Příští týden to budou už 3 měsíce, co je u nás.

Čenda pár hodin venku z útulku

Zvykl si okamžitě a hned od prvního dne spí se mnou v posteli pod peřinou. Netuším, jak to dělá, že se neudusí. Pro mě zážitek, protože jsem nikdy neměla pejska, který by to vyžadoval, a zároveň i kalamita, protože se roztahuje až hrůza.

Velmi mu chutná = žere jak mlejn, mít 30 kilo, spucne nás i s botama. Venku běhá jak čečetka, takže se mi ho nepodařilo vyfotit.

Čenda

Olda věděl, že chci už pouze pejska kapesního, říkala jsem mu to pokaždé, když jsem ho nesla, a dal si na výběru velmi záležet včetně přesných instrukcí. Hledět klidně a dlouze do očí, při focení udělat štronzo a hlídat mě, abych náhodou neuplavala potrubím. Neumět si hrát a venku být drzý i na větší pejsky…  

Čenda na klíně

Mazel je neskutečný sám od sebe, nevynechá jedinou příležitost usadit se na klíně – to po mně doslova vyšplhá –, nebo se chovat. Pro změnu má menší předkus a trochu mu ujíždí v některých momentech očičko. První narozky bude mít 24. prosince, protože to je fakt dáreček.

Umí se smát, tady jsou vidět nevypadlé mléčné špičáky.

Vyhozen na ulici byl pro vady na kráse a zdraví. Nevypadly mu mléčné špičáky, měl všechny 4 dvojmo, protože už má stálý chrup, a nesestoupila mu jedna kulička. No, kastraci má útulek beztak v podmínkách.

Čenda v posteli

Jsem moc ráda, že ho mám, protože ten rarášek mi nedá prostor, abych se utápěla ve smutku.

Fotky vypovídají dostatečně o tom, jak se pěkně nasadil. Tak se podívejte. :o

Foto: Kytka. Další obrázky si můžete prohlédnout přímo zde na Rajčeti.