Předchozí díl najdete zde.

Knigy plán na obejití Moravy skončil zatím 243 ušlapanými kilometry. Orientačně nám zbývá 589 kiláků do cíle, tedy vlastně na start.

Na dnešní 6. etapě VoMo se zase držíme Via Czechia Českomoravská, která nás povede z obce Březová nad Svitavou, kde jsme skončily minule až do Anenské Studánky.

Sobota 14. 6. 2025. VOMO den 12.

24,3 km ↑554 m ↓450 m
Celkem: 268 km

Dneska nás čeká pekelná červnová výheň, takže jsme tomu uzpůsobily kilometry. Na vedro je potřeba si postupně zvykat, ne se hned uhnat. Hlavně, pokud ho tak jako já fakt blbě snášíte. Kilometry lesem by nám měly tu adaptaci na vedro usnadnit.

Kniga je v kraťasech už v Brně na nádraží, já tak odvážná nejsem. Vedro má být hlavně odpoledne, teď to ještě jde. Jenže jak se posunujeme vlakem na sever a po krajině se válí mlha, nejsem si jistá, zda ty kraťasy v batohu nejsou zbytečná zátěž.

Ve vlaku sedíme přes uličku s dámami, které jedou na projížďku parním vláčkem po mladějovské úzkokolejce a zachytí směr našeho výletu. My půjdeme po hřebeni, ony pojedou po kolejích pod ním. Dnes se otevírá letní sezóna jízd, kterou jsem ještě nikdy neměla to štěstí trefit.

Vystupujeme v Březové nad Svitavou a hned na nás útočí nebývalá zima, chlad se zakusuje do kloubů i přes kalhoty a Kniga nevypadá o moc nadšeněji než já. Slunce, stoupající po obloze, ale vyžene vlezlou zimu i z údolí a během první hodinky chůze se převlékám do kraťasů i já.

Jakmile vyjdeme z chladných lesů, je vedro na zdechnutí. Postupujeme loukami, vysoká tráva lechtá a svědí a na nebi si prozpěvují skřivani. V otevřené krajině se nám otevírají výhledy na Jeseníky a do údolí Svitavy, odkud jsme ráno vyrazili. I přes silný opar z vedra je možné identifikovat jeden z vrcholů jako Praděd, i když je od nás vzdálený vzdušnou čarou 65 kilometrů.

Mírné stoupání bukovými lesy v NPR Rohová pokračuje sešupem kolem Stříbrného potoka. V tomto místě se na chvíli oddělujeme od Via Czechia, protože se chceme vyhnout zbytečnému asfaltu i slunci. Odměnou nám je studánka Pramen Boršov, která teče sice málo, ale teče a můžeme tak doplnit zásoby vody.

Co jsme si sklesaly ke studánce, si musíme zase na Hřebeč vyšlapat, ale nahoře na kopci nás čeká odměna v podobě přístřešku, který poskytuje stín a pěkný výhled do údolí Moravské Třebové. Obědváme tu i s rodinkou na výletě, která nám nabízí kousek melounu, který už nemohou sníst a nechtějí ho s sebou nést po zbytek výletu. S upřímným díkem se zakusuju do šťavnaté pochoutky, kterou mám celou pro sebe, protože Kniga nechce.

Horké a líné poledne by nás snadno ukolébalo k spánku, ale je potřeba jít dál. Přesto využívám dlouhou pauzu k tomu, abych si vyhledala jízdní řád úzkokolejky. A zdá se, že mi dnes štěstí přeje. Když se nebudeme moc flákat, stihneme odjezd historické parní lokomotivy ze zastávky Nová Ves u Kunčiny.

V cestě nám ale ještě stojí horko, únava a rozhledna Strážný Vrch, na kterou se musím jít podívat i přesto, že ji už dobře znám. Rozhledům do krajiny brání opar a také fakt, že jsem si nevzala velký foťák s lepším zoomem. Králický Sněžník tak mohu tušit jen odhadem za pomoci orientačních tabulí. Tam na Králický Sněžník chceme dojít v příští etapě VoMo, kterou plánujeme na výheň letních prázdnin.

Čas máme těsný, ale na rozhlednu jdu jen já, a tak není důvod na ní zbytečně otálet. Parní vláček čeká!

Uf. Stihly jsme ho jen pár minut před odjezdem, ale stihly. Ve vagónech jsou turisté s dětmi, parní lokomotiva se chystá ke svojí dnešní poslední cestě do výchozí stanice a tak se kolem se zájmem motám. Určitě bych si někdy zašla i do průmyslového muzea v Mladějove na Moravě, ve kterém se turista dozví nejen o místních dolech a těžbě, ale dnes ještě nenastal ten den. S podvečerem se přesuneme ke spaní na klidné místo, kde můžeme nabrat síly do dalšího dne.

Pokračování příště. Foto: Mawenzi. Podívejte se do pěkné fotogalerie. Osobní stránky autorky: www.mawenzi.cz