V roce 2020 jsem napsala o tomhle ovoci článek a litovala, že nemám vlastní strom. Sice vím o jedné roky opuštěné zahradě (s prázdným domem), kde rostou malé druhy kaki (velikosti větších rajčat), jenže ty mají někdy až 6 velkých pecek a jíst takové ovoce mě časem omrzelo.

Proto jsem se zaradovala, když jsem na podzim stejného roku na netu našla floridskou farmu, která stromky persimmonu prodávala (právě i odrůdu Hachiya - jen výjimečně s peckou). Okamžitě jsem si jeden objednala. Asi metrový, pět let starý stromek přišel během tří dnů, bytelně zabalený a hned jsem ho na záhoně zasadila.

Následující jaro jsem chodila každé ráno stromeček okukovat. Koncem dubna vyrašilo několik lístků, ale nic víc. Přesto jsem byla spokojená, věděla jsem, že se stromek ujal a žije. Další jaro nejen povyrostl, ale krásně se obalil listy. Radostně jsem sledovala, jak nabobtnalo několik pupenců a pak vykoukla i malá bílá kvítka. Bohužel opadala a pro zbytek roku zůstal stromek jen zelený.

Kaki kvete

Další rok - 2023 - začal strom mohutnět a košatět. Objevila se spousta pupenců, pak květů a k mé radosti i maličké kuličky ovoce. Bohužel radost dlouho netrvala, každé ráno jsem ty maličké kaki nacházela spadané na zemi. Už brzy zjara jsem stromek pohnojila doporučeným hnojivem a dočetla se, že padání ovoce je u mladých stromků běžné, hlavní sílu spotřebují v upevňování kořenů. To jsem chápala, přesto vidět, jak malé zelené ovoce denně opadává, mě mrzelo. Do podzimu se na větvi udržel a dozrál jeden jediný plod a mně nezbylo, než doufat, že příští rok se už konečně dočkám úrody.

Letos na jaře, tj. 2024, strom zase o kus povyrostl a zmohutněl. Narostly stovky květů a pak i maličkého ovoce, až se pod tíhou poměrně tenké větvičky prohýbaly. Bohužel jako rok před tím, i teď začalo ovoce rychle opadávat. Na větvích ho ale bylo tolik, že jsem sama uznala, že na tak mladý strom je to příliš velká zátěž a že se tohle děje i u jiných mladých ovocných stromů. A doufala jsem, že alespoň nějaké ovoce se tentokrát udrží a dozraje. Ovšem, když začalo padat i ovoce velikosti menších jablek, pohled přímo bolel.

Zelené plody kaki

V červnu k mé radosti ovoce přestalo padat a na větvích ho byly stále desítky. Od poloviny srpna pak začalo kaki dozrávat. Toho si rychle všimli i ptáci. Vrabců tu máme letos celá hejna a jejich oblíbený posed je sousedův vysoký keř za naší ohradou,hned vedle ovocného stromu. Nejsem lakomec, už jsem věděla, že budu mít velkou úrodu, a ptákům jsem přála, ať si také ochutnají. Jenže když jsem skoro každé ráno viděla jedno či dvě čerstvě naklované kaki, radost jsem z toho neměla.

Kaki chutná ptákům

Začala jsem červenější plody sklízet ještě tvrdé a nechávala dozrávat na verandě. Tam během několika dnů dozrálo a vnitřek kaki se změnil ve sladkou dužinu, chuti něco mezi přezrálou meruňkou nebo broskví. Dužina tohoto druhu persimmonu je oproti menším druhům svíravá, takže ovoce se nedá jíst, dokud není plně zralé. Pak jako zázrakem svíravá chuť zmizí a nahradí ji slaďoučká „marmeláda“. Ovoce je opravdu syté, jeden kousek po snídani nebo během dne mi zcela stačí, dva už by bylo moc (bylo by to jak sníst na posezení půl skleničky skutečné marmelády)

Kaki zraje

Musela jsem čtyři roky trpělivě čekat, ale svého vlastního ovoce jsem se dočkala. Máte někdo podobné zkušenosti, kdy jste zasadili ovocný strom a pak roky trpělivě čekali na jeho první úrodu?

Foto: Marička Crossette. Další obrázky najdete přímo zde na Rajčeti.