PSI: Když starému psu přestanou sloužit nohy – případ bílé fenky Sadie

Když jsme se na podzim roku 2005 prvně seznámili s rok a půl starou fenkou naší bývalé sousedky Kris, rozhodně jsme nečekali, že se Sadie stane tak velkou součástí našeho – především manželova – života.

Kris se v roce 2011 odstěhovala do jiné čtvrti, ale právě kvůli Sadie jsme zůstali v kontaktu. Manžel dál každý den kromě víkendu jezdí pro Sadie a vozí ji na několikakilometrové procházky. Ty se staly pro oba neodmyslitelnou součástí jejich dne a manžel je ruší velmi nerad a jen když není vyhnutí. Sadie se milovaných procházek nevzdávala ani ve čtyřicetistupňových vedrech. Její dlouhé vodítko bylo po celou cestu napnuté a povinné (časté) „pitné odpočinky“ v chládku tolerovala jen na několik minut.

Třináctiletá Sadie, 2017

Bohužel dlouhým procházkám je konec. Letos v červnu bylo Sadie 14 let, ale stále se chovala a hlavně běhala jako mladice. Jediné známky stáří se projevily tím, že se jí na těle postupně vytvořily tukové boule různých velikostí. Kris s ní byla u veterináře, který ji uklidnil, že se jedná o nezhoubné boule „lipomy“, typické u starších psů. Jejich odstranění nedoporučil. Byla by to zbytečná operace, Sadie by narostly na jiném místě nové. Sadie stejně při chůzi nevadily. Dokonce, když jí na vnitřku pravého stehna narostl dlouhý lipom, začala chodit trochu rozkročmo, ale šlapala statečně dál.

Začátkem srpna si manžel všiml, že se Sadie občas na moment podlomí zadní nohy, ale ona to snad ani nepostřehla a chůzi vyrovnala. Ve stejné době ji také začal dělat potíž skok do auta. Právě zadníma nohama někdy nedoskočila a manžel jí musel pomáhat. Aby jí nástupy usnadnil, udělal jí rampu. Na kus prkna natloukl malý kobereček a Sadie rampu okamžitě ocenila a používala ji i při výstupu. Rampu jsme uspěšně vyzkoušeli i na Trixie, kdo ví, jestli ji časem také nebude potřebovat.

Protože zadní nohy se Sadie začaly zhoršovat, manžel ji začal vozit na procházky jen do naší čtvrti. Pro případ, že by Sadie nemohla dál, abych pro ně mohla dojet. Sadie se ale prý vždy sama otočila a šla zpět. Její procházky byly čím dál kratší. Aby manžel nešidil jejich společný čas, asi půl hodiny ji ještě vozil známými cestami. Sadie seděla na zadním sedadle, nos v otevřeném okně a vypadala šťastná.

Po procházkách vyžadovala mrkev

Potom ale jeden večer volala Kris. Že Sadie je sice stále stejně veselá, ale zadní nohy se jí čím dál víc podlamují. Nejeví známky bolesti, ale ven chodí vrávoravě, a když delší dobu leží, skoro se nezvedne. Dokonce se v pelíšku i počůrala a pokakala, když nestihla dojít ven. Kris z toho byla nešťastná, bála se nejhoršího a chtěla to s námi probrat. Manžel navrhl, že se Sadie ráno zajede k jejich veterináři (používají jiného než my) zeptat se na jejich názor.

Veterinář řekl, že Sadie má artritidu a dal jí prášky na bolest a zánětlivost tkáně, které manžel předal Kris. Na podporu zadních končetin, manžel dostal radu podvléknout Sadie pod břichem ručník nebo kus látky. Nebo koupit psí pás pro podobné účely. Doma jsme pás (popruh) přes internet koupili, rovnou dva, jeden pro nás, druhý pro Kris.

Několik dalších dnů se zdálo, že se Sadie zlepšila a prášky pomohly, jak nám radostně volala i Kris. Manžel s sebou teď nosil dlouhý pruh látky, kterým podle potřeby nadzvedl Sadie zadní nohy, aby jí ulevil. Když přišly objednané pásy, Sadie sice dál trochu šmajdala, ale s jeho pomocí ušla mnohem delší kus cesty, podle mávání ocasu nadmíru spokojená.

Koupili jsme speciální popruh pro psa, aby Sadie mohla na zadní nohy

Jenže pak se situace ze dne na den zhoršila. Když manžel vyzvedával Sadie, Krisin manžel Tim vyšel ven mu říci, že Sadie dvakrát v noci zvracela, měla tmavý průjem a zcela odmítá jíst. Prášek jí přestali dávat. Co si o něm přečetli, nežádoucí účinky přesně odpovídaly chování Sadie. A když se Sadie u nás vydala na procházku, prvně jsme si všimli, že trochu „roluje a škrtá“ prsty levé zadní packy o zem (bylo to i slyšet, videozáznam chůze najdete tady).

Než se vrátili zpět, sedla jsem si k počítači a do vyhledávače zadala „rolování“ packy v naději, že se dočtu, co to znamená. Bohužel to, co jsem se dočetla, bylo velmi smutné. Byla to i jasná diagnóza pro Sadie, důkazů (a videí) bylo nespočet. Sadie – jako spousta jiných starých psů – má DM – degenerative myelopathy (česky CDRM – chronická degenerativní myopatie). Takové psí ALS (nemoc, na jejíž výzkum se lidé polévali ledovou vodou – pamatujete?). Laicky řečeno, autoimunní ničení buňek a signálů, kdy nakonec dojde k přerušení „kontaktu“ mezi mozkem a končetinami. Pes přestane vnímat, že nějaké končetiny má a měl by jimi hýbat. Nejprve je postižena zadní část těla, postupně i přední a pes je dokonalý „ležák“. Tady jeden z anglických odkazů.

Nemělo cenu jít znovu na veterinu, určitě by diagnózu potvrdili. A jestli má Sadie artritídu nebo DM, konečný výsledek bude stejný a veterinář už nemůže pro Sadie udělat víc než my. Tedy zajistit jí co nejpříjemnější čas, který jí ještě zbývá. Jediná „dobrá“ zpráva u téhle nemoci je, že nebolí a není zánětlivá. A Sadie stále nevypadala, že jí něco bolí. Sice špatně chodila, ale měla zájem o okolí, při procházkách čmuchala, špicovala uši na zajímavé zvuky, s pomocí pásu se dokázala vyčůrat i vykakat (jak si pochavalovala i Kris) a jízdy s nosem z okna si užívala plnými doušky (video najdete zde).

marickacrajce.net

Bohužel drhnutí packou je znak, že nemoc postoupila do středního stadia a může (ale nemusí) začít rychleji postupovat. A skutečně o dva dny později se Sadie silně zhoršila. Ušla jen kousek po trávníku a doslova se jí zbortil zadek. Když jí manžel pomohl vstát, rozchodila se, ale další procházka už byla hodně krátká. Doma pak Tim choti řekl, že Sadie stále nejí, jen trochu uzobne. Kris a Tim byli z počátečního zlepšení natolik nadšení, že teď nemělo cenu říci jim velmi pravděpodobnou diagnózu na DM. Alespoň zatím ne.

Sadie stále měla „radost ze života a v očích jiskru“, takže největší problém teď bylo její nechutenství. Dostala jsem nápad! Co se doporučuje lidem zesláblým nebo po operaci? Nejčastěji silný vývar! Proč ho nezkusit u Sadie? A k tomu prednisone. Vím, že se podává lidem na podobné problémy, protože potlačuje imunitu. Trixie ho bere léta na alergii a doma máme stále zásobu. Je to kortikoid, ale jak se Sadie rychle zhoršovala, těžko mohu vývarem a práškem ještě víc pokazit. Navíc když Trixie začala prednisone brát, její apetit se zvýšil několikanásobně. Zajela jsem koupit hovězí žebra a doma několik hodin vařila silný vývar. Pak ho slila a z vychladlého vyhodila povrchový tuk.

marickacrajce.net

Když manžel další den přivezl Sadie, nabídla jsem jí menší hrnek vývaru, do kterého jsem rozmačkala Trixin prednisone. Ani bych nestihla napočítat do deseti, jak rychle ho Sadie vyžunkla a pokukovala po přídavku. Nalila jsem jí další hrneček, který zmizel stejným fofrem. Nedivila jsem se jí, vývar byl opravdu vynikající, ale protože Sadie byla „vysílený marod“, nechtěla jsem dávku přehnat, aby nezvracela. Sadie pak šla s manželem na kratší procházku, a když se vrátili, koukala tak prosebně, že dostala ještě třetí hrnek na cestu domů.

Další den radostný Tim (byl doma, je v důchodu) manželovi hlásil, že Sadie slupla celou dávku svých granulí. Jak jsem předpokládala, proti mému pokusu nic nenamítal, hlavně, že Sadie začala baštit. A Sadie se opravdu skoro zázračně zlepšila. Další den na mě radostně štěkala z okna, pak sice váhavě, ale sama slezla po rampě a sama se dokolébala ke mně do garáže v očekávání vývaru s práškem.

Stejná situace zatím pokračuje. U videí na rajčeti jsem napsala data, abyste mohli vidět tu změnu. Manžel teď parkuje u našeho vedlejšího domu a hovězí vývar je pro Sadie dostatečnou motivací, aby si pro něj do garáže sama došla. S podpůrným pásem pak zvládá i delší procházky. Ušla dokonce 1,2 km, než mi manžel volal, abych pro ně přijela. Ne proto, že Sadie byla vyčerpaná, ale že se bál, aby ji příliš neunavil. Další den ušla necelý kilometr a vyzvedávala jsem je jen proto, že začínalo pršet.

Samozřejmě si neděláme iluze, tahle nemoc se nedá vyléčit. Kris nám při výše zmíněném hovoru s manželem zdůraznila, že si moc přeje, abychom byli součástí i posledního rozhodnutí. Zatím se ale všichni radujeme z každého dne navíc. A hlavně, dokud to zvládá Sadie, dokud má zájem o nás i okolí a dokud za jízdy cpe nos z auta – zatím není co řešit. Takže Sadie dál chodí na kratší či delší procházky, podle toho, jak se který den cítí. Já dál kupuji a vyvařuji žebra, Sadie miluje vývar a Trixie dostává zcezené maso.

Moje parafráze věty z Matuškovy písničky je tolik pravdivá: „S časem i pes nerovný boj svádí.“

Foto: autorka. Další obrázky a videa si můžete prohlédnout přímo zde na Rajčeti.