Měsíčku, povídal hastrman Pepánek, můžeš ty mě, ty starý dobrý brachu říci, proč já jsem se ausgerechnet musel narodit jako hastrman? Já vím, je to normální. Tatínek byl hastrman, maminka hastrmanka, tak to dá rozum, že já jsem taky hastrman. A mám to nalajnovaný. Že jsem se zamiloval do Madlenky ze mlejna, že se Madlenka zamilovala do mne, to je ti samosebou fuk.

Pepánek sáhl do dutiny vrby, vyndal váček s tabákem, papírky a ubalil si cigárko. Vytáhl z dutiny sirky a zapálil si.

Vono se to má tak Měsíčku. I mlynář s mlynářkou mě mají rádi. Tak hodnýho hastrmana prý nemají na žádném rybníce v okolí. Tady ten tabáček, co tak pěkně voní, ten mi poslal mlynář. Ale darmo, Madlenku mi nedají. Není to ani možná Měsíčku! Madlenka ještě dneska večer, než jsi vyšel, přiběhla, jako máchat utěrky, a plakala.

Pepánku, ani pan farář by nás neoddal. To není možná, abych si tě vzala. Ale já se tě Pepánku nevzdám, plakala Madlenka, já se utopím a budu už pořád s tebou. To tak Madlenko, rozzlobil jsem se. Už to nechci ani slyšet. Seber ty utěrky a běž domů!

Copak asi teď dělá, Měsíčku? Jestlipak stojí v komůrce u okýnka a dívá se k rybníku? Neříkáš nic. S tebou taky není žádná řeč. Já se ti vlastně ani nedivím.Ty svítíš na tisíce hastrmanů, co do zblbnutí šijou na vrbách botičky. Každej jeden má ňákej problém. Musejí tě z toho brnět uši. Kdepak je vlastně máš? Když už toho máš dost, tak se schováš za mrak. Máš to halt dobře zařízený. Jen by mě zajímalo, jestli někde v Africe sedí černej hastrman na vrbě a trápí se tak, jako já.

Copak bych mohl dovolit, by Madlenka takhle se mnou byla? Pod vodou, mezi žábama? Já, alespoň v noci můžu ven, ale ona by nemohla. Už by nikdy vesele ráno nezpívala, nevěděla by jak voní seno a nebála se bouřky! Copak by to byl za život ?

Hastrman Pepánek típnul cigaretu, schoval tabáček, papírky a sirky do dutiny, zhoupnul se na větví, s botičkama kolem krku a potopil se.

Tady to vypadá, pomyslel si, když procházel svoji domácnost. Ještě, že to Madlenka nevidí. Co by si o mě jen pomyslela? Hrníčky s dušičkama jsou samej žabinec. Žáby si tu vůbec dělaj co chtěj, voprsklý jsou až hrůza. Tatínek s maminkou musí nade mnou lomit rukama, když se na to dívají z té nejhlubší hlubiny. Pepánek se natáhl pohodlně do řas. Chytil tlustého líného kapra a dal si ho pod hlavu, jako polštářek.

Smutně dumal dál: I kdyby nakrásně jsem si mohl Madlenku vzít, jakápak by to byla svatba? Družičky by Madlence držely vzadu vlečku. Další dvě družičky navíc by mně musely držet pod šosem lavor. Dyť by se Madlenka musela stydět jak já nevím co! A pak, Pepánek si prohlížel pozorně tenké blány mezi prstama, ty děti! Hastrmanskej Bože!!

Copak může mít Madlenka děti s blánama mezi prsty? Měla by je ráda, to dá rozum, ale byla by tak nešťastná! A jsou všelijaké případy, to se nedá vyloučit. Vždyť by se mohlo stát, že místo levý ruky budou mít ploutev! Raději ani nepomyslet dál, zděsil se svých úvah hastrman Pepánek.

Zítra musím na hastrmanské výroční posvícení do Bernova na velkej rybník.To se nedá nic dělat. Už vidím tu hastrmanici Emílii: Pepááánku, tak do kdy chceš zůstat svobodnej? Myslí si, že snad si budu namlouvat tu jejich hastrmaničku Otýlii. Vo to nejde, vošklivá není, výbavu má, já ani nevím kolik hrníčků na dušičky. Ale darmo, je to hastrmanice, jak když vyšiješ. Kam se hrabe na Madlenku!

Sednu si ke kmotříčkovi hastrmanovi z Děpoltovic. S ním je ještě tak nejlepší řeč. Má mě rád. Vždycky mi říká: Pepánku Pepánku, ty kluku hastrmanskej nešťastnej. Smiř už se jednou s tím hastrmaním oudělem! Ale nerejpe. Jen tak divně se na mě někdy kouká, jako by mi chtěl něco říci. Ale co?

Pepánek se zdvihnul, probudil kapra, který spokojeně chrápal a odehnal ho. Pak si zavolal vrchní žábu.

Zítra, pravil přísně, tady celej den nejsem. Rybník bude potaženej od samého rána žabincem! Budete hnusně skřehotat, jak to umíte. Aby se nikdo nepřiblížil k rybníku, natož tak, aby měl chuť se v něm cachtat. A nedej hastrmanskej Bože, že by se snad měl topit! A vůbec, nepřejte si mě, ještě nevíte jakej sem. Moc jsem vám povolil! A nedělej na mě ksichty, nebo končíš a jako vrchní žába máš dokvákáno. A teď zmiz!

Hastrman Pepánek vzal řasy a šel čistit hrníčky. Od té doby, co převzal hastrmanství, žádnej novej nepřibyl. A taky nepřibude! pomyslel si spokojeně hastrman Pepánek.

Konec první části