Předchozí díl najdete zde.

Sobota
V noci byla příjemná teplota 12 °C, takže se spalo dobře, a i teplota na chůzi by dnes měla být akorát k turistice vhodná.

Celý den má být zataženo s přeháňkami, ale máme štěstí. Celý den zataženo sice je, ale přeháňky se nám vždy vyhnou a mrak se žene jižně nebo severně od nás. Máme štěstí.

Za rozhlednou Lázek se otevírají rozhledy do krajiny a na Hanušovickou vrchovinu. S dobrou viditelností by mohly být vidět i Jeseníky nebo Králický Sněžník, ale my dobrou viditelnost nemáme. Zato máme dobrý výhled na pářící se kopce, které propůjčují krajině romantickou atmosféru.

Mlha nad krajinou nás provází až do obce Cotkytle, kde chceme nakoupit. Paní prodavačka je dneska v obchodě první den, tak se spolu smějeme tomu, že něco nemůžeme najít.

Zkonzumujeme druhé snídaňové kolo a pokračujeme odtud po červené značce přes pole a lesy až do obce Štíty. Zřejmě tudy moc turistů nechodí, protože cesta je špatně zřetelná a nevyšlapaná. Kopřivy a další traviny jsou vysoké skoro dva metry a tráva v sobě drží všechnu noční vláhu, kterou máme brzy na nohou, v botách i na triku. Kdybychom se tady ztratily, už nás nikdo nikdy nenajde. A pak že moje zkratky jsou hrozné a neprůchozí. Záleží, s čím se porovnávají.

Červená nás dovede až do obce Štíty, kde je restaurace i obchod, ale nepotřebujeme ani jedno, a tak jen po krátké pauzičce pokračujeme dál po modré značce příjemnou lesní cestou po vrstevnici. Do obce Heroltice přicházíme zároveň i s velkým černým mrakem, před kterým se taktak stihneme schovat na autobusové zastávce, abychom neschytaly dešťovou spršku. Mrak odchází stejně rychle, jak přišel.

Odtud už budeme stoupat až pod Bukovou horu, kterou obkroužíme k Fredovu prameni, doplníme vodu a pak se napojíme na zelenou značku, vedoucí na Červenovodské sedlo. Trochu mě překvapuje, že je v provozu lanovka na vrchol Bukové hory, když není nikde sníh, ale Kniga mě poučí, že to je pro cyklisty a koloběžkáře a hned mi ukazuje kabinu se zavešeným kolem, která nám sviští nad hlavou.

V tomto úseku je hodně cyklotrailů a tak si musíme dávat pozor, abychom se někde nepřipletly do sjezdu. Nakonec se dostáváme k Fredově studánce jinudy, než jsme chtěly, protože mapy.cz mi nakreslily turistickou trasu několik desítek metrů po trailu. Naštěstí jsou všude značky a tak je snadné z cesty poznat, kudy může chodec a kudy cyklista. Měníme trasu a tím si ji zpestřujeme o bažinatý a vlhký úsek, kdy cestou prochází prameniště. Naštěstí se nám daří mlaskavé a rozmočené bláto překonat beze ztrát na teniskách.

Fredova studánka teče malým pramínkem, bohužel vývod vody je udělán tak nešikovně, že voda vtéká do potoka dřív, než se napojuje trubka. Kdyby byl pramen silnější, asi by voda šla i trubkou do láhve, ale protože je slaboučký, snažím se opatrně nabírat vodu z mělkého potůčku. Moc to nejde. Záložní varianta, dobrat vodu na Červenovodském sedle v bufetu, je nejistá, protože nevíme, zda je otevřeno. Budeme to ale muset risknout.

Bufet s informacemi je otevřený, tak máme štěstí. Paní nás od místní radonové vody odrazuje s tím, že si u ní můžeme koupit půllitrovou láhev stolní vody za 45 korun, ale protože chceme každá alespoň dva litry, bereme radši radon. I tak ale paní nenecháme bez výdělku. Beru si zmrzlinu a Kniga smaženej květák s kroketama.

Měly jsme si dát jenom zmrzlinu. Rozvařenej smaženej květák připečenej na vyjetým oleji Knigu rozhodně neuspokojil, ale krokety se prý daly. Jen je škoda, když se na to člověk opravdu těší a chce si pochutnat víc než na trvanlivých potravinách z batohu, že dostane akorát předraženej blivajz a nemá z toho ani pramalou radost.

S plnýma pupíkama si dáváme ještě zacházku k hraničnímu kameni, který jsme prve vynechaly, abychom měly větší šanci stihnout kiosek otevřený v nějakou rozumnou hodinu. Zacházka by byla úplně stejná směrem od studánky jako od kiosku, takže pro nás to není ani metr navíc.

Hraniční kámen Čechy-Morava. Vokolo Moravy. Červenec 2025

Když se vracíme zpátky na Červenovodské sedlo, ležící na historické hranici Moravy a Čech, začíná pršet. Když se rozprší víc, už jsme zabydlené v přístřešku u parkoviště, kam neprší a máme v něm sucho. K večeru přestane pršet a tak se nachystáme ke spaní.

Foto: Mawenzi. Podívejte se do pěkné fotogalerie. Osobní stránky autorky: www.mawenzi.cz