PSI: Kess (63). Poraďte mi. Co si o tom myslíte?
Kess v lese foto: Zdena Jů, Neviditelný pes
Předchozí povídání o Kess najdete zde.
Už jsem psala, že naše Kess je náramný hlídač své vlastní zahrady a cesty kolem. Jistě, nesmí se tam objevit nějaký vlčák nebo jiné psí zvíře, které má jednoznačně fyzickou i mentální převahu. Ovšem pro běžný provoz je ten její děsivý štěkot ideální. Dokonce občas i zavrčí, což ty kuny v houští kolem asi moc nevyděsí, ale nešpacírují se nám okatě po cestě. A hlavně – Kessinku to strašně baví.
V brance je částečně uříznutá plaňka, kudy Kess vychází na cestu a zase zpět. Občas jsou otevřená vjezdová vrata.
Jo s tím vám byla legrace! Sousedovic šedostříbrný kocour Tom si jen tak ledabyle vykračoval okolo a nevšiml si té otevřené brány. Ze zkušenosti ví, že to Kessině chvíli trvá, než se vymotá dírou v brance, tak si nonšalantně kráčel s hlavou vztyčenou, nic zlého netuše. Jenže Kess se bez hlesnutí vyřítila jako tryskáč otevřenou bránou a Tom Stříbrný se proměnil v šedou šmouhu, která s jakýmsi vzteklým prsknutím zmizela za dalším plotem, chichi… Netřeba dodávat, že jsme se všichni dost smáli.
Ta příjezdová cesta, spíše úvoz, je dost dlouhá, nejméně 250 m od silnice, a coby cesta se pak jako stezka pro pěší vine kolem zahrady. A ten pozemek je náš. Můstek přes potůček, kde stezka končí, jsme taky nechali vybudovat my. Udržovat ji v dobrém stavu je náš zájem. A tento pozemek je veden v katastru nemovitostí jako „ostatní plocha – ostatní komunikace“. Tedy cesta. Nic proti tomu, jezdit po ní nikdo nebude, protože končí naší zahradou, a pěší turisti, kteří se tudy občas vydají, nám nevadí. Žádná turistická značka tu není, tak to není moc časté.
Tedy obvykle nevadí.
Seděli jsme v chalupě, Kess vyběhla na zápraží, aby si zděsila štěkotem nějaké ty túristy. Slyšeli jsme její štěkot, jenže ten se pak zlomil v ubohé ustrašené ječení a kvílení. Vyběhli jsme ven a Kess se k nám hnala se staženým ocáskem (DOBRÁ ZPRÁVA = nikdo jí nic nepřerazil) a v zatáčce mizela záda nějakého turisty, co se razantně rozmachoval hůlkami a na mé výhrůžné řvaní odpověděl jen zrychlením chůze.
A tady je ten problém: pozemek je náš, cesta je naše. Kess si řvala na svém domácím území. V tom jí rozhodně nebudeme nijak omezovat. Jestli se to někomu nelíbí, tak ať jde jinudy. Anebo ať se otočí a vrátí na silnici. I to už se stalo, že Kess vyřvala túristy a ti se otočili a vzdali to, chichi. No proč ne…
K tomu se váže můj DOTAZ: má smysl vyvěsit na každý začátek té cesty informaci o tom, že TADY JE SOUKROMÝ POZEMEK?
Námitka PROTI: no a co jako? Tak je to soukromý pozemek, no. To tu jako nikdo nemůže projít? Nesmysl… Vždyť je tu cesta.
Námitka PRO: jen klidně procházej, túristo, procházej, ale uvědom si, že jsi u někoho doma a tak se chovej jako návštěva. Respektuj práva domácích. Tu informaci sis přečetl, když jsi na cestu nohu vložil. Doma jsme tu my včetně našeho psa a budeme se podle toho chovat.
Co byste dělali vy? Co si o tom myslíte?
Jo a největší záhadou pro nás je, když u cesty objevíme igelitku s odpadem. Od nejbližší civilizace je to 250 metrů nejmíň… PROČ si někdo dá tu práci a donese sem odpad zahrnující použité plínky a konzervy od paštiky? Nechápu…
