PSI: Všecky druhy psů - část 2. – Chov, plemenitba a ošetřování psů

První část najdete zde.

Veškeré citace (uvedené uvozovkami), fotografie a obrázky v tomto článku jsou z knihy:

Všecky druhy psů slovem i obrazem.

Popisy a vyobrazení veškerých druhů psů k užitku, lovu, okrase, hlídce i obraně, jakož i zevrubný návod pro výchovu, plemenitbu, ošetřování i výcvik všech rodů psích, i pro léčení všech nemocí a chorob psů.

Nezbytný rádce pro každého majitele a milovníka psů se 242 ilustracemi.

Napsal Václav Fuchs.

V Praze 1903. Nákladem časopisu Svět zvířat - tiskem knihtiskárny Binko a Zika v Praze.

(V kapitolách o chovu není v knize moc fotografií, tak jsem k článku přidala fotografie plemen, které někdo zmínil v diskuzi u minulého článku a nebo které mi připadají zajímavé.)

V této části knihy nejsou až tak překvapivé věci, ono taky rozmnožování psů se dělá tak nějak pořád stejně. I když pár zajímavostí se najde, například v kapitole věnované parazitům.

Ale začneme chovem a sedmi zásadami správného pěstitele psů, které jsou v podstatě platné dodnes:

„Racionelní, vzorný chov psů prospívati může jen tehdy, když dbáti bude pěstitel, aby následovní podmínky řádného chovu byly přesně dodržovány:

1. Prostorné, vzdušné, suché, dobře vystlané obydlí pro psa v jednoduché boudě, neb kotec v psinci
2. Přiměřené krmení psa potravou, obsahující veškeré látky k rozvoji těla potřebné
3. Řádné čištění a ošetřování srsti psa i chránění ho přede vším hmyzem
4. Občasné mytí a koupání
5. Dostatek volného pohybu
6. Péče o zdravotní stav, včasné předejití chorobám, a odborné léčení nemocí psů
7. Přiměřený výcvik a dressura“

A také tu máme deset zásad pro plemenitbu, zvláště bod 5 je tedy zajímavý, zajímalo by mě proč?

„Desatero nutných pravidel pro všecky pěstitele psů, kterými se říditi musí, pakli chtějí docíliti kýženého výsledku plemenitby, jest následující:

1. Hleď nabýti přesvědčení, jsou-li k chovu určená zvířata, pes i fena v žádoucí míře vyzdobena vlastnostmi, jichž docíliti hledíš u potomstva.
2. Jen úplně zdravých zvířat smíš k chovu používati.
3. Nepřipouštěj k páření ani příliš mladých a nevyvinutých, tím méně však přestárlých fen a psů.
4. Používej k chovu jen psů bezvadných a nemůžeš-li se již vyhnouti, hleď aspoň vždy vady jedněch přednostmi druhých vyrovnati.
5. Nepáři zvířat z různého podnebí nebo půdy a výživy.
6. Nepáři zvířat rozdílné velikosti a postavy.
7. Páři podobné s podobným a pak též můžeš nadíti se potomků rodičům podobných.
8. Používej k chovu co možná jen čistokrevných psů, chceš-li vyhnouti se zvrhlosti.
9. Psy přes míru na feny nepouštěj a obmezuj skoky na určitý počet.
10. Ošetřuj a vyživuj bedlivě a rozumně své psy již od jejich útlého mládí.“

Následující kapitoly jsou věnovány krytí a odchovu štěňat a převážně se věnují krmení.

Vcelku mě zaujalo, že kosti se doporučují vařené, asi s tím dříve neměli žádné špatné zkušenosti.

Například:

„Štěňátka od 3 týdnů stará nejlépe je krmiti vařeným mlékem s houskou, když pak se odstaví, přikrmujeme je hovězí polévkou, drobně sekaným masem, vařenými telecími kostmi a chrupavkami. Později střídejme krmě ty rýží v mléce vařenou, polévkou chlebovou, zeleninou a rozmačkanými vařenými zemčaty jen málo solenými.“

A přezubujícím štěňatům se doporučuje „dávati psíkům občas ovařená telecí žebírka nebo nožky, jichž se psíci dychtivě chápou, aby na nich činili důkladné pokusy v kousání a ohlodávání.“

A krmení psa se samozřejmě také odvíjelo od jeho životního stylu:

„Rozumí se též samo sebou, že psi musí býti různým způsobem živeni, dle toho, k jaké službě jsou určeni, a jaké práce vykonávají. Pes tažný neb hlídací, který jest celé dny neustále na nohou, musí býti samozřejmě krmen více a vydatněji, než povalovač přepychový, jemuž je přáno tráviti stále v sladké nečinnosti.“

Největší zajímavost je asi nastínění toho, jak souvisí zkrmování kostí s očima, asi proto dávali radši kosti vařené?

„V prvém roku stáří je nutno pečovati, aby vhodným způsobem bylo vytvoření pevné kostry u psů podporováno. Mnozí pěstitelé snaží se toho docíliti hromadným skrmováním kostí. Leč nevhodnost krmení toho je již dávno dokázána. Častým ohlodáváním a hryzáním kostí, zejména jsou-li tvrdé, otupují a kazí se zuby psů, a též se přílišně přepínají svaly oční, následkem čehož psům stále oči slzí a i pláčou. Zlo to postihuje hlavně psíky trpasličí a stává se zhusta příčinou trvalých, zlých očních neduhů. Kromě toho mohou se křehké kosti ze zvěřiny a drůbeže státi snadno psům osudnými, a sice třískami, jež z nich odletují a oči psů začasté těžce zraňují.“

A následuje velice zajímavá kapitola „Jak zbaviti lze psa všelikého hmyzu?“

Takže pár starých, ale ne vždy zdravých a přírodních návodů. I když některé by se asi daly použít, tak třeba někdo něco vyzkouší.

„Proti blechám“

Hned první recept rozhodně nedoporučuji k vyzkoušení!

„Vezměme 2 půllitry vody, 30.0 vinné tresti, 6.0 sublimatu, rozpusťme sublimát v tresti vinné a přilejeme do ní vody. Ráno a večer potřeme směsí tou psa, leč opatrně při tom rozhrňme srst jeho na všech místech, aby směs mohla všude až na kůži proniknouti.“

Opravdu nedoporučuji, našla jsem si na internetu, co je to ten sublimát a dle popisu ve Velkém lékařském slovníku je to chlorid rtuťnatý, prudce jedovatá látka vedoucí k akutnímu selhání ledvin. Má rovněž dezinfekční účinky. Asi to díky té dezinfekci na blechy účinkovalo, ale nedovedu si představit, co to udělá se psem, který to olíže. Ale pravda je, že u jiných, ještě jedovatějších návodů, autor doporučuje dát psovi náhubek a dohlédnout na to, aby se neolizoval.

Ale vyzkoušet je možné další návody:

„Také se doporučuje každému omývání odvarem tabákovým a octem nebo odvarem petrželovým.

A „Má-li pes v kožichu hojně blech, užijme proti nim prostředku nejjednoduššího a pro zdraví psovo nejneškodnějšího:

U mladších psů použijme odvaru 100 gr. třísek quasie (hořkoně) v litru vody, v níž třísky ty po kolik hodin musí býti vařeny. Pak odvar ten profiltrujeme a vlijeme do 2 litrů měkké vody. Umyjeme-li pak psa tímto lektvarem, zmizí z něho všecken hmyz na dobro.

U psů větších a starších použijme oleje lněného nebo řepkového, natřeme psu jím celou kůži důkladně, a nechme psa několik hodin se proběhnouti, načež ho vlažnou vodou omyjeme, v které se nalézá silný roztok nadmangaňanu draselnatého.“

Nadmangaňan draselnatý, jak jsem našla, se dříve používal k filtrování vody a čištění nádobí, takže předpokládám, že jedovatý nebude.

„Proti klíšťatům“

„Výborně působí, když potřeme místa, klíšťaty posetá silným lihem. Po tom hmyz zahyne a sám z kůže odpadá. Stelivo pod psy před hmyzem pak nejlépe uchráníme, nasypeme-li kreolinu do steliva.“

Co je kreolin se mi nepodařilo najít, kromě toho, že je to nějaká dezinfekce.

A dále:

„Mimo uvedené již prostředky k zapuzení všeho hmyzu u psů doporučuje se ještě recept následovní:

Na šest hrstí pelyňkového listí vlijeme 3 litry vařící vody a necháme hrnec s odvarem, pokličkou přikrytý státi as 8 hodin. Psy, stižené cizopasníky v odvaru tom vykoupejme, omyjme je pak čerstvou vodou a dobře vyčesejme.“

A na závěr kapitolky o koupi, prodeji a dopravě psů:

„Jedná-li se o koupi psa, ať dopíše po vhodném výběru majiteli onoho zvířete s dotazem, aby mu sdělil zevrubný popis, stáří, zbarvení, velikost atd., jakož i co pes stojí, a za jakých podmínek by ho majitel přenechal. Především třeba se přesvědčiti, zda-li nabízený pes vykazuje vskutku všecky vlastnosti, kterých dobrý pes míti má!“

A jelikož nebylo možné jen tak sednout do auta a pro psa si zajet, tak součástí dohody byla i doprava psa:

„Ježto pak dráhy a pošty neručí, uteče-li pes z bedny během dopravy, musí se kupec též s prodavačem dohodnouti, zda-li týž převezme též záruku za skutečné dodání psa. Rovněž tak má být učiněno předem dohodnutí o tom, kdo má platiti výlohy za stravování psa během dopravy.“

A protože asi mnoho kupujících psa předem ani nevidělo, tak prostor pro podvody byl mnohem větší. Dnes je jiná situace, informací může mít člověk spoustu, ale i tak je dost lidí, kteří jednají stejně jako naši předkové.

Každopádně co platilo tehdy, platí i dnes.

„Převzetí koupeného psa má se díti u přítomnosti věrohodných svědků. Je-li to pes drahocenný, přiberme k tomu též zvěrolékaře, aby psa prohlédl a zjistil, je-li skutečně zdráv. V opačném případě budiž přijmutí psa hned a za každých okolností odepřeno!

Kdo by si psa ponechal přece, v naději, že se týž uzdraví, nebo že docílí pro zdravotní stav psův slevu z kupní ceny, dopouští se tím největší chyby! Vyjednávání, která pak obyčejně následují, vlekou se drahný čas! Dohodnutí docílí se jen zřídka kdy, a to ještě ku škodě některé z obou stran. Vzniknou processy, musí býti svědkové vyslýcháni. Výlohy, které tím vzejdou, dosáhnou pak větší výše, než stojí celý pes, o kterého spor se vede. Pro obě strany bylo by jistě mnohem lépe, kdyby kupec byl psa nevyhovujícího hned zpátky poslal, a tím koupi zkrátka zrušil.“

Psi se posílali drahou a nebo poštou. Psí kupé si tedy představuju jako uzavřené kupé, kam se zavřou všichni přepravovaní psi na volno. To musela být někdy mela.

„K zasílání poštou hodí se vůbec jen psi nejmenší, a to buď dospělí psíčkové trpasličí, nebo štěňata velkých druhů až do čtvrt roku stará. Pošta přijímá k dopravě pouze psy i s bednou nejvýše 50 kg vážící a dopravuje je nejrychleji, každým vlakem, který veze poštu listovní, ale přiráží si za to 50 % poštovního příplatku.

Doprava drahou vydává psy v různé nebezpečí; za vzešlé škody neručí pošta ani dráha, leda jen tehdy, je-li vinna jejich na tom nezvratně dokázána. Ale v ,psích kupé‘ na dráze ohroženi jsou dopravovaní psi téměř vždy nečistotou, průvanem, nakažlivými nemocemi, zvláště prašivinou, možností útěku nebo pokousáním jinými psy tam uzavřenými. Nejlépe je proto zasílati drahou psy v bednách nebo koších.“

A na závěr rada, jak postupovat při prvním setkání psa s novým majitelem.

„Při zasílání psa zlého a kousavého radí kynolog Schuster – má prodavač kupci předem zaslati svůj starý kapesní šátek. Ten při příchodu psa a otevření bedny buď zlému psovi podržen před nosem, načež pes se hned upokojí a přilne k novému svému pánovi. Kdo si psa objedná a záleží mu na tom, aby si pes na něho zvykl hned od počátku, musí nezbytně psa v bedně, drahou neb poštou došlého osobně z bedny vypustiti. Dobrodiní to psovi nikdy z paměti nevymizí a on k osvoboditeli svému ihned přilne s bezmeznou vděčností.“

Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do pěkné fotogalerie.