Příští týden to budou už 3 měsíce, co je u nás.
Zvykl si okamžitě a hned od prvního dne spí se mnou v posteli pod peřinou. Netuším, jak to dělá, že se neudusí. Pro mě zážitek, protože jsem nikdy neměla pejska, který by to vyžadoval, a zároveň i kalamita, protože se roztahuje až hrůza.
Velmi mu chutná = žere jak mlejn, mít 30 kilo, spucne nás i s botama. Venku běhá jak čečetka, takže se mi ho nepodařilo vyfotit.
Olda věděl, že chci už pouze pejska kapesního, říkala jsem mu to pokaždé, když jsem ho nesla, a dal si na výběru velmi záležet včetně přesných instrukcí. Hledět klidně a dlouze do očí, při focení udělat štronzo a hlídat mě, abych náhodou neuplavala potrubím. Neumět si hrát a venku být drzý i na větší pejsky…
Mazel je neskutečný sám od sebe, nevynechá jedinou příležitost usadit se na klíně – to po mně doslova vyšplhá –, nebo se chovat. Pro změnu má menší předkus a trochu mu ujíždí v některých momentech očičko. První narozky bude mít 24. prosince, protože to je fakt dáreček.
Vyhozen na ulici byl pro vady na kráse a zdraví. Nevypadly mu mléčné špičáky, měl všechny 4 dvojmo, protože už má stálý chrup, a nesestoupila mu jedna kulička. No, kastraci má útulek beztak v podmínkách.
Jsem moc ráda, že ho mám, protože ten rarášek mi nedá prostor, abych se utápěla ve smutku.
Fotky vypovídají dostatečně o tom, jak se pěkně nasadil. Tak se podívejte. :o
Foto: Kytka. Další obrázky si můžete prohlédnout přímo zde na Rajčeti.