Předchozí díl najdete zde.

Neděle. 6,8 km; ↑119 ↓225

Vstáváme na východ slunce a je opravdu nádherný. Nejnižší noční teplota byla 6,5 °C a teď po ránu se drží na stejné hodnotě. V poklidném nedělním ránu ptáci štěbetají a studený vítr se prohání po kopcích. Dopíjím horký čaj. Je čas se sbalit.

Dnes vyrážíme na rozdíl od včerejška včas. Je krásné slunečné ráno a naše cesta mezi loukami a poli poskytuje daleké výhledy do krajiny. Ranní sluníčko začíná hřát a vymetená modrá obloha je odměnou za ty větrné a mokré předchozí dny. Je dokonale.

Na základě mnohých skutečností, a především primárně podle uťapané Madynky, se rozhodujeme dojít do nejbližší obce, zvané Bystré, na autobus. Když přidáme do kroku, stihneme i ten v 9 h. A sedm kiláků se dá v pohodě za dvě hodiny stihnout.

Cítím, jak mi o sebe dřou kosti, a asi mi nevadí, že to dneska zkracujeme. Sice bych to došla i podle původní dlouhé varianty, ale asi bude lepší v tomto stavu chodit co nejméně. Nemůžu se přece před Slovenskem dorazit. A 14 dní není zrovna dlouhá doba na rekonvalescenci.

V Bystrém je otevřený obchod, tak si v příjemně teplém dopoledni kupujeme zmrzlinu a při čekání na autobus se seznamujeme s manželským párem, který jde Viu Czechiu Českomoravskou v protisměru. V Bystrém mají auto a přesouvají se autobusem na start dnešní etapy, aby si pohodlně došli zpět.

PS: Fyzioterapeut se zhrozil, kdo mě tak zřídil, že takhle vyosený koleno dlouho neviděl. Asi to vysvětluje, proč mě děsně bolelo i sedět:) Ale už jsem opravená a Madynku za trest už nikdy nepohladím. Ona by mi stejně jen uhryzla ruku a tu ještě potřebuju!

Foto: Mawenzi. Podívejte se do pěkné fotogalerie. Osobní stránky autorky: www.mawenzi.cz