Předchozí díl najdete zde.

V sobotu 5/10 se budíme kolem šesté ráno do chladna, zatažené oblohy a padajícího sněhu. Toho je všude asi 15 cm. Všecko vypadá skoro jako v zimě. Místní nám furt říkají, jakou máme kliku, že v tuto roční dobu tam vidíme sníh, ale my bychom raději viděli okolní kopečky.

Ráno probíhá podobně jako včera. Sněžení se mění v déšť. Americká rodina s hordou otroků odchází deštěm dolů, musí jít podle plánu. My sice taky, ale jsme značně flexibilní. Nějakej den sem a nějakej tam. Stejně jsme se sem dostali oproti plánu o 2 dny dříve. Pak se přihnala pěkná bouřka. Nevím, jestli to byla ozvěna od okolních kopců a nebo ten řídkej luft, ale hřmělo a býskalo se furt. Byla to pěkná mela.

Jakmile se to nejhorší přehnalo, tak nám řekly Ahoj naše kamarádky z UK. Už měly víza jen na 4 dny a nejmíň 3 jim to bude trvat zpět do civilizace. Čekaly na výhledy, ale nedočkaly se. Byly z toho smutné, ale zase tragedie to nebyla. Asi hodinku po jejich odchodu se mračna trochu protrhla a naskytly se nám pohledy na tu krásu kolem. Ale ne najednou, jen po troškách, podle toho, kde se mračna protrhla. Přesto všichni začli bláznit s foťáky a videokamerama.

Machapuchare 6993 m, z ABC

Po chvilce se však opět zatáhlo a tak ústup do chaty. Přesto jsme stačili udělat nějaké ty záběry jak okolí, tak i sekupení těch chajd pod sněhem. Lidi teď různě ubíjeli čas. Taky zespodu došla partia starších Rusů a Poláci z Gdaňska. Prohodili jsme s nimi pár slov a ti nám hned hrdě hlásili, že ze severu, tedy z druhé strany, na Annapurnu 1 leze polská expedice. To je ta lehčí cesta. Z naší strany je Jižní Stěna (South Face) a to je 4000 m téměř vrtikálního technického lezení. Po těch záplavách sněhu se od tam stále ozývají laviny.

Annapurna South 7 219 m, jižní vrchol hřebene Annapurny z ABC

Jak jsme se už dříve dověděli, mají tam být 2 expedice a pokoušet se o tu nejobtížnější cestu, Dirttissimu. Kdo to je, to jsme nevypátrali. No a tak se překulilo poledne, v jídelně se tlachalo, a když už jsme toho měli dost, tak jsem se šel natáhnut a Martin se šel projít k ledovci, nálada moc optimistická nebyla.

Fang nebo Baraha Shikhar - česky Tesák, 7647 m, z ABC

A právě vtom se to stalo. Deka mračen jakoby kouzlem zmizela, zůstalo jen pár cárů nad hřebenem Annapurny a octli jsme se jako v pohádce. Byli jsme uprostřed gigantického amfiteátru. Všude kolem nádnené vysněžené štíty. Ten nejvyšší Annapurna 1 se nám chlubila svojí jižní stěnou, strmící nad námi dalších 4000 m.

Annapurna 3, 7555 m je vlevo, z ABC

Martin doběhl celej v tom řídkým vzduchu schvácenej. Nevzal si s sebou foťák a měl starch, že se opět zatáhne a že přijde o pěkné záběry. A tak jsme začli fotit, jako každej jinej v okolí. Bylo co. Proto jsme tu tak dlouho čekali a proto jsme sem vlastně lezli. Na okolních hřebenech a vrcholcích se třpytil čerstvý sníh v pozdně odpoledním sluníčku. Machapuchare nám ukazovala svoji skalnatou západní stěnu ozářenou zapadajícím sluníčkem a pomalu měnila barvy. Podívaná pro bohy.

Machapuchare 6997 m, z ABC

Nad Hiunchuli a Jižní Annapurnou se líhla mračna, ale jen takové cáry po větru za hřebenem, kde je trochu nižší tlak vzduchu, a tak vlhkost ve vzduchu zkondenzuje. Prosvětlovalo to sluníčko a byly to ty nejkrásnější světelné efekty, co jsem kdy viděl. Poletovali jsme po venku a fotili až do naprostého ztopoření a západu slunka. Ten jsme zvěčnili na několika diácích.

Machapuchare se začala propadat do stínu Annapurny. Stín postupoval nahoru po skalnaté stěně a vrchol zářil od zlaté přes temně žlutou až do oranžové. To už zářil jenom vrcholek. Pak jsme se začli rychle nořit do houstnoucího šera a byl čas zalézt do chajdy. Taky se citelně ochladilo.

Roc Noir nebo Khangsha Kang, 7485 m, z ABC

Zjistili jsme, že jsme stačili vyfotit skoro 2 filmy každý. Však se toho většina podařila a je na co se dívat a u čeho vzpomínat. Po setmění je nádherná, pro nás exotická severní obloha. Stará známá Kassiopea, Velká a Malá Medvědice anebo Vůz a hlavně Polárka. Hvězd jako rozsypaných diamantů. Skoro jako u nás doma v Austrálii v poušti. Jenže jižní obloha je ještě bohatší.

Ještě jsme měli čas večer se pobavit se Šerpou, co odpoledne došel od Annapurny 1. Byl tam s jednou expedicí a v 7000 metrech to vzdali, bylo tam po ramena čerstvýho sněhu , moc lavin a vůbec bylo to vo hubu. Taky už byl 5x přes 8000 m a dal se slyšet, že když nese nějakej ten náklad v takových výškách, tak mnohdy neví, jestli leze nahoru anebo dolů. Je to holt záhul. Uvažoval toho nechat, je to prej nebezpečné povolání. Tento rok tímto způsobem přišel o 4 kamarády.

Večer jsme se rozhodli, že když bude zítra pěkně, tak budeme ráno fotit a čumět po okolí, trochu se projdem a pak zabalíme a spustíme se do nížin. Je tu dost draho a nám jaxi docházejí rupie a tady směnárna není. Konečně spokojení večer usínáme s vidinou krásného dne a ještě krásnějších výhledů.

Foto: autor. Další obrázky si můžete prohlédnout přímo na Rajčeti tady a taky tady.