Předchozí díl najdete zde.

Naše Kess váží necelých osm kilo, je malinká a hbitá a skáče jako gumový míček. Je to nohaté střapaté zvířátko s velmi nejistým původem – no netopýr, ten se nezapře… Ty uši přeci po nějakém netopýrovi zdědit musela. Je sice maličká, ale ten hlas, TEN HLAS!!

Kess v akci

Panečku, kde se bere v tom kostnatém hrudníčku tolik zvuku? Když ji někdo nešetrně popadne, naše princezna kvílivě zaječí. Totéž přišlápnuté packy nebo jiné příkoří – hlasitý táhlý jekot.

Štěkot je v různých tóninách, ale vždycky hlasitý. Naučila jsem ji odpovědět na otázku: „Chceš?“ Dotáhly jsme to k dokonalosti – původně jsem měla nějakou dobrotu v ruce nebo její misku a zeptala jsem se jí, jestli to chce. Když štěkla ve výskoku, dostala odměnu. Dneska se stačí jen zeptat, bez mlsíku.

Baví-li se společnost, jestli se budeme dívat na televizi nebo jestli si půjdeme sednout ven, zeptám se ve vhodnou chvíli psa a ten to rozhodne! Vyskočí víc než půl metru a přitom hlasitě, opravdu hlasitě praví HA-HAF. Ráda to používám ve větší společnosti, fakt to má úspěch. Vždycky se najde pár lidí, kteří mne neviděli, jak konverzuju s psíkem, a pak jim padají z rukou talířky a hrníčky a občas se někdo kafem i poleje. Náš pes se tím, myslím, dost baví.

Helenka s pudlicemi a Kess

Kamarádka pudlice naučila Kessinu hlídat u vrátek, naučila ji to na naší zahradě a Kess to dotáhla k dokonalosti. Oběma čoklicím stačí, když se někdo od stolu otočí k vrátkům a hlasitě řekne: „Dobrý den!“. Okamžitě startují, vyrazej’ k vrátkům a řvou. No ale pudlice Moly není pitomá, když tam opravdu nikdo není, tak si jednou štěkne a jde od toho.

Kess v akci

Ale to náš hlídač ne. Kessina si u vrátek zařve s chutí a je to úplně jiný zvuk štěkání, než když se baví s námi. Pokud se někdo objeví na dohled – na dočuch – na doslech, začne k tomu ještě vrčet. Temně vrčet. To vám je sranda, když morče vrčí… jenže on je to vážně vážný zvuk, hluboké a hlasité drnčivé vrčení.

A ono jí nestačí, že řve na lidi procházející kolem po cestě – pravda, cesta je naše, ti lidé tam jsou zrovna na našem pozemku a Kess to ví. Ona začala reagovat i na vzdálené psy, jakmile se rozštěkají ti dole u silnice, naše dáma se přidá.

A fakt měla úspěch – vyštěkala turisty! Viděli jsme to. Dívali jsme se zrovna z okna, viděli jsme, jak se v zatáčce na naší cestě objevila nějaká dvojice turistů s větším psem. Naše čubička je ještě vidět nemohla, ale věděla o nich – řvala a vrčela, vrčela jak pes baskervillský nebo smečka tygrů. A my viděli, jak se dvojice zarazila, jejich pes zpozorněl a naježil se a pak se všichni tři otočili a odešli.

To ji tedy pěkně zklamali.

Kess v akci

Myslíme si, že Kessinu to štěkání u vrátek prostě baví. Tuhle si zaštěkala i na páníčka, když se vracel od sousedů – nevrčela u toho, to ne, jen štěkala. Potěšeně, tak jako ve vyšší tónině, tak radostně, ale štěkala. No a když se někdo objeví po delší době, třeba po týdnu, to Kessina sice trochu štěká, ale hlavně kňučí a píská a začne kolem vítané osoby obíhat v kruzích, až jí tráva od tlapek odlétává. A směje se, má tlamičku roztaženou a opravdu se směje.

Kess se směje

Moc bychom chtěli vědět, jaké mají psi sny. Kess ze spaní kuňká, žbluňká, bublá a poštěkává, občas si zavrčí, ale to jsou zvuky, které v bdělém stavu nikdy nevydává. Někdy ji dokonce jdeme vzbudit, to když sebou trhá a zlobně kváká. To se pak jen zavrtí, olízne nám ruku a spí dál v klidu. Moc bych chtěla vědět, co se jí sakra může zdát…

Kess se usmívá

Jo a nevíte, jak bych ji mohla to děsné řvaní u vrátek odnaučit? Obávám se, že nám to za pár týdnů půjde pěkně na nervy.

Foto: BarŠ a KarN. Podívejte se do fotogalerie, to je úplný akční seriál!