Z. Nelina 17.2.2019 18:02

Jenny,

abys neměla něco úderného, a to i když jde o svět pohádkový

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Bytová 17.2.2019 14:10

Vyprávívala jsem synovi

jakousi dlouhou a složitou pohádku na pokračování, bylo to o syslíkovi, kterej měl tetu v Americe. A ta mu poslala žvejkačku, ale syslík byl holt sysel a nacpal si celej balíček do tlamičky, udělala se veliká bublina, zafoukal vítr a milýho syslíka to odneslo daleko až za čtvrtou mez. Pak následoval popis složité a dobrodružné cesty domů.

Když jeho dcerka, synova ne syslova, dorostla do pohádkovacího věku, chtěl po mě, bych mu to sepsala. Nejen že si nepamatuju nic, ale ani tehdy jsem vlastně netušila, která bude příští věta.

Tak je moc dobře, že LA tu svou napsala, jednou přijde zase vhod. :D

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Miki 17.2.2019 11:51

Kouzelná pohádka :-)

Já jsem svým dětem četla, většinou klasiku: Mikeše, O pejskovi a kočičce a tak. Ale nejnadšenější byli, když jim moje máma (šíleně falešně) zpívala "uspávanku", že "Na hrobě seděla příšera, zubama cvakala do šera...."a pak se z hrobu různě vynořovaly hnáty až nakonec vylezl celý kostlivec.To milovali. :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Tora 17.2.2019 11:39

Pohádky

jsem vymýšlela jak dětem, tak teď už i vnoučatům. Vždycky přečteme normální pohádku, pak se zhasne a děti vymyslí téma pohádky. A já vyprávím. Takže už jsme měli:

O princezně, co si ostříhala vlasy, O princezně, co chtěla vařit obědy, O bagříkovi, co ho poslali pro semtele, O autě, co pomohlo vláčkovi, O bagříkovi, co zachránil stavbu mostu, O zlobivém Leo Expresu, O bagříkovi, co zachránil celé město, O červené botičce, O zlých bílých botkách... a spoustu dalších, které jsem si nezaznamenala.

Ale jak tak koukám, o zvířatech nic. No jo, městské děti... :). Tak třeba někdy příště.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 17.2.2019 11:10

...pokračování

... a naše babí měla vlastní pohádku, úspěšnou. O červeném koťátku.

V podstatě šlo o to, že koťátko bylo nezodpovědné a mamince kočce se pořád ztrácelo,utíkalo a kolem různých fujtajblů šmejdilo. Jednou takhle spadlo do plechovky s neoblíbenou červenou až rudou barvou a maminka -kočka ho nepoznala a vyrazila kotě z domu. Naštěstí venku pršelo a barva se smyla, tudíž koťátko bylo opět pěkně mourovaté a mohlo se vrátit k matince-kočce, která ho už nyní poznala. Od té doby se neztrácelo, neutíkalo, nechodilo kolem popelnic etc. a byl z něho "hodňouš", což bylo přání babí i moje vůči synkovi. :-))Někdy to i fungovalo.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 17.2.2019 11:03

LA

moc hezké, je dobře, že si takhle dovedete povídat anebo číst. pohádky. Taky jsem čítávala a po přečtení pár řádku jsme se synem usnuli oba :-). Zato jako malé pachole jsem trápila babičky při čtení pohádek, ony přeskakovaly celé pasáže a já je otravně opravovala, že tak to tam není. :-) Totéž se pak samozřejmě opakovalo u synátora a mojí máti a mne a vnučky.

S "němkyní" máme příhodu, babi přeslicová hlídala synka a při pobíhání po zahradě synek nesl vítězně němkyny v ručce a volal na bábi, "podívej kupatej ptáček" pak mu němkyni sebrala naše boxerka, byli opráni v hypermaganu oba dva a babičce po zákroku zahnědla vana.:-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Iva 17.2.2019 9:14

Němkyně :-))

http://www.pismak.cz/print.php?data=piece&id=266984

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Xerxová 17.2.2019 6:51

hezký den

hezkou neděli všem Zvířetníkům a zvířátkům :o) ...

Mám radost, že ani po včerejším náročném výletu (často bruslil na ledových steznících s nohama do všech stran) Night neprojevuje žádné známky pajdání či těžkého zvedání.

Den vstává do dalšího slunečného dne

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Hanča 16.2.2019 20:32

Ty chvilky,

kdy dítko leží v posteli (konečně!) a poslouchá pohádku před spaním, ať už čtenou nebo vyprávěnou, jsou moc hezké.

U našich holek hodně dlouho vedlo Povídání o pejskovi a kočičce, zejména Jak myli podlahu a Jak slavili 28. říjen. To jsme četli pořád dokola! Teď už si čtou samy, ale přesto se někdy ke společnému čtení vracíme. A pokud nečteme, tak chtějí před spaním vyprávět historky. Z dětství nás prarodičů, nebo tatínka a strejdy nebo jakékoliv jiné. Na přání benjamínka zase vymýšlím příběhy o policajtovi a policejním pejskovi. :-))

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Xerxová 16.2.2019 16:19

dnešní výletění...

krásně bylo kolem Bezdězu. Jen tedy ušlapané ledové stezníčky na vrcholek Malého Bezdězu byly hodně blbě schůdné... kus jsem i jela po pozadí... Výhledy úžasné, psisko si užívalo volnost pohybu, počasí od ranního mrazu po poledních 13 stupňů... ušli jsme 16 kiláků ne vždy zcela snadným terénem.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Crossette 16.2.2019 15:59

po takhle hezké pohádce

se jistě synkovi rychle a sladce usínalo !

Pohádky jsem vždycky měla a stále mám ráda. A zrovna nedávno jsem si vzpomněla na jednu, kterou jsem si v dětství na chatě dokola my děti předčítaly, abychom si jí společně "prožily". Jmenovala se "Pohádka o železné Apolénce". Marně jsem zmínku o ní hledala na internetu. Neznáte jí někdo ? Ona to vlastně byla jen taková tenčí brožovaná knížečka, autora si samozřejmě nepamatuji a ani bratr si nevzpomíná, jak se pohádka na chatě objevila a kam se vytratila, kdo jí má. Je docela možné, že to byl nějaký soukrommý výtisk. Apolénka byla na první pohled obyčejná dívka, ale ve skutečnosti úžasná silačka (časově předběhla moderní "Super Woman" i když Apol. se nepřeměňovala). Svojí silou pak samozřejmě zasahovala a pomáhala v různých nebezpečí. Její záchranným akcím, kdy protivníci, odhozeni silnými pažemi Aplénky jen lítali vzduchem apod., jsme se stále dokola smály.Jestlipak bych se tak chechtala i dnes?

Jo, kocourka Mikeše jsem také milovala a mám ho tady, bratr mi ho (když už jsem byla pár let vdaná) koupil jako dárek.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Vave 16.2.2019 15:12

Pěkně vyprávíš synkovi,

milá LA. Doufám, že dočkáme další pohádky.

Tady je nádherně, sice skoro do 11 hodin mlžno a jinovatka, ale pak se sluníčko proklubalo a je jaro! Trochu poklízím na zahrádce, stříhám uschlé trvalky a trochu upravuju kameny a jsem v sedmém nebi. Jen ty sněženky jsem pitomě dala na místo, kam až do odpoledne v této době dopadá stín pergoly, napřesrok je přesunu k jezírku, tam vlastně cca původně byly, takže se jim tam určitě bude líbit. :)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lika 16.2.2019 14:33

Moje oblíbená

je o medvídkovi Pú - dostala jsem se k ní až na stará kolena a pořídila jsem si ji i namluvenou Markem Ebenem. Skvěle mě uklidňuje a rozvrkočenějších obdobích mě dokáže moc pěkně uspat.

Moc pěkně synkovi vyprávíš, LA.

• reagovat
• nahlásit příspěvek