Předchozí díl najdete zde.

Když jsme Kess poprvé uviděli, byla taková maličká, kostnatá, droboučká… A když jsme Kess po roce přivezli ukázat předchozí paničce, Kristině S. a její smečce, žádala jsem Kristínu, aby jí neříkala BUŘTE. Marně.

A přiznám se, že když po týdnu Kess vidím na chalupě, říkám jí Nazdar buřte! Manžel se sice tváří uraženě, ale fakta jsou nesporná: asi 14 dnů po nafasování psíka jsme Kessině v místním petshopu v Kamenici kupovali softschelovou bundu (prostě psí obleček z té děsné hmoty, co je neprodyšná a nepromokavá a trošku nepříjemná do ruky, no). Mělo to – úplně zbytečně – kapucku a Kessině to sedlo jako ulité.

Kess doma před večeří

Po půl roce pobytu u nás se do toho nějak nemohla vejít, jakoby se to scvrklo na délku. I odstřihla jsem kapucu, rozstřihanou kapuckou nastavila obleček a zase jí to sedlo. A zas tu máme podzim, skoro zimu, vytáhla jsem obleček a stěží jsem ji do toho upnula…. Tak mi nezbyde než se podívat do zbytků látek, čím bych pro změnu nastavila pásky, kterými se to oblečení upíná…

Ona Kess docela ráda baští a my nejsme hamižní. Je štěstí, že je trochu mlsná a vybíravá, takže nežere všechno, jinak by už asi byla jako koule.

Nebo někde děláme dietní chybu? No poraďte.

Kess doma před večeří

K snídani hrstička granulek, lepší značky. Obvykle s lžící jogurtu (smetanový trojský, kyselá hollandie Kessině tedy vůbec nechutná a mně taky ne) anebo mističkou mléka. Manžel servíruje mlíčko vedle do kompotové misky, já to brutálně smíchám dohromady.

Večer hrstička granulí s kouskem rozmačkané vařené kořenové zeleniny nebo jemně krájeným sýrem nebo zbytkem uzenáče nebo vočvaňků z vařeného masa…

Nebo rozvařenou vepřovou nožičkou, to je taky dobrota. A krom toho taky talíř po manželově snídani (oni jsou oba původem kuny, co se týče konzumace vajec). A taky krabička od jogurtu nebo od tvarohu…

Občas, když zanecháváme psíka doma samotného, tak je to kus prasečího ucha. Na vycházce nebo na návštěvě je to kousek eidamu nebo nějaké jiné psí mlsíky.

A ona taky hrstička moje není hrstička manželova, já mám ruku podstatně menší.

Kess s Britem za ranní tmy nastoupení k snídani

Já nevím, jak na to ten pes přijde, ale když otvírám v kuchyni vaničku tvarohu, pes se mi zhmotní za patami, jen co to víčko načnu. Podobně když třeba do něčeho potřebuji strouhaný sýr – to nikdy nejíš sám. Nebo loupat vařené vajíčko osamoceně? Nepřichází v úvahu, máme přeci asistenčního psa.

 My máme moc rádi smradlavé sýry, jako je uleželý romadúr, olomoucké tvarůžky nebo madeťácký syreček. To voní i nám – tedy část rodiny to nazývá jinak, ale tohle je MŮJ článek. Bodejť by to nevonělo psíkovi! A tak se taky rozdělíme. Já vím, jsou to kalórie navíc.

Taky máte doma kalórie? To jsou taky malý breberky, který se vám usaděj’ ve skříni a přes zimu vám sešijou a zmenšej’ všechny letní šaty…Ale teď nastane Kessině tvrdý režim. Ráno máme vycházku nejmíň na tři čtvrtě hodiny, pak jde odpoledne s manželem na hodinu, pak ji zas vezmu ven před večeří já, a mám-li náladu courat, může to být taky výlet na hodinu.

Na chalupě - tři čumáky na krmení

A v noci zas jde s manželem, ovšem to v lepším případě obejdou barák, a pokud snad prší, padá mlha nebo sníh, udělá Kess louži za tújí u vchodu a žene se domů. Také nastanou domácí panelákové víkendy, kdy není potřeba sekat zahradu – hrabat listí – obdělávat záhonky. Je čas na výlety do přírody, aspoň na půl dne. To by bylo, aby se nám ty špeky nesmrskly!

Teď se trochu obáváme návštěvy na veterině. Kess jde na očkování a předtím se musí zvážit. To jsem tedy zvědavá, na kolik to oproti loňsku poskočilo…

Foto: Zdena Jůzlová