Tento článek volně navazuje na nedávný Článek s hřívou.

Před nedávnem jsem v jednom komentáři napsala, že můj šatník obsahuje saka a pak už jenom kožich. Mluvím o šatníku „do práce“, jinak ještě vlastním několik péřových a jiných bund dimenzovaných až do -30 °C.

Moje maminka vždycky měla – a má dodnes – mnohem širší sortiment tzv. slušných svrchníků. Na jaře nosí baloňák s odepínací teplejší vložkou. Směrem k létu vložku odepne a pak zařadí různá saka. Nejprve vlněná, se stoupající teplotou lehčí, v létě lněná. Na podzim opět vyteplený baloňák, ale poněkud tmavší, než ten jarní. Zima vytáhne ze skříně zimní kabát, důkladný vlněný. A když fest mrzne, dojde i na dlouhý beraní kožich.

Já jsem nikdy neměla dlouhé kabáty ráda, takže jsem si je v nezbytných případech od maminky půjčovala. Zato mám odjakživa ráda krátké kožíšky a už jsem jich měla nespočet. Můj první kožíšek byl strakatý králičí s malým stojáčkem, zapínaný na zip (zdravím do Kary Trutnov). Převažující barva byla bílá, sem-tam černý nebo rezavý kousek. Dal se nosit ke všemu a asi po deseti letech se rozpadl.

Když se králík rozpadl, tak už byla doba, kdy umělé kožešiny nevypadaly jako něco, co vylezlo z fabriky na pytle na odpadky. A tak jsem si začala kupovat kožichy z uměliny. Většina mých kožíšků měla kapuci, protože nesnáším čepice a přece jen je občas nutno hlavu před mrazem ochránit. A tak jsem měla kožíšek bílý, s norským vzorem a momentálně mám černé paleto s kapucí.

V secondhandu jsem si ještě pořídila zajímavě střižený krátký kožich z berana, který se dá nosit i k džínsům.

Nosíte kožichy? Umělé nebo pravé? Krátké nebo dlouhé? Máte proti pravým kožichům výhrady? A co v perexu zmíněné péřové bundy?