Jsou lidé, kteří vnitřnosti nemusí. Důvody můžou být různé, od – není to zdravé, nechutná mi to, ekluje se mi to, až po některé poněkud až snobské. Vždycky se musím usmívat při vzpomínce na doby minulé, když játra byla záležitost téměř výlučně podpultová a „játra na roštu“ patřila k nejdražším minutkám v nóbl restauracích.

Já ráda ledvinky. A vzhledem k tomu, že obyčejně vařím jak pejsek a kočička, vyvinul se mi časem inovační recept.

S čerstvýma ledvinkama naložíme obvyklým způsobem, odblaníme, odstraníme tuk, propláchneme, atd. I když jsou i osvícená řeznictví, kde ledvinky prodávají už i nakrájené.

Na másle a na drobno nakrájené slanině zpěníme cibuli a na nudličky nakrájené ledvinky (velikosti tlustých žížal) lehce opráskneme.

Pak podlijeme, vývarem nebo horkou vodou, minule jsem přilila i trochu piva, výsledek byl zajímavější, ale každému dle libosti. K tomuto výkonu používám svého miláka, červený keramický menší hrnec s odfukující pokličkou.

Milák z největších, nevím jak to dělá, ale je z něj všechno dobrý

(Pracovně mu říkám Bufík a byl z Orionu.)

Osolím, opepřím, přidám špetku (větší) kurkumy, špetku (menší) chilli nebo kousek feferonky, ale s tou opatrně, obyčejně ji během dušení za chvíli vyndám.

Když už hrnec radostně pobublává a poklička spokojeně odfukuje, tak šťávu zahustím nivou (niva nutná!), přidám nahrubo drcený česnek, a když to sósík ještě potřebuje, střídkou z bílého pečiva. Na závěr hojně posypu kudrnkou. To nutné není, ale já sypu petržel do všeho. Zlý jazykové tvrdí, že i do buchet. Výsledný pokrm kurkumou a nivou získá zlatavý nádech a ta petržel navrch tam sluší.

A nechám chvíli odležet, by se ony chutě různorodé hezky propojily.

Servíruji s bagetou. Obligátní rýže se k tomu příliš nehodí. No, možná, že i brkaš by k tomu pásla.

Dodatek. Když jsem bez komentáře předložila tyto ledvinky svému příteli, patří k typu – mnětonechutná játonejím –, papal, hééézky papal, uši se mu hejbaly, pozorovala jsem ho, pak si šel ukrojit ještě kousek chleba, aby vytřel misku, a nakonec spokojeně pravil – Dobrý, co to bylo?

Cheche, koukal jak Budulínek.

Foto: Orion Rubín