Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Šikovná Bubi i Petra

Petro, website máš moc pěkný, to si dneska přečtu. Ale nějak toho na tebe muselo být opravdu dost za posledních několik let, někdy se to tak nahromadí a člověku se zdá, že se z toho dna už nahoru nedostane. Tak je dobře, že už na Bubi vzpomínáš s láskou a úsměvem. Já myslím, že hodně záleží na tom jak kdo umře, nakolik to člověk čeká nebo jestli je to velký šok se kterým se nedá smířit. Pro mě, mámu a ségru, ze všech našich pejsků se nemůžeme smířit se smrtí Billíčka před několika lety. Byl mamky a částečně můj, český terriér, a posledních devět měsíců než umřel byl často nemocný, nechtěl chodit, na veterině mu vždycky diagnozovali nějakou infekci a dali antibiotika. Potom dva měsíce před smrtí si ho vzala ségra k sobě, mamka byla hodně nemocná tehdy, a asi měsíc potom začal zvracet, mít průjmy. Teprve tehdy mu diagnostikovali agresivní rakovinu. Doktorka se snažila to ještě nějak ulehčit, dávat léky na bolesti, ale ségra říkala, že jednou ráno k ní přišel a zase všechno vyzvracel, a tak smutně a vysíleně se na ni díval, že už věděla, že nemůže dál.

Ale hrozně nás to vzalo. Nevíme jak dlouho tu rakovinu vlastně měl, vyčítáme si jak jsme ho tahali na vycházky a obviňovali z lenivosti, mamka si nemůže odpustit, že ho poslední měsíce života neměla u sebe, já jsem se tenkrát se ségrou pohádala, že u ní tak zhubnul, protože krmí její psy granulema a Billy byl zvyklý na vařené jídlo, prostě nás ta nečekaná a bolestivá smrt hrozně vzala.

Re: Šikovná Bubi i Petra

Ach jo, vím jak to v člověku sedí. Vždycky bude něco, co si člověk vyčítá, že udělal, neudělal, měl udělat, mohl udělat :-(. U zvířátek je ta nevýhoda, že se s nimi člověk navíc nedomluví, a oni ještě k tomu "zatloukají" do poslední chvíle. V těchhle souvislostech mi často na mysli vytane situace s Murphym. Byl už hodně starý, byli jsme na chalupě, kterou jsme tehdy měli nově-uklízelo se, vyklízelo se, čistilo, a tak. A já tam pro něj, aby neležel na studeném měla matraci. Normálně bych to neřešila, ale byl už to starý pán, měl dlouhou páteř, nechtěla jsem aby si přivodil nějakou potíž a furt jsem ho honila zpátky na tu matraci, a on si s tvrdohlavostí teroše furt lezl na ty opravdu ledový dlaždice (byl 28. říjen, v chalupě se netopilo) Pak už mi došla trpělivost, jednu jsem mu pleskla na kejtu a jel zase na tu matraci a pak najednou koukám - on byl opravdu hodně zasrstěný,. záclony až na zem - měl jedno varle obrovský,a le fakt veliký. jak se pak ukázalo jednalo se o nějaký progresivní nádor, nejsem člověk, který si psů nevšímá. Okamžitě se jelo domů a na veterinu, následovala obratem operace, která dopadla dobře. Ale já si pak fakt vyčítala, že jsem na něj byla přísná- on sám věděl, co potřebuje, potřeboval se chladit, protože ho trápilo. Člověk to bohužel někdy neví, neví a nemá šanci to úplně zjistit v ten správný moment.

Ptíca

já to sem hodím už teď, kdyby někdo náhodou věděl, páč takhle se budu odkopávat v noci zvědavostí

http://zrzavec.rajce.idnes.cz/darecky#VID_20170410...

a pak to sem hodím ještě zítra přes den

Re: Ptíca

Nejde mi přehrát na smartphonu, a laptop si zapnu až odpoledne. Ale, najdi si na Facebooku stránku "Ptáci na zahradě" a zeptej se pána, on zná opravdu všechny ptáky v Česku i Evropě

Zvláštní ptáček, nebo spíš podle síly hlasu pták

Podařilo se mi to teď na balkoně nahrát, nikdy jsem ho tu neslyšela, tipuju sovu-když je ta skorem noční hodina? Myslíte, že se tu najde nějakej erudovanej ornitolog? Že bych to sem během zítřka, až tu bude víc lidijůch, hodila?

A upřímnou soustrast ke ztrátě maminky...

...taky už nemám maminku a dobře vím, jak moc to bolí. Moc na tebe myslím.

Re: A upřímnou soustrast ke ztrátě maminky...

Děkuju Dede. Já jsem měla hrozný štěstí, že jsem mohla u mamky být až do úplně poslední chvíle, držet jí za ruku, mluvit na ní, pomoct jí v klidu odejít. A ač to bude znít pro někoho ošklivě, já si přála - kvůli ní, aby odešla, nechtěla jsem ani minutu navíc, aby tu byla, tak tohle a Bubi dárek mi to strašně usnadnilo.

Milá Petro,

to je moc krásnej památníček - nejen pro Bubi!:))

Psí šarm je těžko uchopitelnej, ale jednoznačně existující - a člověk vůči němu bývá dost těžko imunní:)) Bubitku znám jen z tvého vyprávění, ale psalas o ní tak, že mám dojem, že jsem ji drbala za ušima. Taky jsem zatím nenapsala o Kazanovi, takže chápu...

A na tvé stránky se těším - určitě se tam podívám!

Re: Milá Petro,

Je to zvláštní, jak to někdy nejde, že jo? Prostě každý nechá jinou stopu, stejně silnou, ale jinou a člověk to neovlivní.

Bubi prostě byla kouzelnice.

Krásné vzpomínání

na milou Bubišku. Netruchlivé, prosvětlené, láskyplné - jak to má být.

Blahopřeju k novému webu, Petro. Jedním očkem jsem tam nakoukla - dnes nebyl ten správný den na radovánky, tak se pořádně podívám až jindy. :)

Re: Krásné vzpomínání

Díky za pochvalu vzpomínání Vave, já si to takhle nikdy neuměla představit, že bych to takhle někdy měla.

A díky za pochvalu webu a návštěvu, není to moje zásluha, já tam enem hospodařím. Tak snad se tam bude líbit i ostatním.

ano, nelze zapomenout

a kdo opravdově miloval a byl milován nějakým zvířecím kamarádem, jeho odchod bolí stejně jako odchod milované osoby. Nezapomíná se na ně a tu ztrátu si musí každý "odbolet", aby po letech (vlastně navždy)vzpomínal bez těch potoků slz a spíše na krásně prožitá léta.

Všechny naše předešlé kočky odešly "v dospělosti", jedině Lucky nás opustila příliš brzy, zcela nečekaně a rychle. Ač je to už dva roky, stále se s tím nedokážu vyrovnat, její fotky "přeskakuji", dosud to příliš bolí si u nich zavzpomínat.

Petro, to video je úžasné, jak jsou psiska při hře úplně tiší. Krásně jsi o Bubi napsala.

U Ajšky jsem kondolovala ohledně Tvé maminky, tak pro jistotu ještě jednou. Je mi to moc líto, vím, jak nenahraditelný a bolestný odchod maminky je.

Re: ano, nelze zapomenout

Děkuju Maričko, moc. Zrovna dneska jsme byli třídit nějaký věci - takový ty co člověk zvládne, tak je to dneska takový ... no prostě tak. Jsem moc ráda, že mám po boku člověka, s kterým se takový věci prostě zvládají mnohem líp. A ty dva střelence, který nejsou chvíli v klidu.

milá Petro

postavila jsi tady Bubitce krásný pomníček, i když - ona se tady zapisovala každým článkem o ní (já to ani po víc než roce u Nynyšky nedokážu, ona byla naprosto výjimečná a já jsem pořád ještě strašně bolavá)

to video je ovšem bááááááječné a vykouzlilo mi úsměv na gezichtu... jako kočičí mi to nepřišlo, ale mají pravdu ti, co píšou že je zvláštní že si hrajou tak potichu, pesany spíš slyším při hrátkách docela hodně štěkat :-DDDDDDDDD

Re: milá Petro

Rozumím tomu Bedo, já to u Ešusa ani po těch čtyřech letech nedokážu. Nejde mi to.

Ano ano jsou to tišší zabijáci, ti dva zrzouni. Zato s Talířovou, to je o uši.

takové to definitvní poslední rozloučení

si zaslouží každý náš kamarád, nerada je píšu, už jsem psala několikrát...

Bubitka byla skvělá, dáma každým coulem paní psová.

Byli jsme u dr s neštovicema a ejhle voni to nejsou takže dnešek si užijeme doma a zítra frčíme školka práca :)

Re: takové to definitvní poslední rozloučení

a co to je, když ne neštovice?

vzpomínání na zvířecího kamaráda

je mnohdy uvolnění pro přeživšího a pro ostatní jakési oznámení, že prvotní žal již byl překonán. Alespoň já to tak vnímám. I když já to stejně nemůžu takhle naširoko ventilovat a o to to mám horší. I kdysi to psaní o Mimim vzniklo za jeho života, jinak by asi nevzniklo nikdy. Závidím všem, kdo se dokáží vypsat a dostat ze sebe to prázdno. A co teprve když je to takhle krásné vypsání

Re: vzpomínání na zvířecího kamaráda

Inko - s Ešuskem mi to taky nešlo a dodnes nejde. Měl a má svoje výjimečné postavení. Stejně tak Bubi. Ale ta na to šla od lesa a má ho výjimečné v úplně jiném slova smyslu. Já to sama nechápu a jsem tím zaskočená. Nevím jak to udělala, ale udělala to. A i tím co udělala mi připravila cestu, jak vnímat nedávný odchod mamky.

Zrovna te'ď v sobotu jsem měla hrozně intenzivní pocit, že je mamina tady, že prostě neumřela, jako kdybychom si měly třeba za chvíli zatelefonovat něco důležitýho, nebo nevím jak to kruci popsat. Ale prostě pro ten moment v té kuchyni, nebyla mrtvá, byla tam se mnou. Šla jsem do koupelny a říkám to Brtníkovi. Aby se ten na mě podíval a řekl mi, že dneska (tedy v tu sobotu) je 8.4. den máminých narozenin. Koukala jsem na něj jak.......... Jsem člověk co si moc hodin a datumů nevšímá, vůbec jsem netušila, že je toho osmýho. Zvláštní to bylo.