Pojď nahoru rychle. Dáme si čoudika a pak mám pro tebe dneska důležitej úkol! Zahradník předstíral, že se mu třesou ruce, když Hurdálkovi VI. připaloval. Já jsem tak nervózní pane králi, co to bude?

To máš bejt, proč, povídal Hurdálek VI. a zálibně vyfukoval kouř nosem. Bude to totiž pro tebe velká čest. Jezuskote, povídal zahradník a taky vypustil kouř nosem. Jestli já to zvládnu, já tak stříhat růže, přesazovat sazeničky, roubovat a plejt… a pálit slivovici z mých švestek darebáku, na to jsi zapomněl! Skočil mu HurdálekVI. do řeči. Ale, máš štěstí, že je dobrá!

Podívej zahradníku, přijel spěšnej posel. Maruška, moje dceruška a bejvalá princezna, co je teď už královnou, tady bude před vobědem. Jede celá ubulená, myslí že umírám. Mají zdržení, dvakrát už ji u potoka vomejvali, povídal ten spěšnej posel. Musím si ještě něco vyřídit, nepotřebují, aby mi u toho Flíček kňučel. Vezmeš ho dolů do zahrady a vyvenčíš ho. Ale to ti povídám, nebudeš mi ho vokřikovat!! To je královská zahrada, Flíček je královský štěňátko a udělá si loužičku a hromádku kde chce!!"

Ale do sazeniček ho nepustím, povídal umíněně zahradník. Tak ty nedáš pokoj, vykřikl Hurdálek VI. Já se tady s tebou nebudu každý ráno dohadovat vo tom, kdo je tady král! Proč zrovna já, Hurdálek VI. musím mít široko daleko nejvoprsklejšího zahradníka? To mám z toho, že jsem nepos... posloucháš mě vůbec zahradníku?! A nevopič se po mě s tím kouřem z nosu! Tak dobrá, do sazeniček nesmí, ale řekneš mu to důstojně, jak se na královský štěňátko sluší.

Hurdálek VI. se vrátil do komnaty. Ňák se mi komorníku přitížilo, povídal Hurdálek VI. Dělaj se mi kruhy před vočima i pod vočima, vidím tě jako v mlze. Příprav mi tady tu moji postel s nebesama. Ale, nejdřív svolej rádce i s písařem k poradě. V deset ať jsou před trůnem. A ty se tam nemotej, protože já Hurdálek VI. budu dneska zlej a mohl bys to slíznout taky.

Pánové, pravil přísně Hurdálek VI. rádcům. Poslouchejte mě teď dobře. Kdo z vás sedmi má babičku, co bydlí v chaloupce u lesa, tak až řeknu teď, zvedne ten svůj vypasenej zadek a udělá krok dopředu. Teď!! To jsem si mohl myslet. Ani jeden. Kdo napsal ten pitomej dekret vo zákazu sbírání chrastí?

Písař! volali rádci a ukazovali na nešťastného písaře prstem. Ale voni mi ho pane králi nadiktovali, bránil se písař. Tak jsi s tím měl přijít rovnou za mnou! vykřikl Hurdálek VI. Já jsem přišel pane králi a vy jste ho podepsal. Tak nakonec, vztekal se Hurdálek VI., jsem já zakázal babičkám sbírat v lese chrastí. Tak piš písaři co ti budu teď diktovat!

Já Hurdálek VI. hlava pomazaná, potomek moudrého krále Hurdálka V., ruším zákaz sběru chrastí. A zároveň tímto ukládám svým rádcům, aby každou sobotu vobešli všechny babičky v chaloupkách a dohlédli na to, aby měly dostatek chrastí!

Tak! Dej mi to hned podepsat. To vám povídám pánové, jestli jenom jedna, úplně ta nejmenší a ještě k tomu vohnutá babička si přijde na hrad na vás stěžovat, dám vykopat znova hladomornu. A teď už vás nechci dneska ani vidět!

Komorníku, kde je Maruška? Už je kočár na vobzoru, hlásej na věži pane králi. Tak běž, čekej na ní, já si jdu lehnout, vopravdu mě to bere. Přiveď ji k tej mej posteli s nebesama! Hurdálek VI. vyběhl na balkón. Rychle zahradníku, dones mi Flíčka a kolíček na prádlo. Pospěš si!

Hurdálek VI. si lehl do postele s Flíčkem na hrudi a čekal. Když se ozvaly spěšné kroky, dál si kolíček na nos a Flíčka strčil na pupek pod deku. Tatíčku můj a králi, zvolala Maruška a s pláčem klekla u postele. Co je vám?

Ještě že jsi si pospíšila dceruško, povídal slabounkým hláskem Hurdálek VI. Kdybych neměl kolíček na nose, tak už jsem vypustil duši. A co vás bolí, tatínku králi? vzlykla Maruška a s rozšířenýma očima pozorovala poskakující bouli pod dekou. Víš Maruško, už s tím nejde nic dělat. Jednou to mám za krkem, jednou na hrudi, podívej.

Král odkryl deku, Flíček po pupku přicapkal k Marušce a olíznul ji. Jeé, jeech! vyjekla Maruška. Vyskočila, ztratila balanc a kecla sebou na truhlu s královskejma klenotama. Co jste mi to tatínku pane králi zase vyvedl? Já jedu tři dny urvaná v kočáře a vy, vy zase jenom blbnete!

Pohádka pomalu končí. Vše se vysvětlilo. Maruška měla nakonec radost, že vidí tatínka zdravého a veselého. Na Flíčkoví mohla oči nechat. Hurdálek VI. jí vzal k převozníkovi, pyšně jí ukazoval, jak umí házet žabky a opékat špekáčky. Převozník dál Marušce poslední štěňátko.

Když Maruška odjížděla, stál král se zahradníkem na balkóně. Lid v podhradí jásal a pozdravoval Marušku v kočáře. Jásal dál i když kočár zmizel. Copak ještě pořád lid jásá zahradníku? ptal se Hurdálek VI. To k vůli tomu zrušenému zákazu sbírání chrastí. Voni to spojili.

To je rozumný, pokýval hlavou Hurdálek VI. A nalej mi štamprli tej dobrej slivovice z mých švestek zahradníku. Když si cvakli, tak se Hurdálek VI. zeptal: Zahradníku, když už se tak jásá, jestlipak sis všimnul co je v království nového? To teda jsem si nevšimnul, odpověděl zahradník, škrábal se za uchem a pouštěl kouř nosem.

Flíčku, povídal Hurdálek VI. a zvedl štěňátko do náruče. Náš zahradník je velkej trouba, protože nevidí, že já, Hurdálek VI. už nejsem vůbec smutnej a že jsem šťastnej. A dal Flíčkoví hubičku na čumák.

KONEC