PSI: Jak si vybrat plemeno psa (1)

Lidé si pořizují psa buď za nějakým účelem, nebo jako společníka. Ti, kteří mají psa pro jasný účel, třeba policie, strážní služba nebo myslivci, mají obvykle ve výběru plemene jasno a řídí se zkušenostmi. Pak jsou lidé, kteří mají jasné představy, že budou se psem dělat nějaký sport, třeba dostihy, služební výcvik podle IPO nebo mushing. I tito lidé mají většinou jasno. Ale spousta lidí chce jen společníka. A tady bývá nejčastěji problém.

Jak tedy vybírat psa?

V první řadě je nutné si uvědomit, že pes je živý tvor, který má délku života mezi 7-15 lety, podle plemene. Jako štěně objevuje svět a je schopný ledacos zničit, je nutné ho vychovat (ano, i malinkého jorkšíra nebočivavu je nutné vychovávat) a co více: psa je nutné zaměstnat podle toho, jaký má temperament a jaké má původní poslání.

Čivava | foto: Tatiana Borisova, commons.wikimedia.org.

Většina plemen byla vyšlechtěna za nějakým účelem. V dřívější společnosti měli psi určitý úkol. Někteří hlídali dvůr, usedlost nebo stáda. Někteří pomáhali stáda shánět dohromady a pomáhali při pasení. Velká skupina psů pomáhala při lovu. I způsob využití loveckých psů se měnil od honičů, přes ohaře, případně slídiče po retrívry.

Samostatná kapitola vždy byli norníci – jezevčícia teriéři.

Jezevčík | foto: sannse, commons.wikimedia.org.

A pouze menšina byli malí psíci, kteří dělali společnost zejména dámám v nejvyšší společnosti. Dříve se psi příliš necvičili, a proto se kladl daleko větší důraz na jejich vrozené vlastnosti a vlohy. Určitý druh výcviku měli lovečtí psi, služební výcvik je daleko mladší, až z druhé poloviny 19. století. V současné době už neplní řada plemen své původní poslání, ale původní vrozené vlohy v těchto plemenech dřímou stále. Proto je nutné si při výběru štěněte uvědomit, jaké povahové vlastnosti jsou plemeni vlastní a s čím prostě ani výcvikem v podstatě nepohnete.

Plemena, která sloužila k hlídání usedlostí, stád nebo jakéhokoliv majetku v sobě budou mít vždy určitý stupeň ostražitosti. I když to budou domácí mazlíčci, vrozený „hlídací“ rys povahy nikdy nezmizí. Pouze dobrý výcvik a ovladatelnost dokáže předejít tomu, aby si pes nevysvětlil špatně návštěvu souseda nebo kamaráda našich dětí a „zloděje“ nekousl. I mezi těmito plemeny je rozdíl. Plemena přírodní, jako je většina asijských nebo jihoevropských ovčáků (např. Kavkazský, Anatolský, ale i plemena z Balkánu) jsou nekompromisní hlídači svého území. Co je jejich, berou se samozřejmostí a neublížili by ani jejich kuřeti. Ale jakýkoliv vetřelec je podezřelý. Znám z vyprávění historku, jak si šel soused ke kamarádovi (po domluvě, ale v době jeho nepřítomnosti) půjčit žebřík a kamarádův kavkazák ho povalil a 3 hodiny hlídal tak, že nesměl pomalu ani mrknout. Naštěstí si „vetřelec“ zachoval chladnou hlavu a vydržel bez pohnutí. Teprve příchod pána domu ho vysvobodil a kromě ztuhlých zad se mu nic nestalo.

Německý ovčák | foto: gomagoti, commons.wikimedia.org

Ovčáci, vyšlechtění spíš jako služební psi (Německý, Belgický) mají také ostražitost, ale přece jen nemají takovou míru samostatnosti v rozhodování. Přesto potřebují zaměstnání a výcvik. Podobně jsou na tom ostatní psi, kteří jsou používaní při ochraně majetku, jako je rotvajler nebo dobrman. Tito psi jsou ideální pro služební výcvik i sport. Nedůvěřivý a ostražitý je i howavart, ale bohužel si žluté jedince lidé pletou s povahově zcela odlišným Zlatým retrívrem.

Německá doga | foto: viborg, commons.wikimedia.org.

Mastifové (dogy, Cane corso) mají hlídání v krvi trochu méně a těžko se tato skupina popisuje jednotně. Jsou mezi nimi přece jen velké rozdíly. Je velký rozdíl v povaze mezi Německou a Argentinskou dogou.

Stejně tak plemena typu bul jsou velmi odlišná. Pitbul a Anglický buldog jsou dva extrémy, na kterých lze ukázat pestrost mastifů.

Anglický buldok | foto: pleple2000, commons.wikimedia.org.

Psi, určení pro pasení, jsou velmi aktivní a temperamentní. Nejznámějším a velice temperamentním představitelem je módní Border kolie, ale patří sem všechny kolie, Australští ovčáci, různí honáčtí psi a Corgi. Psy s tímto temperamentem je nutné velmi intenzivně zabavit. Jinak budou destruktivní, nevrlí, neposlušní. Na druhé straně se hodí na většinu psích sportů, zejména Border kolie jsou špičkoví sportovní psi. Nevýhoda je, že bývají velice nervní a je třeba opatrné, ale důsledné vedení. Někteří mívají problémy s reakcí na silné podněty (zábavná pyrotechnika). Největší katastrofa pro tato plemena je, když jsou nevychovaní a odkázaní na to se zmítat na flexi vodítku.

Border kolie | foto: Svenska Mässan, commons.wikimedia.org.

Lovečtí psi jsou další velice nesourodá skupina. V dělení FCI tvoří dokonce 5 skupin. Mezi lovecké psy patří ohaři, slídiči, retrívři, honiči a barváři, jezevčíci a teriéři.

Ohař potřebuje pracovat a jeho hlavní zaměstnání je lovecké využití. Proto mě trochu děsí móda hlavně maďarských a výmarských ohařů, občas i setrů, pořizovaných jako módní doplněk. Hodně těchto psů je špatně vychovaných, nudí se. Dlouhé procházky jsou sice prima, ale ohař potřebuje ke spokojenosti práci. Vyhledávat zvěř. Ne každý má možnost psa lovecky vést. Pak si ale nutně musí vybrat buď jiné plemeno, nebo se pokusit najít psí sport, který bude jeho psa bavit. Znám několik lidí, kteří dokážou ohaře zabavit i ve městě, vymýšlejí pestré hry a mají psy vychované a báječné.

Maďarská vizsla a ohař, dobře vychovaní | foto: Petra K.

Ohař je přece jen pes, který je ochoten s člověkem spolupracovat a dá se docela dobře cvičit. Ale bohužel znám i řadu nevychovaných ohařů, kteří se evidentně nudí. Pořídit si ohaře znamená být velmi vynalézavý a kreativní a dát mu nadprůměrně podnětů ve výcviku, nebo ho mít jako vysloveně loveckého psa. Naštěstí je většina ohařů přátelské povahy a nebývají agresivní.

Slídiči (španělé) jsou samostatnější a méně fixovaní na člověka a u kokrů bez průkazu původu může ještě přetrvávat agresivita, která byla v chovu někdy před 30 lety častá a kterou se pečlivou chovatelskou prací povedlo u psů s PP eliminovat. I tyto psy je nutné dobře vychovat a musíme počítat s větším zájmem o vyhledávání zvěře. Jinak jsou španělé velmi přátelští psi.

Flat coated retrívr | foto: Eva Ž.

Retrívři jsou lovečtí psi na práci po výstřelu s velkou fixací na člověka. Proto se poměrně snadno cvičí a dají se z nich udělat velmi dobří rodinní psi. I retrívra je vhodné zaměstnat, ale díky výrazné závislosti na člověku se s nimi dá dělat kromě obran téměř cokoliv. Mají menší zájem o živou zvěř, protože nejsou šlechtěni na vyhledávání živé zvěře, ale až na aportování zastřelených kusů. Jsou neagresivní, patří mezi stálice v oblibě jako domácí mazlíčci.

Na druhé straně honiči a zejména barváři jsou extrémně samostatní a poměrně obtížně vychovatelní a vycvičitelní. Jejich doménou byly parforsní hony a této vlastnosti se nezbavili. Problém je obliba bíglů, kteří jsou typičtí honiči. Bígl je vycvičitelný, ale potřebuje obrovskou trpělivost, dost času a zkušenost. Jelikož je to pes ideální velikosti a krátkosrstý, byla jeho obliba poměrně velká a hodně jedinců se dostalo do nevhodných rukou. Jen málo bíglů vidíte na volno a poslušných. Trochu samostatná kapitola mezi honiči je Dalmatin, který se od své honičské minulosti už trochu vzdálil. Na dalmatina se musí umět najít správná motivace a metoda výcviku, ale když se mu dá životní náplň, je to milý společník. Ridžbek má v sobě geneticky více mastifa, než honiče a je obecně tvrdší. I na tomto plemeni se negativně podepsala módnost.

Jack Russel teriér | foto: Radosław Drożdżewski, commons.wikimedia.org.

Lovečtí teriéřia jezevčíci jsou velmi nezávislí psi, kteří potřebují velmi důslednou výchovu a zaměstnání. Bohužel, díky své menší velikosti jsou velmi oblíbení jako společníci. Přesto to jsou plemena, která si ve svém původním poslání troufnou na lišku nebo zastaví na lovu divočáka. Na to je potřeba samostatnost a tvrdost, která samozřejmě tím, že jsou jako mazlíčci u starších důchodců, nezmizí. Jezevčíci jsou stálice v oblibě, v současné době k nim v oblibě konkurují ještě třeba Jack Russel teriéři. Berou si je často lidi, kteří mají psa „na gauč“ a nevychovají ho. Proto je nejvíc případů pokousání psem právě od jezevčíků.

Chrti se již v Evropě k lovu nepoužívají a jejich hlavní využití jsou dostihy nebo coursing.

Chrt | foto: Tux-man, commons.wikimedia.org.

Primitivní plemena jsou samostatná kapitola. Patří sem řada orientálních, původně loveckých plemen, Husky, Malamut a pak psi vysloveně exotičtí, jako Basendži. Primitivní plemena mají společnou tu vlastnost, že jsou velmi samostatná s menší vazbou na člověka. Jsou zvyklí rozhodovat samostatně a žít „vedle člověka“, ne s ním. Z toho plyne větší obtížnost aspoň základní výchovy a poslušnosti. Majitel má buď neuvěřitelnou trpělivost a vytrvalost nebo nevychovaného psa. Do příbuzenstva těchto plemen patří i špicové. U nich nejsou obtíže s výchovou tak velké, ale nejsou snadno cvičitelní. Je třeba též počítat s jejich větší uštěkaností.

Sibiřský husky | foto: Milanonegro, commons.wikimedia.org.

Plemena společenská jsou obvykle malí psíci. Historicky to byli mazlíčci bohatých dam. Od svého původního psího naturelu se už vzdálili úplně nebo částečně. Někteří jsou velmi milé a nekonfliktní povahy, v některých, jako třeba v malých teriérech nebo trpasličím pinčovi, stále dříme jejich původní povaha lovce hlodavců a mohou být ostřejší.

Jorkšírský teriér | foto: Svenska Mässan, commons.wikimedia.org.

Většina z těchto psíků byla společnost a ozdoba dámy, proto je např. úprava srsti náročnější. Ale chci zdůraznit, že i malý psík potřebuje důslednou výchovu, aby byl příjemným společníkem. Když dříve královský nebo šlechtický pes někoho pokousal, něco zničil nebo znečistil, nic se nestalo. Dnes už to neplatí.

Takže jak vybrat psa?

To si přečteme příště.

Autorka souhlasí s dalším případným šířením článku, mimo komerční média.

Foto: commons.wikimedia.org, EvaŽ., PetraK.