Určitě hoříte zvědavostí, jak to vypadá na mých balkonových latifundiích. Takže mám takovou zajímavost. Moc ráda pěstuji petržel, naťovou. Věrna zkušenostem, potvrzeným i zkušeným zahradníkem, vyseji semínka někdy v zimě a pak čekám. Petržel odjakživa vzchází špatně, takže mě nepřekvapilo, že předloni mi vzešlo jediné semínko. Vyrostla z něj macatá obrovská listnatá petržel, které jsem si ohromně považovala a nechala ji až do druhého roku věku, kdy vykvetla. Potud normální příběh. Okolík jsem nechala dozrát a semínka pak vysela do dalšího květináče, opět v zimě. A ejhle - jaro tehdy ještě pořádně nezačalo a květináč měl hustý zelený petrželí kožuch. Všechna semínka vzešla. Čím to?

No a letošní zimu jsem opět zasela, ovšem koupená semínka, já trubka nepoučitelná. Takže hlídám tři obrovské květináče, které stále zejí prázdnotou - semínka buď „čučí“, anebo jsou dávno v zeleninovém nebi. Až na jednu výjimku. V jednom tom obrkvětníku vyrašila rostlinka, opět sólistka. Sláva! zaradovala jsem se. Až po několika dnech jsem na ni pořádně zabrejlila zblízka a... je to pažitka. Slovy jedna pažitka. Až doroste, nakrájím si ji na jednu bramboru :-)

Stává se vám, že něco očekáváte, ale dočkáte se něčeho úplně jiného, a nakonec vůbec ne špatného? :-)

Přeji pěknou sobotu a neděli. A máme obvyklý vípák, takže sem pište o čemkoli, co vás zajímá a oč se chcete podělit.

Foto: Lika