Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

teda to musel být "pochod"

který potřebuje vytrénované nohy. Já jít ledovou "jeskynní" vodou pár minut (i kdybych byla o mnoho mladší), k tomu vlhkost a chlad od skal - tak bych určitě skončila se zánětem močového měchýře. To jste byli předem upozornění, že budete šplnat nahoru a dolu pomalu jak kamzící? Vždyť na sebe cestovka (jela jsi s ní ,ne?) vzala pěkné riziko, že se nikomu nic nestane, že cestu zvládnou! Nebo jsou tohle zájezdy spešl pro nezdolné chodce? :) Krásné fotky !

Rozesmála mě věta "S komunikací nám pomáhá Italka, mluvící anglicky s náma a maďarsky se svým mužem, který překládá místním do rumunštiny". Umím si živě představit:)

Někdy v polovině 70tých let jsme s manželem Rumunskem projížděli. Krásná krajina Transylvanie a přespali jsme někde v Oradee. Moc detailů, co jsme viděli si už nepamatuji, ale jednu vzpomínku mám. Po snídani jsme se vrátili na pokoj, a nachytali pokojskou, jak se mi přehrabovala v kufru. No nestihla uskočit, tak se příznala a že prý mi chtěla ukrást jen punčocháče, že po nich moc touží. Nabídla se je tedy odkoupit. Tak jsem jí odpustila a punčocháče jí dala. Však jsem je tenkrát sama vozila do Prahy jako vítané dárky, takže jsem měla pochopení.

Re: teda to musel být "pochod"

Je pravda, že hlavní průvodkyně tenhle zájezd jela předtím jen jako pomocná a tudíž v jeskyni ve vodě nebyla a nevěděla, že sestup je tak náročný, jenže pak už se nešlo vrátit, za náma ještě nějací místní - rumuni takhle rádi kempují kolem těch bister, stráví klidně víkend ve stanu u hlavní silnice a grilují ryby a chodí si na pivko do bistra - ale zvládli jsme to všichni a kde měl někdo problém se ostatní snažili pomoct.

Většinou já na těchto zájezdech bývám nejpomalejší, nejméně trénovaná:)

Tak vzpomínka z Rumunska je částečně smutná a částečně asi dokresluje tu chudobu, že vlastně i pro nás tak běžné silonky pro místní bylo něco nevídaného, drsné západní zboží, pro které se nedalo odolat... Krásně jsi to s pokojskou vyřešila:)

a ozivit trochu trocgu vzpominky :)

Vzpomínám

jak brácha byl za totáče v Rumunsku v horách. Tehdy nebyli zvyklí na to, že by v krámech bylo kdovíco, ale říkal, že takový vzduchoprázdno neviděl... tam neměli prostě nic. Zaplaťpánbůh že je to za námi. Jo a taky že takovou... jak to nazvat, no prostě sr...čku měl taky prvně (potom, co je dobří lidé vzali k sobě na večeři :-)))

Krásně jsem si s vámi zacestovala!

Tak doufám, že nás čeká ještě rok 2017 ;-) A co plánuješ letos?

urcite rok 2017 je v poradi :) letos planuju s cestovkou rilu a pirin nalehko po chatach na tyden, v bulharsku sem nikdy nebyla

V Rumunsku

ve vnitrozemí jsem byla kdysi v dobách skoro fosilních, ale dodnes na to nadšeně vzpomínám. Neregulované řeky, téměř liduprázdné hory, nedotčená příroda. Skoro se nezdálo, že je to v Evropě ještě vůbec možné. Ale, ano, včetně té děsné domorodé bídy.

Dík za článek, aspoň takhle lze pro mě teď nakouknout.

Re: V Rumunsku

nakouknout, a oživit vzpomínky:)

Názvy

Len ma tak napadlo, že "Cetatile ponoruluj" znie ako niečo, čo si vymysleli páni Smoljak a Svěrák do Marečka alebo Tajomného hradu v Karpatoch (a nie ako seriózna rumunčina) :-)

Re: Názvy

To byl Jiří Brdečka, ten Tajemný hrad v Karpatech, též tvůrce Limonádového Joe. Naprostej génius. :)

Nádhera!

Chodila jsem po různé přírodě celý život. Proto je tak těžké se smířit, že už je všechno jinak. Takže díky za článek!!!

aspon to i znas jinak a muzes slwdovat zmeny :) doufam, ze ne vzdy jsou k horsimu

Mawe!!

To je zase taková nádhera nádherná!!Tvoje články a fotky to se nikdá nevochodí. Opravdu úžasný, krásný nádherný a člověku to dovolí aspoň trochu ochutnat z toho, co nikdy neudělá, ale moc se mu to líbí. Vážně paráda. Umíš to navíc zachytit na fotkách tak, že si to člověk hodně užije.

dekuju

Do Rumunska

jezdí často a rád můj bývalý englištýčr.

Prý rumuni si nedělali starosti s mapama a prý asi taky vědomě mátli nepřítele

opět hezký výlet :)

a komu se libi clanky a rad by nejaky takovy vylet taky absolvoval - chybi mi partak na vandry po cr a spriznena duse na zajezdy s cestovkou... tak pokud by naaahodou nekdo odsud na tom byl stejne :)

Díka za Rumunsko,

bezva fotky, exotická pouť po krajině protikladů. Zažila jsem tam podobné dobrodrůžo v roce 2010, jsem měla možnost navštívit české

vesnice v Rumunsku a projít se krajinou, kam byli Češi vylákáni za snovým majetkem polí,lesů,luk a strání a na místo blahobytu je čekala ta nejtvrdší práce s vyrváním krajiny do krajiny, která je pak musela živit.

Ale ta krása nezničené přírody byla neskutečná.

tam bych se nekdy chtela pidivat a moc je obdivuju, ze tam porad zustavaji, zivot tam musi byt narocny