Neviditelný pes

MLSOTNÍK: Pecanové ořechy

4.12.2020

„Pecan tree” je jediný původní severo-americký ořešák. Jeho ořechy i dřevo znali a využívali už indiáni. Jak jsem zjistila, na českém netu je o stromě i složení a výživnosti jeho hladkých ořechů dost informací. Třeba tady na tomto odkazu.

Než jsme se usadili na jihu Alabamy, o existenci pecanových ořechů jsem nevěděla nic – kde rostou, jak vypadají, jak chutnají. Manžel na tom nebyl o moc lépe, jen věděl, že je to „nějaký ořech“. Dost brzy jsme mohli ořechy ochutnat a poznat, jak jsou zde oblíbené. Mohutné stromy (často i několik) jsme vídali u domů, jezdili kolem sadů s dlouhými řadami stromů. Při jednom maminčině pobytu u nás jsme měli dokonce štěstí sledovat sklizeň v sadu, kde zrovna „třásli stromy“. Dělá se to stejně, jako asi u všech druhů ořechů sklízených ve velkém. Hydraulická „klepeta“ obejmou kmen nebo silnou větev, chvilku třesou a ořechy doslova prší na zem.

Ořešák ve sportovním areálu školy, Alabama

Rychle jsme se také naučili jejich správnou výslovnost – „p-káns“. Takové přes rty vyplivnuté „p“, další „e“ je neslyšné, „á“ je dlouhé. V některých severnějších státech se název vyslovuje jako „pííkán“, mně se zdejší líbí víc.

Pecanové ořechy dozrávají a sklízí se od října. Některé druhy dozrávají dříve, jiné později. Druhů a tomu odpovídajících názvů je opravdu hodně (v AL se pěstují Pawnee Apalachee Zinner, Eclipse, McMillan, Elliott a další). Od úzkých dlouhých tvarů až po malé téměř kulaté. Ořechy narůstají v trsech od dvou to šesti. Dozrávají podobně jako vlašské, kdy slupka praskne, rozevře se a hladký, suchý ořech vypadne na zem. Prázdný trs slupek zůstane a seschne na větvi.

U zralých pukne slupka a hladký ořech vypadne

Nejprve jsem pecanové ořechy kupovala, pak jsme měli několik let zdroj sběru u kamarádky na zahradě. Když se přestěhovala, hledali jsem nový „volný“ strom. Ten se nám podařilo najít při procházce s Trixie. Aby měla „čmuchací změnu“, zajeli jsme do sportovního areálu zdejší college. A objevili velký ořešák, jehož ořechy kupodivu nikdo nesbíral a nesbírá. Nebo jestli ano, nevíme o tom, zatím jsme se tam nikdy nesetkali s konkurencí. Pecanový strom se může dožít až tři sta let a i víc než dvousetletý strom ještě hojně rodí.

Narůstají v početných trsech

Letošní úroda byla opravdu velká. Proto ještě než začaly padat ořechy z „našeho“ stromu, dostali jsme nabídku posbírat ořechy pod stromem, jehož majitelé jich měli nadbytek. Nabídku jsme přijali a dovezli si tři kbelíky ořechů. Později jsme jeli ještě dvakrát sbírat na naše místo. Poprvé jsme naplnili jeden kbelík ořechů, podruhé dva. Spousta dalších tam ještě zůstala na zemi a dosud nespadaných na stromě.

Ořechy manžel vždy zaveze do obchodu, kde nám je „popraskají“, a za několik hodin si je může vyzvednout. Právě pro letošní úrodu je obchod ořechy tak zavalen, že nestíhají a odběr je dočasně zastaven. Takže naše poslední dva kbelíky zatím čekají v garáži. Co je „popraskání“ ořechů (cracking pecans)? Takhle podobně to vypadá i tady:

Manžel odveze jménem označenou nádobu ořechů do určitého obchodu, kde tuhle službu nabízejí (pokud víme, v našem městě je jen jeden). Většinou už tam jsou další lidé s podobně plnými nádobami. Kbelík mu zváží a dozví se, kdy se pro ořechy může vrátit. Každou nádobu ořechů zaměstnanci nasypou samostatně do jakéhosi bubnu či trychtýře (cracking machine) a podle velikosti ořechu nastaví rozměr „propadu“ (proto je dobře mít všechny ořechy pokud možno stejné velikosti).

Po spuštění motoru jsou padající ořechy velkou rychlostí popraskané a padají zpět do původní přistavené nádoby. Za libru váhy se platí 30 centů. Domů tak manžel doveze směs rozbitých skořápek, částečně vyloupaných půlek a kousků ořechů (jak samy vypadly) a jen částečně prasknutých ořechů. Je to skvělá služba. Samozřejmě existuje spousta druhů pecanových louskáčů, já mám doma dva. Ty jsou ale dobré jen pro rozlousknutí hrstky ořechů, naše plné kbelíky bych jimi louskala snad rok, pokud bych to dříve nevzdala.

První sběr ořechů

Protože ořechy sbíráme ze země, po návratu domů je vždy nejprve řádně properu v horké vodě (nechci, aby se mi špína z rozbitých skořápek mísila s jedlými jádry). Pak je po částech rozsypu uschnout ven na sluníčko. To je doba, kdy jsou naše veverky v pohotovosti. Už musejí rozeznat zvuk sypaných ořechů, protože během několika minut, je vidím běhat a ořechy krást. Ať ořechy rozsypu na dlažbu, nebo je suším na zvýšených místech, vždy je rychle najdou. Jsou to velmi pilné zlodějky. Popadnou ořech, běží ho ukrýt někam do trávy či listí a šupajdí zpět pro další. Je jim přáno, ořechů máme dost.

Veverka ani nespěchá s ořechem utéci

Když manžel přiveze popraskané ořechy, pro mne nastává dlouhá a nudná práce jejich přebírání. Samozřejmě mnohem snažší a rychlejší, než louskáčkem po jednom, ale i tak je to práce, při které mě bolí záda a od skořápek mám odřené a poškrábané prsty. Při práci mám na klíně mísu se směsí a vedle další tři misky.

Popraskané a vyloupané ořechy

Do první dávám vypadané půlky a rozlámané kousky a takové, které snadno prsty vyloupnu z prasklých skořápek. Dříve jsem z nich nožíkem dolovala i menší kousky, což ale hodně zdržovalo. Teď, co tu máme veverky, hodím takové kousky do druhé misky a tuhle práci navíc přenechám jim. Ve směsi jsou i ořechy, které jsou sice naprasklé, ale stále v celku a potřebují „dolouskat“. Ty dávám do třetí misky a později použiji louskáček. Nebo, když je jich hodně a jsem líná, také skončí u veverek.

Manžel donesl popraskané ořechy, kočky je musejí očichat

Vyloupané ořechy dávám v zazipovacích sáčcích do mrazáku. Do příštího sběru je většinou stihneme spotřebovat. Jen do oblíbeného ořechového koláče „pecan pie“ jich dávám 3 až 5 hrnků (podle velikosti formy). Strouhané sypu na zmrzlinový karamelový pohár, přidávám je do brownies, sušenek a vánočního cukroví. Jsou součástí bazalkového pesta a dobré jsou i na syrový ledový salát se zálivkou. Slupkami z nezralých ořechů si splachuji (a tak barvím) vlasy. Recept na pecanový koláč jsem jednou napsala pro Mlsotník.

Velký pecanový koláč - je v něm 5 hrnků ořechů

V roce 2012 jsem zkusila udělat z nezralých plodů ořechovku. Po odležení se dala pít, ale zdaleka nebyla tak dobrá, jako bratrova ořechovka z vlašáků. Chuť byla taková drsná, syrová. Bylo mi doporučeno ještě nějaký čas počkat. Ani po dalším půl roce to nebylo ono a zklamaně jsem chtěla všechny 4 lahve vylít.

Ořechovka

Naštěstí jsem to neudělala, jen lahve strčila do skřínky a tím na ně zapomněla. Loni jsem si vzpomněla a ejhle – sedm let odpočinku a zrání ořechovce velmi prospělo. Má jemnou chuť na jazyku a je to dobrota.

Vždy, když si objednáváme dřevo do krbu, ptáme se, jestli náhodou nemají i pecanová polena. Většinou nemají, protože ta prý lidé vyslověně nechtějí. Naopak my je máme právě z toho důvodu rádi – krásně a hlasitě totiž v krbu prskají. Máme před krbem velkou ochrannou síť, takže spálení koberce nehrozí, zato sledovat praskající a jiskřící plameny se nám oběma moc líbí.

Jak doma louskáte vetší množství vlašských ořechů? Také je můžete někam odnést na „předlouskání“?

Foto: Marička Crossette. Další obrázky si můžete prohlédnout přímo zde na Rajčeti.

Marička Crossette Neviditelný pes


zpět na článek