Předchozí díl najdete zde.

Mapa: OdkazPondělí. DEN 4.

VOMO den 17. 23,1 km ↑903 m ↓688 m
Celkem: 371 km ↑7569 m ↓7255 m

V noci hřmělo, ale nebylo to dost blízko, abychom déšť schytaly. Zato blízkost řeky přímo na hranicích kempu zajistila, abychom měly tarpy i spacáky ulepené od lepkavé letní vlhkosti i přes to, že jsme se bouřce vyhnuly. Pro nocležníka v tom ale technicky žádný rozdíl není. Balí mokré věci tak jako tak.

Nad kempem je modrá obloha s příslibem dalšího horkého dne, ale nad přírodním parkem Jeřáb sedí ohromný černý mrak. Dolů mezi keře na louky, po kterých jsme včera kráčely, padá pestrobarevný sloup z duhy. Jen stojím a vychutnávám si krásu ve ztichlém kempu plném ranních spáčů. Foťák, který by krásu okamžiku zachytil, nemám po ruce.

Když se vracím vybavená foťákem, duha je pryč a z mraků jsou jen roztrhané šedivé cáry na jižní obloze.

Vyrážíme z kempu u řeky Moravy. Spali jsme na hranici Moravy a Čech, kterou tu řeka Morava od pramene přirozeně tvoří. I naši dnešní cestu bude řeka Morava provázet až ke svému prameni na úpatí Králického Sněžníku. Jeho vrchol je hranicí mezi Čechy, Moravou a Polským Kladskem. Dnes dosáhneme první milník.

Zase nás čeká předlouhých 5 kilometrů asfaltu táhnoucích se přes celou Dolní Moravu. Naštěstí je provoz minimální, protože obcí se dá dostat jen k ubytování a penzionům, a nikam dál se už projet nedá. Silnice se konečně mění v turistickou značku se zákazem vjezdu. Slepé rameno určené jen bydlícím a ubytovaným tu právě skončilo.

Procházíme kolem dobře vybaveného obchodu, ale žádný malý opalovací krém v sekci drogerie nemají. Nevadí, dneska to zvládnu a zítra máme leháro, tak nemusím z chaty, kde budeme bydlet, vystrčit ani nos. Mažu si ramena a paže bambuckým krémem, co mám na nohy, protože podle internetu by měl mít SPF faktor 5, což je lepší než nic. Dnešní vidina spálených ramen se po včerejšku stává reálnou hrozbou. Místo celodenního mrholení bylo celodenní grilování a to v mém plánu započítané nebylo. To mám za to, že jsem jednou chtěla ušetřit gramíky z krosny.

Vokolo Moravy, červenec 2025

Dozvídám se, že Kniga svědomitě sdílí online a v reálném čase svým příbuzným aktuální GPS pozici z chytrých hodinek, zatímco můj muž ani přesně neví, kam jsem to vlastně jela.

Stoupáme po žluté značce proti proudu řeky Moravy, která dala jméno celé oblasti a v původním významu označovala močál. Stoupání je mírné a neznatelné, to nejhorší příjde několik kilometrů před vrcholem. Zatím si užíváme příjemného stínu stromů a šumění kaskádující Moravy, jež průzračně čistá teče po kamenitém korytě.

Oddělujeme se od řeky a stoupáme za doprovodu ptačího zpěvu a pryskyřičné vůně jehličnatých silic z okolního lesa. S každým naším kroukem stoupá i vysoká vzdušná vlhkost a naše oblečení pomalu nasává vlhkost z okolního prostoru. Jestli se do kopce úděsně nepotíme, protože jdeme v klidném a pohodovém tempu, stejně si suchá trika nezachráníme. Mokrá ulepenost tak uchvátí ještě před obědem i moje dnešní čisté tričko.

Les pomalu ustupuje a před námi se otevírá holý hřeben hraničního vrcholu. Začíná pofukovat jemný vánek a pomalu mění lepivou lesní vlhkost v příjemné suché teplo otevřené krajiny, do které svítí slunce.

Králický Sněžník. 1423 m n. m. Králický Sněžník, nejvyšší hora stejnojmenného pohoří i hora, z jejíhož nitra pramení 354 kilometrů dlouhá řeka, která dala území nejen jméno, ale i životodárnou vláhu a sílu. Jsme tu.

Jsme na hranici Moravy, Čech a Polského Kladska. Na nejvyšším vrcholu naší Českomoravské cesty.

Cestou vokolo Moravy jsme tak zatím ukrojily první zásadní díl. Hranici Čech a Moravy máme za sebou a před námi ještě mnohé kilometry zbývají. Hranici Kladska a Moravy překonáme hravě během několika hodin chůze, než nás bude čekat hranice Moravy a Slezska. Po ní se dostaneme k hranici Moravy a Slovenska a nakonec dokončíme celý okruh úsekem kolem hranic s Rakouskem. Na to máme ale ještě hodně týdnů a let do budoucna, vzhledem k četnosti víkendů, které tomu můžeme věnovat.

Od rána nad náma visí riziko bouřek, které na otevřených vrcholových hřebenech nechceme riskovat. Sleduji výhledy i radar, ale zatím máme štěstí. Stejně jako v minulých dnech se nám zatím nečas vyhýbá.

Scházíme z vrcholu po hranici s Polskem. Zelená značka je ve znamení úzké klikaté cestičky mezi kořeny, kamením a hlínou, obklopená hustým borůvčím s luxusními výhledy do Polska. Cesta je trochu náročnější než její červená sestřička, klesající širokou cestou pár metrů od nás, ale mnohem malebnější.

Tuhle hřebenovou zelenou mám moc ráda. Odtud až na Smrk, a klidně i dál až k Borůvkové hoře. Cesta se po pár kilometrech mění na širokou lesní cestu, která vede po hranici mezi hustými jehličnatými lesy. Kalužemi posetá černošedá zemina protkaná kořeny je pro tento úsek tak typická, že je těžké na ni zapomenout. Podzolová půda. U nás se vyskytuje hlavně na hřebenových partiích Jeseníků, Krkonoš, Šumavy a Beskyd. Je to přesně ten měkoučký příjemný podklad, po kterém mám chuť se radostně rozběhnout.

Zelená značka nás dovede až k našemu dnešnímu cíli, ubytování na Kladském sedle, kde budeme příští den odpočívat a nabírat síly, abychom úspěšně zdolali daších 60 kilometrů trasy.

A zatímco se spokojeně sprchujeme s teplou večeří v bříšku, od Pardubic pod Králický sněžník došel bouřkový mrak a zkrápí krajinu deštěm všude tam, kde jsme včera procházely. Nad námi je ale obloha ještě modrá a jen lepivé a horké dusno dává vědět, že bouřka je blízko.

Foto: Mawenzi. Podívejte se do pěkné fotogalerie. Osobní stránky autorky: www.mawenzi.cz