Definitivní konec haléřů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku

Haléřové mince s námi prožily víc než sto let. Na našem území byly zavedeny ještě za Rakouska-Uherska v roce 1892. Jejich název je odvozený od města Hall ve Švábsku, kde se poprvé ve 13. století razily (tedy německy Heller, resp. maďarsky fillér, protože uherská část mocnářství měla vlastní ražbu).

Během těch více než sta let jsme používali jednohaléře, pětihaléře, desetníky, dvacetníky, pětadvacetihaléře (pouze v letech 1953 – 1963) a padesátníky. Jak šel čas a inflace, mizely haléřové mince pomalu z oběhu. Letos se definitivně loučíme s jejich posledním zástupcem, padesátihaléřem. Už jsem o tom jednou psala.

Padesátihaléř je o něco mladší než ostatní haléřové mince, za Rakouska-Uherska totiž ještě používán nebyl. Asi třikrát se o jeho výrobě uvažovalo, protože mezera mezi dvacetníkem a korunou, které tehdy byly v oběhu, byla z praktického hlediska příliš velká, ale nějak na to nikdy nedošlo.

V novém československém státě už padesátník ražen byl, a to od roku 1922 (společně s dvacetníkem tak byl jednou z dvou prvních československých mincí). Byl ražen v mincovně v Kremnici podle návrhu Otakara Španiela. Následovalo několik dalších vzorů včetně protektorátního s německo-českým textem a poválečných, které platily až do peněžní reformy v roce 1953.

Peněžní reforma, pomineme-li její neblahý vliv na obyvatelstvo, neprospěla ani oběhu peněz v republice. Kvůli utajení se mince razily (a papírové peníze tiskly) v Sovětském svazu a Rusové nám přitom vnutili pětadvacetník (a tříkorunu a pětadvacetikorunu), což byly nominály pro nás nezvyklé a nevyhovující. Následujících deset let tedy padesátihaléř v tuzemsku neexistoval. Jeho návrat souvisel paradoxně se zdražením hovorného v telefonních budkách – hovorné se tehdy zvýšilo na 50 haléřů a přístroje neuměly přijmout víc mincí nebo vracet na vyšší hodnotu).

Rok 1989 přinesl mimo jiné i nutnost vydat novou sadu mincí, jejichž vzhled bude odpovídat společenským změnám, k nimž došlo – byl na nich nový název státu a měny a zmizela pěticípá hvězda na rubové straně. Novelizovány byly všechny platné nominály (i jednohaléř, který se v té době už prakticky nepoužíval, nicméně stále oficiálně platil).

Po rozdělení republiky bylo nutno dát do oběhu nové mince, české. Zatímco na Slovensku měli k dispozici tradiční mincovnu v Kremnici, české mince najednou nebylo kde razit. Výběrové řízení nakonec vyhrály dvě mincovny – v Hamburku a ve Winnipegu (padesátníky se razily v Hamburku). V roce 1993 vybudovala tehdejší jablonecká Bižuterie moderní provoz – dnešní Českou mincovnu, která od té doby zajišťuje výrobu tuzemských mincí.

Padesátník byl poslední haléřová mince, která se u nás používala. Celkem jich bylo mezi rokem 1993 a 2008 vyrobeno skoro půl miliardy. Postupně se padesátníky přestaly z oběhu vracet, což je neklamná známka toho, že taková mince je nepotřebná, neplní funkci oběživa. K 31. srpnu 2008 proto byla její platnost ukončena. Z oběhu se jich zatím nevrátilo přes 180 milionů kusů a asi se už ani nikdy nevrátí, u mincí s nízkou hodnotou je to obvyklé.

Pokud ještě doma máte kasičku s padesátníky, máte skoro poslední možnost si je vyměnit. Ještě do konce letošního srpna je přijímají pobočky České národní banky (jiné banky už ne). Pak už bude tahle mince opravdu jen památeční.

Ještě poznámka – stejné datum platí i pro výměnu papírových dvacetikorun.

foto: pro iDNES.cz