Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Pavouci mě neděsí, tedy ti, kteří žijí venku, v dome je nechceme. Z vlastní zkušenosti vím, že kousnutí pavoukem se dlouho a špatně hojí - tedy těmi "našimi " pavouky. Ono ani nabourání se do některé z jejich pavučin není právě příjemné. Ale jednu dobu jsem jich tu měli na zahradě několik různých druhů a chodila jsem fotit jejich pavučiny, což byly krásné, komplikovaně "vyšívané dečky".

Tihle australští pavouci jsou sice umělecké makro fotografie, ale je dobře, že lidské oko je takhle normálně nevidí Kdysi dávno, snad v 80.letech běžel v kině hrorový film "Moucha". Jelikož horory nemám ráda, tak jsem samozřejmě tenhle film neviděla, mě stačil reklamní plakát, kde byla právě obyčejná moucha (myslím, že jen hlava) zvětšená na obrovské monstrum (snad lidožrout či co, ani děj jsem neznala, stačil obrázek). On každý živočich, pokud se dá pod vele silnou lupu přestane být "roztomilý". Je to sice fascinující vidět ty úžasné detaily, kterými ho příroda obdařila, ale člověk se pak dokáže leknout i obrázku.

No měla jsem v plánu o jednom našem pavouku napsat trochu víc, ale teď nevím, nevím, zda mám, či ne. Nebo to bude chtít varování předem

Zapomněla jsem dodat, že jsem Liko jukla na "Lukáška", ale jen na kousek, je to dlouhé, ale kouknu později. Roztomilý pavouček, takového se opravdu netřeba bát, toho bych asi i pohladila

Ví někdo jak je to s pavoukem, vyhozeným ven v zimě, tedy led a sníh? Nedávno se jeden takový větší trouba zviditelnil dole v knihovně na zdi, byl jat do sklenice, podsunut papírem, vynesen za garáž a vyklepán. Vzpamatoval se rychle a obávám se, že byl zpátky v baráku dřív než já. Když ne, zmrznul cestou? Ví někdo?

Taky netuším a taky jsem o tom přemýšlela, když jsem jednoho nájezdníka vynášela na balkon...

Jirko, ten pán má krásné fotky, makra. Ty příšerky jsou okouzlující. My v domečku žádné pavouky nemáme. O pavouko-prosté bydlení se nám stará kocour Dareček. Jak na nějakého narazí, tak jej s gustem ušlape, potfor jeden.

Nastěhování pavouků podivných potvrzuji. Jednou ještě v domečku jsem objevila divného většího pavouka, kterak si chystá kokon s potomstvem. Toho jsem včetně kokonu též ulapila a odnesla na vzdálenější křovinatý břeh, kam nikdo nechodí, ani děti tam nelezou. Pak jsem vypátrala na netu, že to mohl být snad křižák balkánský. Podobní vetřelci sem patrně putují v bednách s jižním ovocem.

Pavouci mě nerozčilují, ale ty velký prostě nemusím- a jedovatý taky ne. U hadů to mám taky tak.

Dneska mi odmítli sundat sádru, že buď léčba sádrou nebo ortézou, ne v půlce změnit. Ještě chvíli mě bude štvát a servu ji sama. Prý ještě týden. Mě raní, fakt. Rve mi to záda, v sádře je mi nepříčetná zima a blbě se s tím spí. Jak se mám teda uzdravit????

Chudinko. Terce taky pořád slibovali lehkou sádru a nakonec dva měsíce klasika - naštěstí ji aspoň přeřízli (tu sádru), protože celé dva měsíce ji noha neskutečně otékala a kdyby ji měla napevno, tak nevím nevím, jestli tu nohu ještě má.

Tyyy jo, to jsou kusance . Njn, on hmyz prostě vypadá jinak, i makro motýla nebo ruční kobylky umí překvapit.

Díky, Georgi, zajímavé kousky.

Pavouky nemusím, doma mě učili, že se pavouci nezabíjejí, že jsou užiteční. Poctivě jsem to až donedávna dodržovala, přece jen bydlím v přírodě, kde se přirozeně vyskytují. Metry nepočítám. To byli takoví ti obyčejní "naši" pavouci.

V posledních letech se sem nastěhovali pavouci podivní. Pavučiny nespřádají, ale ovíjejí po čemkoli, a klidně je táhnou jen tak po zdi. Pavučiny se objeví tehdy, když na ně začíná sedat prach. Pavouci mají tělíčko zhruba jako keramická hlavička špendlíku, nohy snad 3 cm dlouhé, a jsou velmi rychlí. Nikdy jsem neviděla, čím se živí. Tak ty likviduju nemilosrdně, nejdřív jsem to zkoušela pantoflí, teď jsem se dopracovala k dlani. Bydlí tu snad v celé vesnici, nevím, co jsou zač.

O.T. zase se nemůžu dostat na Dedeník. Chtěla jsem si opsat ten recept od Bláži, a už to zase nejde. Chudák Dede, má s tím jen starosti. Dostat toho zmetka hackerskýho pod ruku, tak si k PC dlouho nesedne.

Je statisticky dokázáno, že ve vzdálenosti 6m od člověka, ať je kde je, se nachází pavouk, je to marný,je to marný.... Kdo má doma kočky, neprohloupí,plakat nad osudem toho několika nohatce je taky marný. Já je vyklepávám z okna přitlačené smetáčkem k lopatce,pokud to stihnu. Jinak chápu,že jsou krásní a zajímaví,fotky jsem odvážně prohlédla,čelím tak fobii. Když jsou tam, kde jsou, netřeba se děsit a pociťovat šimrání nožiček. Díky za dnešní zajímavý článek a úžasné fotky těch podivuhodných tvorů. Nejraději mám ty, co po aktu,sežerou partnera.

Řešením by bylo bydlet v garsonce, jejíž žádný rozměr nepřesahuje 6 m!

Mám to jako Lika. Na každém parapetu kelímek, přiklápím a odnáším do živého plotu, pod nábytkem ať si klidně bydlí, ale ať nevylézají. Babička je chytala do ruky a odnášela ven, říkala, že zabití pavouka přináší smůlu. Už jsem tady, myslím, jednou psala: Viděti pavouka zrána věští na celý den štěstí, viděti pavouka zvečera, čeká tě radost veškerá.

Tu poslední větu si budu odříkávat, až zase nějakého zmerčím, je to takové uklidňující

Tak já to řeknu rovnou - ne, dneska mne nic nedonutí kliknout na odkaz. Už ten jeden u článku mi zvedl chlupy po celém těle - a tímto děkuju lice, že se nerozvášnila a nedala jich tam víc .

Tak u mne to bude čistá arachnofobie - protože nejenže ječím tenkým a tichým hláskem (aby mne osminožec nezaslechl), když ho vidím a prosím Jeníka, by naše obydlí zbavil lidožravého pavouka, ale nemůžu ho vidět ani na fotce! Prostě osm noh a šest očí (či kolik jich mají) je na jedno prťavé zvíře moc, to uznejte. Nevadí mi brouci, motýli, včely, housenky, ale pabouk jo.

Jo - zvládám ještě ty drobné květinové pavoučky a johany (které snad nejsou pavouky) - z pokoutníků je mi na omdlení.

Tak to máš čistou fobii. Kdo se nedokáže kouknout ani na fotky, ten je jasný.Kdo dokáže fotky obdivovat, i když před živým exemplářem prchá (třeba já). tak fobik není. Obětovala jsem se pro výxkum a toto mi sdělili vědci.