Předchozí díl najdete zde.

Knigy plán na obejití Moravy skončil zatím 220 ušlapanými kilometry. Orientačně nám zbývá 611 kiláků do cíle, tedy vlastně na start.

Na dnešní 5. etapě VoMo se zase držíme Via Czechia Českomoravská, která nás povede z obce Bystré, kde jsme skončily minule, až do Březové nad Svitavou.

Sobota 31. 5. 2025. VOMO, den 11.

22,5 km ↓491 ↑723
Celkem: 243,7 km

Ráno vyrážíme z Brna ještě před 7:00 ráno, ale už teď je na nádraží dusno a teplo. Po chladném týdnu nás dnes čeká horký a slunečný den, ačkoli až do Svitav se kolem trati válí mlhy a pocitově čekám chladno a vlezlo.

Když vystupujeme v obci Bystré na zastávce, kde jsme minule nastupovaly, je jasné, že nebude ani chladno, ani vlezlo. Je slunečno a nádherně. Při prvním stoupání ke kapli sv. Jana Nepomuckého se musím opravit. Slunce pálí jak ďas a je vedro na zdechnutí.

Kaple sv. Jana Nepomuckého

Vzduch se ani nehne, je dusno a po obloze plují malinké mráčky, které sotva poskytnou blahodárný stín. Pokračujeme k hradu Svojanov, který jsme měly v plánu navštívit, ale situace se změnila. Máme s sebou kníračku Madynku, která teď smutní po parťačce, a bylo rozhodnuto, že nebude celý den doma sama. Můžu tam jít sama, podle infocedulí je na hradě hezká expozice, ale já na ty hrady zas tak nejsem, a když Kniga nepůjde se mnou, tak máme důvod se sem někdy vrátit.

Za hradem Svojanov se Via Czechia Českomoravská odpojuje od turistické značky a vede cestou mezi loukami s krásnými výhledy do okolí. V tom vyprahlém vedru se začínají honit mraky a poskytují trochu stínu. Voda nám rychle ubývá a tak se těšíme k hospůdce ve Vítějevsi, kde se chceme občerstvit. Potkáváme v kopci paní, která reaguje na naše batůžky. Kniga jí říká o projektu Vokolo Moravy a chválí překrásné jméno obce. Dozvídáme se, že podle pověsti zde královna Kunhuta porodila budoucího krále Václava II. a obci se tak říkalo královská Vítějeves.

Hospůdka je bohužel zavřená, ale je u ní automat na nápoje a pochutiny. Bohužel jen na mince. Kdybych za Knigu neplatila v drobných za autobus do Bystrého, asi bychom si mohly vodu koupit, ale takhle nám chybí přesně koruna, a kohokoli potkáváme u hřiště, tak nikdo u sebe peníze nemá. Proč by taky nosila babička drobáky, když to má s vnoučaty na místní hřiště 100 metrů a všechno potřebné má v chalupě na dosah?

Někde v následujícím úseku jsme dřív při chůzi v protisměru s Bonou udělaly navigační chybu a nedošly do Vítějevsi, ale do Chrastavce trochu z cesty. Z protisměru ale vůbec nevidím, kde jsme mohly tenkrát odbočit špatně. Cesta se zdá jasná a nebloudivá.

Za Starou Amerikou stoupáme do krátkého a prudkého kopce, který je totálně vyschlý, a práší se nám od nohou. V posledních dnech všude docela dost pršelo, ráno jsme botama stíraly vlhkost z trávy na cestě a tady je to jak na poušti. Kopec nám dává zabrat hlavně proto, že už máme jen malou trošku vody až do Březové, kde je naštěstí obchod.

Slunce peče se silou, na kterou po deštivě chladných dnech nemáme odhad, a cestou k rozhledně Járy Cimrmana už cítím, jak mě štípou a svědí spálená předloktí. Tohle už chtělo opalovací krém, takže po dnešku už zase bude automatickou součástí batůžku na výlet.

Od rozhledny nás čeká cesta dolů do Březové nad Svitavou kolem volně přístupného lanového centra, kde si trochu zaprolézáme v samojistících překážkách, které jsou jen pár centimetrů nad zemí a zvládnou je hravě nejen děti, ale i dospělí s báglem. Teda pokud se na ně zrovna vejdou:)

V Březové máme jen několik minut na rychlý nákup drahocenných tekutin a spěcháme na vlak, který je od centra vzdálen celé 2 kilometry chůze, aby nám neujel vlak do Brna. Ani dnešek nám nepřinesl žádné hraniční kameny, jdeme totiž vytrvale po české straně, jen pár kilometrů od původní hranice Čech a Moravy. Na Moravu přecházíme, až když v Březové překročíme Svitavu, podle níž tu historická hranice vedla, a až na vlak jdeme po té „správné“ straně.

Madynka

Pokračování příště. Foto: Mawenzi. Podívejte se do pěkné fotogalerie. Osobní stránky autorky: www.mawenzi.cz