Před organizovanými akcemi dáváme přednost vlastním výpravám do přírody a na různá zajímavá místa. Když ale Moravskoslezský kraj pod heslem Ostrava nezapomíná připravil na den 30. dubna oslavu 70. výročí osvobození Ostravy, ani trochu jsme s manželkou neváhali a šli jsme se na ně podívat. Oba totiž pocházíme ze Svinova, což je dnes jeden z ostravských obvodů. V roce 1945 byl Svinov samostatným městem a jeho osvobození 30. dubna předcházelo osvobození Ostravy.

I když nejsme pamětníci, leccos je nám známo z vyprávění rodičů, prarodičů a dalších příbuzných, kteří ve Svinově zažili přechod fronty. Svinov byl Mnichovskou dohodou odstoupen Německu, přestože v něm obyvatelé německé národnosti tvořili menšinu. Pod názvem Schönbrunn/Oder se stal nejvýchodnějším místem říšské župy Sudetenland. Od Protektorátu jej oddělovala řeka Odra, takže Moravská Ostrava byla za druhým břehem řeky.

Svinov byl osvobozen v rámci ostravsko-opavské operace, které se spolu s Rudou armádou zúčastnil 1. československý armádní sbor, zejména českoslovenští letci a tankisté. O Svinov se v několika posledních dnech dubna 1945 svedl boj srovnatelný snad s boji v předměstích Berlína.

V polovině dubna byla fronta ještě daleko a vlaky mezi Svinovem a Opavou stále jezdily podle jízdního řádu. Ozvěny daleké dělostřelby sílily a lidé věděli, že boje se Svinovu nevyhnou. Fronta se ke Svinovu blížila od západu.

O urputnosti, s jakou byl boj veden, svědčí délka boje při postupu fronty od Děhylova ke Svinovu. Těch 12 kilometrů představovalo 10 dní! Počínaje 26. dubnem dopadaly na Svinov bez přestání granáty a střely z katuší. V pátek 27. dubna započalo letecké bombardování města s nebývalou silou – celkem 41 náletů. V sobotu 28. dubna intenzita leteckého bombardování vzrostla a začalo nepřetržité ostřelování Svinova z palubních zbraní. Silnice od Třebovic ke Svinovu byla střídavě několikrát dobyta oběma bojujícími stranami. Obloha byla plná sovětských letadel. Mezi Třebovicemi a Svinovem proti sobě na vzdálenost sotva jednoho kilometru střílela děla. Německá artilerie se kryla vytvářením rudých mračen, z polí všude kolem střílel na letadla flak. Německá letadla již nelétala. Nasazení skupiny tanků Tiger byl poslední marný pokus udržet přístup do Svinova na cestě z Třebovic.

Ve Svinově vyhořela spousta domů a mnoho obyvatel nalezlo ve sklepech smrt. Docházelo i k takovým tragédiím, při kterých pod sutinami domů zahynuly celé rodiny. V neděli 29. dubna bomba do základů vypálila dům, ve kterém s rodiči bydlela moje matka. To již zuřily urputné boje kolem svinovského nádraží. V některých třebovických domcích před Svinovem se příslušníci obou armád vystřídali několikrát. Zahradou a sklepením domu mého dědečka procházely ustupující německé jednotky, v jejichž řadách nastal chaos. Někteří prosili o civilní šaty a zahazovali uniformy, jiní běhali po sklepech a vyptávali se, kterým směrem je Wagstadt (Bílovec). Dne 30. dubna byl Svinov osvobozen. Všude hromady mrtvých v zákopech, mezi domy a na polích. Trvalo několik dnů, než byli všichni padlí vojáci pohřbeni, obvykle do jam po pumách.

Bylo velké štěstí, že kromě materiálních škod se z rodiny nikomu nic nestalo. Vždy si na to vzpomenu na Dušičky na hřbitově, když jdu kolem hrobů se jmény těch, kteří společně zemřeli pod troskami svých domů v jeden dubnový den roku 1945.

Rodný dům autora ve Svinově po přechodu fronty 30. dubna 1945

Škody se úředně zjišťovaly. Náš dům dostal 12 zásahů granátem. V rodině se dochovala prosklená skříň z ořechového dřeva, která má původní zabroušená skla a vnitřní zrcadla. Okna místnosti byla zničena, uvnitř vše rozbito střepinami a střelami. Člověk by tam nepřežil. V jedné boční stěně skříně jsou dosud velké rány a úlomky střepin. Sklům v jejich dveřích ani zrcadlům uvnitř se ale zázrakem nic nestalo.

Z fotografií zničeného města bylo sestaveno zvláštní tablo, z něhož byla zmenšením pořízena pohlednice s názvem Svinov v rozvalinách 30. IV. 1945. Příkladný název pro všechna ta spáleniště a torza domů bez střech, kde mezi částmi obvodových zdí vyčnívají zbytky komínů. Tehdy dokázali lidé ve válkou zničeném Svinově bez velkého rozruchu v krátké době vše obnovit. Dostali na to pochopitelně prostředky, ale zapojili se také sami. Za odpracování určitého počtu hodin každý dostal velký stříbrný odznak, na němž bylo pod zkříženou lopatou a krumpáčem vyryto 1945 SVINOV. Dochovalo se nám jich doma několik.

Na internetu a v médiích se toho před a hlavně po oslavě 70. výročí osvobození Ostravy objevilo tolik, že snažit se o nějakou velkou reportáž by nemělo smysl. Takže jen malá fotoreportáž. Většina historické vojenské techniky (včetně provozuschopných tanků!) je udržována péči nadšenců, jejichž vášní je historická vojenská technika. Také účastníci v historických uniformách vypadají docela autenticky, jak dosvědčují fotografie.

Od 16. hodiny mohli diváci na obou stranách Ostravice mezi Sýkorovým mostem a Lávkou Unie sledovat hodinu trvající historickou ukázku z bojů o přechod přes řeku z Moravské do Slezské Ostravy. I několik tanků, děl a desítky ručních zbraní dokáží přiblížit atmosféru skutečných bojů. Pozoruhodným výkonem byl přelet stíhacího letadla Jak-3. Desetkrát a možná vícekrát přeletělo nízko nad řekou. Vždy se prudce sneslo u Sýkorova mostu, letělo nad Ostravicí, ve výšce asi 15 metrů minulo místo bitvy a pak se prudce vzneslo, opsalo kruh a znovu sestoupilo u Sýkorova mostu.

Ukázka historických bojů u řeky mezi Lávkou Unie a Sýkorovým mostem

Ti, kteří by se pídili po tom, jak boje při přechodu z levého na pravý břeh Ostravice ve skutečnosti proběhly, by našli spoustu nedostatků. Útok tanků 30. dubna 1945 vedl přes Sýkorův most. Prý se zvažovala i možnost, že by tanky na některých místech jezdily po ulicích, ale nakonec z toho sešlo kvůli obavám, zda by to vozovku nebo mostní konstrukci nepoškodilo a ukázka historických bojů se odehrála na březích Ostravice. Zde ale šlo o symbolický akt. O připomenutí hrůz nejstrašnější války všech dob, která posledními válečnými operacemi na evropském kontinentě skončila v květnu 1945 právě u nás. Slova Ostrava nezapomíná, která si město pro oslavy zvolilo, jsou víc než výstižná.

Foto: autor. Obě fotografie z roku 1945 z archivu autora