Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
ROZCESTNÍK: Apuseni aneb Rumunská romantika s Alpinou 2016
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
M. Crossette 14.2.2018 19:23teda to musel být "pochod" který potřebuje vytrénované nohy. Já jít ledovou "jeskynní" vodou pár minut (i kdybych byla o mnoho mladší), k tomu vlhkost a chlad od skal - tak bych určitě skončila se zánětem močového měchýře. To jste byli předem upozornění, že budete šplnat nahoru a dolu pomalu jak kamzící? Vždyť na sebe cestovka (jela jsi s ní ,ne?) vzala pěkné riziko, že se nikomu nic nestane, že cestu zvládnou! Nebo jsou tohle zájezdy spešl pro nezdolné chodce? :) Krásné fotky ! Rozesmála mě věta "S komunikací nám pomáhá Italka, mluvící anglicky s náma a maďarsky se svým mužem, který překládá místním do rumunštiny". Umím si živě představit:) Někdy v polovině 70tých let jsme s manželem Rumunskem projížděli. Krásná krajina Transylvanie a přespali jsme někde v Oradee. Moc detailů, co jsme viděli si už nepamatuji, ale jednu vzpomínku mám. Po snídani jsme se vrátili na pokoj, a nachytali pokojskou, jak se mi přehrabovala v kufru. No nestihla uskočit, tak se příznala a že prý mi chtěla ukrást jen punčocháče, že po nich moc touží. Nabídla se je tedy odkoupit. Tak jsem jí odpustila a punčocháče jí dala. Však jsem je tenkrát sama vozila do Prahy jako vítané dárky, takže jsem měla pochopení. |
|
Z. Maw 15.2.2018 7:55Re: teda to musel být "pochod" Je pravda, že hlavní průvodkyně tenhle zájezd jela předtím jen jako pomocná a tudíž v jeskyni ve vodě nebyla a nevěděla, že sestup je tak náročný, jenže pak už se nešlo vrátit, za náma ještě nějací místní - rumuni takhle rádi kempují kolem těch bister, stráví klidně víkend ve stanu u hlavní silnice a grilují ryby a chodí si na pivko do bistra - ale zvládli jsme to všichni a kde měl někdo problém se ostatní snažili pomoct. Většinou já na těchto zájezdech bývám nejpomalejší, nejméně trénovaná:) Tak vzpomínka z Rumunska je částečně smutná a částečně asi dokresluje tu chudobu, že vlastně i pro nás tak běžné silonky pro místní bylo něco nevídaného, drsné západní zboží, pro které se nedalo odolat... Krásně jsi to s pokojskou vyřešila:) |
|
|
Z. Maw 14.2.2018 14:48a ozivit trochu trocgu vzpominky :) |
|
T. Zana 14.2.2018 14:04Vzpomínám jak brácha byl za totáče v Rumunsku v horách. Tehdy nebyli zvyklí na to, že by v krámech bylo kdovíco, ale říkal, že takový vzduchoprázdno neviděl... tam neměli prostě nic. Zaplaťpánbůh že je to za námi. Jo a taky že takovou... jak to nazvat, no prostě sr...čku měl taky prvně (potom, co je dobří lidé vzali k sobě na večeři :-))) Krásně jsem si s vámi zacestovala! Tak doufám, že nás čeká ještě rok 2017 ;-) A co plánuješ letos? |
|
|
Z. Maw 14.2.2018 14:45urcite rok 2017 je v poradi :) letos planuju s cestovkou rilu a pirin nalehko po chatach na tyden, v bulharsku sem nikdy nebyla |
|
J. Fialová 14.2.2018 21:43Re: Rila a Pirin je skvělá volba :) Také jsme tam kdysi courali, tři týdny, spávali pod širákem, v chatách nakupovali krmivo. A věru nalehko - jen s usárnama. Turisti s krosnama se divili i ušima :) Joj, vloni bylo už čtyřicáté výročí toho vandru... |
|
Z. Yga 14.2.2018 22:05Re: Jarko! A proč o tom nepíšeš?!! To musel být skvělý čundr. |
|
A. Bytová 14.2.2018 14:03V Rumunsku ve vnitrozemí jsem byla kdysi v dobách skoro fosilních, ale dodnes na to nadšeně vzpomínám. Neregulované řeky, téměř liduprázdné hory, nedotčená příroda. Skoro se nezdálo, že je to v Evropě ještě vůbec možné. Ale, ano, včetně té děsné domorodé bídy. Dík za článek, aspoň takhle lze pro mě teď nakouknout. |
|
|
Z. Maw 14.2.2018 16:21Re: V Rumunsku nakouknout, a oživit vzpomínky:) |
|
K. Miháliková 14.2.2018 13:57Názvy Len ma tak napadlo, že "Cetatile ponoruluj" znie ako niečo, čo si vymysleli páni Smoljak a Svěrák do Marečka alebo Tajomného hradu v Karpatoch (a nie ako seriózna rumunčina) :-) |
|
|
A. Bytová 14.2.2018 14:09Re: Názvy To byl Jiří Brdečka, ten Tajemný hrad v Karpatech, též tvůrce Limonádového Joe. Naprostej génius. :) |
|
|
K. Miháliková 15.2.2018 7:14Re: Názvy Dakujem Abyt! |
|
|
Z. Yga 14.2.2018 17:00Re: Názvy Něco jako metelesku blesku Hujer (:o))) |
|
|
A. Lex 14.2.2018 13:28Nádhera! Chodila jsem po různé přírodě celý život. Proto je tak těžké se smířit, že už je všechno jinak. Takže díky za článek!!! |
|
|
Z. Maw 14.2.2018 13:37aspon to i znas jinak a muzes slwdovat zmeny :) doufam, ze ne vzdy jsou k horsimu |
|
E. Šusová 14.2.2018 12:50Mawe!! To je zase taková nádhera nádherná!!Tvoje články a fotky to se nikdá nevochodí. Opravdu úžasný, krásný nádherný a člověku to dovolí aspoň trochu ochutnat z toho, co nikdy neudělá, ale moc se mu to líbí. Vážně paráda. Umíš to navíc zachytit na fotkách tak, že si to člověk hodně užije. |
|
|
Z. Maw 14.2.2018 13:37dekuju |
|
|
E. Šusová 14.2.2018 13:41Re: no to my spíš děkujeme:-), páč podívat se takhle zadara- myšleno bez námahy - do takových míst, to je moc prima. |
|
M. Pajakerryková 14.2.2018 12:23Do Rumunska jezdí často a rád můj bývalý englištýčr. Prý rumuni si nedělali starosti s mapama a prý asi taky vědomě mátli nepřítele opět hezký výlet :) |
|
|
Z. Maw 14.2.2018 11:50a komu se libi clanky a rad by nejaky takovy vylet taky absolvoval - chybi mi partak na vandry po cr a spriznena duse na zajezdy s cestovkou... tak pokud by naaahodou nekdo odsud na tom byl stejne :) |
|
Z. Jenny 14.2.2018 11:00Díka za Rumunsko, bezva fotky, exotická pouť po krajině protikladů. Zažila jsem tam podobné dobrodrůžo v roce 2010, jsem měla možnost navštívit české vesnice v Rumunsku a projít se krajinou, kam byli Češi vylákáni za snovým majetkem polí,lesů,luk a strání a na místo blahobytu je čekala ta nejtvrdší práce s vyrváním krajiny do krajiny, která je pak musela živit. Ale ta krása nezničené přírody byla neskutečná. |
|
|
Z. Maw 14.2.2018 11:22tam bych se nekdy chtela pidivat a moc je obdivuju, ze tam porad zustavaji, zivot tam musi byt narocny |
|
Z. Inka 14.2.2018 11:40Re: Znám manžele - asi v našem věku. Její maminka ovdověla a protože tam panují jiné poměry i rodinné, povolala dceru, aby se přijela starat o hospodářství. Oni oba přes 30 let v Čechách, nechali tady syna s vnoučaty, komfortní barák a odjeli do Rumunska starat se o hospodářství. A to asi tak o 50 let zpět, tam se stará o hospodářství jako u nás po válce. Až jednou maminka odejde, oni se vrátí sem, ona bude mít minimální důchod, protože jí bylo 50, když se musela vrátit. |
|
|
Z. Maw 14.2.2018 12:12maminka za nimi do cech nevhtela? |
|
|
K. Miháliková 14.2.2018 13:55Re: Asi tam išlo o zachovanie tej pôdy a hospodárstva ("gruntu"), niektorí ľudia to tak majú aj dnes... |
|
Z. Iva 14.2.2018 10:56Rumunskem jsem jen projížděla vlakem při cestě do Bulharska, dávno tomu, bylo to na začátku osmdesátých let. Nepříjemná vzpomínka - na hranice jsme dorazili v hluboké noci, do vlaku vtrhli vojáci a se samopaly, či co to bylo, řvali "pašaporta". Prohledávali vlak, zavazadla, jeli s námi přes Rumunsko k dalším hranicím... Brr. |
|
|
K. Miháliková 14.2.2018 11:16Re: Rumunskem jsem Presne tak si to aj ja pamätám, rovnaká situácia, cesta vlakom do Bulharska. Utkveli mi v pamäti ešte nekonečné lány riedkej vysušenej kukurice, tlupy detí, čo behali žobrajúc okolo vlaku a hádzali kamene keď nič nedostali a v stanici šplhali na zábradlia medzi koľajami a cez otvorené okná ukradli na čo dosiahli. A ošarpané paneláky so strechami, ktoré boli husto posiate anténami všetkého druhu... |
|
|
Z. Iva 14.2.2018 12:06Re: Rumunskem jsem Jo, ty lány kukuřice taky pamatuju, zdálo se, že ten vlak je pořád na jednom místě. ;) |
|
|
Z. Maw 14.2.2018 11:23ted je to jine. par, co si zpomel pasy uplatil pohranicniky pivem :D |
|
Z. Asteris 14.2.2018 10:49Paráda! Muselo to být nádherné, dík, že ses podělila. Takovýhle výlet vám závidím :) . |
