POHÁDKA: O hastrmanu Pepánkovi (3)
Kdepak ho mám sebrat, to už v tom vyzrazeném tajemství nebylo, dumal Pepánek. Vyndal si z dutiny váček s tabáčkem a kroutil cigaretu. Tady ve vsi vo žádným nevím. Jedinej nešťastnej zamilovanej, co se plácá kolem rybníka jsem já! Jednak se nemůžu utopit, i kdybych chtěl, a jednak, kdybych sám sebe zachránil, tak by to asi neplatilo! Ach jo, povzdechl si Pepánek, zapálil si a vyhoupnul trochu výše do větví.
Vyhlížel Madlenku. Každou chvilku by tu měla být s utěrkama. Mlynář a mlynářka jsou stejně hodní lidé pomyslel si Pepánek. Pustí ji sem. Vědí, že jí neublížím. Aaa támhle už jde! Jak je krásná, vzdychl si Pepánek. A už zase bulí! Ještě mě ani nevidí. No jo, bulí k vůli mně.
Vono je to vlastně krásný, pomyslel si šťastně Pepánek. Ale tomu musí být konec. Taková krásná holka a bude bulit k vůli hastrmanovi, rozčílil se v duchu. Ještě, že je to kvůlivá mně. Kdyby bulela k vůli jinýmu hastrmanovi, tak ji nechci ani vidět, pomyslel si žárlivě Pepánek.
Pepánku, zavolala tiše Madlenka, když došla pod vrbu. Kde jsi? Já té nevidím. Pepánek se spustil níž na větev a posadil se. To si mlynář vymínil, že Madlenka nesmí postávat v podvečer s hastrmanem. Madlenko, poslouchej mě teď dobře.
Počkej, podej mi sem ty utěrky, na to není teď čas. Pepánek vzal košík s utěrkama, hvízdnul a hodil doprostřed rybníka štikám.Vymáchat na přítoku a ať neztratíte ani kus. A vopatrně s těma zubama. Jestli to potrháte, tak roztrhnu já vás!
Pojď blíž Madlenko, tady pod větve, kam není od mlejna vidět. Pepánek seskočil, vyždímal si šos a utřel Madlence slzičky. Madlenko, kde je příští sobotu muzika? Proč se ptáš Pepánku, začala Madlenka zase natahovat. Víš že nikam k muzice nechodím. Myslela bych tam stejně jen na tebe!
Počkej Madlenko. To víš že jsem rád. Ale teď k muzice půjdeš. Tak kde hrajou? Na Teichu Pepánku, vedle na Teichu. Tak tam půjdeš! A pobavíš se s děvčatama že vsí. Zjistíš, jestli tam není nějakej nešťastnej zamilovanej. To poznáš ostatně sama. Bude sedět, koukat do půllitru, nebude tancovat a možná si i fňukne.
Neptej se mě, proč to chci vědět. Musím to vědět! Nikomu ani slovo, já mu neublížím. Ty tomu nerozumíš, ale možná už nebudu hastrmanem a budu si té moc vzít. Pepánek se naklonil nad hladinu, vzal od štik košík s utěrkama. Tak Madlenko, utíkej domů a zítra k muzice. A už mi sakra pořád neplakej, stačí že mě kape že šosu voda.
Nějakej Frantík Burda Pepánku, šeptala Madlenka v neděli pod vrbou. Ten se nešťastně zamiloval do kovářovic Bětky a když se opil tak vykřikoval, že se půjde utopit Ale jestli to myslí Pepánku vážně, já nevím. Už tejden se prej se plácá každou noc u rybníka a pořád nic...
Do tlustej kovářovic Bětky? Divil se Pepánek. Tak to musíme jednat rychle, než si to rozmyslí. To je ale mamlas, vrtěl hlavou Pepánek. Utíkej teď domů Madlenko a už sem nechoď. Pepánku, vzlykla Madlenka. Už jsem řekl Madlenko! Neboj, já přijdu k vám.
Pepánek pospíchal na Teich. Rybník tam zatím neměl hastrmana. Hastrman Božetěch se před týdnem odebral do hlubin nejhloubějších. Novej ještě nebyl dosazenej. Pepánek udejchaně doběhl a vlezl si na vrbu. A pak Burdu uviděl. Nervózně přecházel po hrázi. Bojí se, pomyslel si Pepánek. Bodejť ne, já bych se taky bál! Zatáhlo se a zahřmělo. Vítr začal skučet.
A nad Burdou se z toho skučení ozývalo ve větvích vrby: Burdo, Burdo, Bětuška nebude nikdy tvá! Burdo, Burdo... Burda si začal řvát vlasy. Pepánkovi ho bylo líto. Ale pomyslel na Madlenku. Buuurdo, skučel "vítr" ve vrbě. I kdyby Bětuška přibrala ještě tři kila, i kdyby šest a ouplně se krásné zakulatila, tvá nikdy, nikdy nebude!
Burda se rozběhl a skočil. Pepánek z vrby za ním.
Burdo, zatřepal pak s ním na břehu. Dyť je tolik pěknejch holek ve vsi! Nečum u muziky do půllitru a protoč je v kole. Bětka za tebou bude ještě sama běhat! No jo, bacil se Burda dlaní do čela. To je vlastně pravda. A já blbec bych se k vůli ní skoro utopil. A kdo jste vlastně vy? Zeptal se Pepánka.
Hastrman. Hastrman Pepánek. To sou ale blbý fóry, povídal Burda. Hastrman vypadá úplně jinak! Bouře ustala. Z mraků vykouknul měsíc. Pepánek si prohlížel ruce. Žádné blány mezi, prstama. Místo hastrmanského fráčku měl na sobě bílou halenu. Z rybníka se ozvalo výhružně kvákání. Pepánek si vzpomenul, co říkal kmotříček, hastrman Běda a upaloval od rybníka pryč.
Pěknej hastrman, chechtal se Burda. Co se boji žab. Nakonec je tady ještě legrace, pomyslel si. Vyždímal si nohavice a podíval, jestli se v hospodě ještě svítí.
Pepánek přespal v kupce sena. Sluníčko ho vzbudilo. Ke mlejnu to bylo jen kousek. Dobrý den mlynáři a paní mlynářko, jestlipak mne poznáváte? Pepánek, vydechla mlynářka A už není hastrman!
To teda nejsem pravil Pepánek a udělal radosti kotrmelec. Madlenka poskočila a pěkně se začervenala. No no, bručel mlynář. Tak vodnes tady ty pytle, já zastavím mlejn a promluvíme si o svatbě.
Byla to velká, krásná svatba. Pepánku špitla v kole Madlenka, že ti nebude líto, že už nesmíš do rybníka? To víš že ne, ty moje Madlenko, povídal Pepánek nadzvedl ji a dál ji hubičku.
A bylo strašně horko v ten letní den. Celá ves se koupala v rybníků. Před mlejnem na louce si vesele prozpěvovala Madlenka. V každé ruce měla kropicí konvičku. Tou v levé, kropila utěrky na bělení a tou v právě Pepánka v neckách!
