V jedné z jarních diskusí se probíraly rododendrony a úspěchy i nezdary s jejich pěstováním. Ve fotogalerii uvidíte, že nad Dalmatinovem je to plevel, který vás klidně může vystrnadit z vlastní zahrady.
Základem pěstování rododendronů je kyselá půda a krytí „zad“ rostliny, alespoň do té doby, než je pevná v kramflecích, což trvá tak tři až pět let.
Rododendrony se množí hřížením. Připíchnete větvičku do půdy, označíte si ji mašličkou a za rok a půl můžete odkopnout novou zakořeněnou rostlinu.
Když jsem před dvaceti lety začala jezdit na chalupu nad Dalmatinovem, tak ve mně moje milá tchýnička vzbudila dojem, že rododendrony jsou křehké bytosti, o které je nutno pravidelně pečovat, vylamovat uschlé loňské květy (jinak příští rok nepokvetou), stříhat jen výjimečně a zásadně ručními nůžkami. Není to pravda. V naddalmatinovských podmínkách se rododendrony chovají jako predátoři, nevyžadují vůbec žádnou péči a jediná možnost, jak je omezit ve vzrůstu, jsou motorové nůžky – každý třetí rok uříznu třičtvrtě metru. Jedna naše sousedka má keře seřezané do kvádrů. Vypadá to poněkud dekadentně, ale zapomněla jsem to vyfotit.
Foto: autorka. Fotografie si můžete prohlédnout i přímo zde na Rajčeti.