UNESCO bylo vytvořeno jako vědecká, naučná a kulturní odnož OSN v roce 1945. S podobnými noblesními myšlenkami, jak byla ustavena jeho mateřská organizace. Nutno předeslat, že OSN už delší dobu nefunguje, tak jak by fungovat měla a k čemu byla ustavena, avšak UNESCO se zatím docela drží, i když četné a nenahraditelné památky pod jeho ochranou vzaly v poslední době za své díky barbarství muslimských šílenců.

Seznam světového dědictví UNESCO zahrnuje širokou škálu kulturních, jak hmotných tak nehmotných jednotek a lidé v Evropě si ve své většině představují hlavně tyto. Asi proto, že v jejich okolí jich je nejvíce. Vedle těchto nejpočetnějších, je jich na seznamu 802, jsou na seznamu i památky přírodní, kterých je jen 197, avšak v mnoha případech zabírají na zemi rozsáhlá území.

Takže v zemích s historií bohatou a do dávnověku sahající to jsou položky převážně kulturní a v zemích, kde historie bílého muže sahá jen 200 let do minulosti, avšak asi právě díky tomuto oplývající přírodními zázraky, které bílý muž ještě nestihl zničit, to jsou položky převážně přírodního bohatství.

Rozdíl je patrný každému tulákovi. Toulá-li se přírodou, či krajinou v Evropě, tak to je krajinou kulturní, po tisíce let obyvateli a jejich domácími zvířaty vytvářenou k obrazu svému. Evropská příroda je ve skutečnosti jeden velký, udržovaný park a divočina, až na pár malých výjimek, zde neexistuje, přírodních památek je v okolí poskrovnu. Zato doslova na každém kilometru zakopne o památku kulturní. Naopak tomu je v zemích, kde bílý muž dlouho nepobývá. Kulturních památek je poskrovnu, ale přírodních jsou čtyři přehršle. A příroda zde znamená divočina lidskou rukou netknutá v celé své drsné a pro nezkušené i nebezpečné kráse.

Takže něco o této zemi, oplývající přírodními památkami. Například Velký Bradlový Útes, Great Barrier Reef, který je také na seznamu přírodního dědictví, má rozlohu 34 870 000 ha, tedy 348 700 km². Takže celá Česká republika o rozloze 78,866 km² , by se jen do této přírodní památky Klokánie vešla skoro čtyři a půlkrát.

Když se nám koncem let šedesátých zalíbily Modré Hory – Blue Mountains, část velkého předělového pohoří, které se táhne 3000 km podél východního pobřeží kontinentu a zhruba 80 km západně od Sydney, tak jsme ještě netušili, že jsme si potom, počátkem let sedmdesátých, postavili chaloupku v prostoru, který byl v roce 2000 zapsán do seznamu přírodního bohatství UNESCO.

Takže tu je asi opravdu pěkně, asi jako v třetihorách. Tato přírodní památka, ve které jsme se octli ne zcela vlastním přičiněním, má rozlohu jen 1 032 649 ha – 10 326 km². Kolem osad, v hlubokých údolích a po útesech vedou četné turistické chodníky, ale jen o pár kilometrů dále to je divočina bez cest a prostor, kde je možno se toulat týdny i měsíce bez spatření jiného člověka. Provozoval jsem to dosti často, aspoň jedenkrát do měsíce, dobíjel jsem si tak moje baterky, když jsem ještě byl zapojen v pracovním procesu.

Je zde hodně potoků a jedna řeka, ze kterých se dá pít bez nežádoucích následků. Také je zde povodí, kde se sbírá voda, co teče do přehrady Warragamba a zásobuje Sydney pitnou vodou. Dříve se tato voda rozváděla dokonce bez úprav, protože celé povodí o 9051 km² jedivočina, kde je veškerá lidská činnost v krajině vyloučena. A kdo má zájem, tak zde je více jako 100 fotek z tohoto třetihorního prostředí...

Jen na okraj. Ta nejkrásnější místa jsou mimo turistické chodníky v hlubokých a divokých údolích, kam zavítají jen masochističtí blázni a které normální člověk, natož fotograf nespatří. Pokud se ovšem neřadí mezi zmíněné trhlé jedince.

Aby snad někdo neřekl, že su zavilý, šovinistický lokální patriot, tak zde je, jak vidí Blue Mountains americký pár žijící v Sydney. Jeden z jejich výletů v oblasti turistických chodníků u osady Katoomba.

Psáno v pátek 13/11/2015.