Tentokrát se s vámi chci podělit o pár zkušeností z našich návštěv veterinářů. Tedy budu vám vyprávět o tom, co nás dva, mou maličkost Quickse a parťáka Donuta, celkem nedávno potkalo.

Říká nám TRAMPOTÁŘI. Kdo? Máma přece 😊.

Abyste tomu rozuměli, není to zas tak dlouho, co na Zvířetník máma psala o Donutově problému s uchem (zde). Jen krátce: othematom je otok ucha naplněný krví, kterým trpívají plemena psů s ohnutýma ušima. Většinou začíná výskytem kvasinek ve vnitřním uchu, a postupně, jak nám to vadí, otíráme hlavu o zdi, někdo se snaží na uchu i škrábat, a než se jeden naděje, má místo ucha na jedné straně hlavy pořádnou kouli. Na veterině několikrát Donutovi ucho v místě otoku nařízli, krev „odčerpali“, propláchli vyprázdněný prostor, dostal atb a ještě nějaké léky, už si nepamatuji, jak se to všechno, co vyfasoval, jmenovalo. A taky se mu dostalo ještě vysvětlení do budoucna – ucho se může kdykoli znovu zalít krví. A co myslíte? Taky že se to stalo, a netrvalo to ani dlouho, jen za pár dní, v dalším případě i po pár hodinách. Takže teď se to točí stále dokola – kvasinky zlobí, ucho se pak naleje, Donut absolvoval několikrát odčerpání krve, ale vrací se to. A abyste věděli, tak jsem si ještě všimnul, že se mu boltec ucha z vnitřní strany tak nějak krabatí, varhánkovatí, nebo co… Jo, a řešení je operace – tedy uspání (to prý ale může být, vzhledem k jeho věku, 11,5 léta, nebezpečné), a následně by mu prý to ucho „proštepovali“. No umíte si to představit? Jako vážně, prostě by ho fakt prošili, udělali tak malinkaté komůrky a zamezili tomu vlévání krve. Ale na to asi nedojde, tedy alespoň jsou tak prozatím dohodnuti na veterině s Donutovou mámou Luckou.

Asi si říkáte, co dalšího ze mne ještě vypadne? No, to bych to nebyl já, abych taky něčím nepřispěl do „veterinárního okénka“. Normálně nesnáším čištění očí; tedy jako, když mi máma chce ukrást ospalky. Mluvíme o těch suchých slepencích ve vnitřním koutku očí. No a v poslední době mi ani nestačí uschnout, páč se mi v pravém oku začal mohutně tvořit takový hustý zelenožlutý výtok, který mi někdy i pokryje oko. Po prohlédnutí pí doktorkou jsem vyfasoval taky atb kombinovaná s kortikoidy na zaléčení a mámě pí doktorka podala vysvětlení, snad to nepopletu, tedy – je-li to nějaký zánět, pak to léky ošetří. Jenže tu je i druhá možnost – já mám totiž na hraně horního víčka malou „bradavičku“. Opravdu tak 1 mm na 1 mm, či dva. Ale začla trochu růst – a mohla by možná působit podráždění oka a následně ten výtok… Očko se spravilo, ale ne na dlouho. A tak jsem byl transportován opět na veterinu za mým oblíbeným, skoro bych chtěl napsat „osobním“ panem doktorem. On mi změřil pomocí takového úzkého papírku se stupnicí, jak prý mi slzí oko, a doporučil vyplachování očka a aplikaci zvlhčovacího gelu. A na máminu otázku, co ten útvar na víčku – usoudil, že úplně stejně jako u Donuta by to bylo rizikové, a s velkou pravděpodobností mi to prý vlastně nevadí.

Tak zpátky k Donutovi. Moje máma s kamarádkou a naší Luckou si na půlku července naplánovaly krátkou dovču v Jižních Čechách. Já měl tu výhodu, že jsem mohl jet s nimi, a bylo to vcelku fajn. No a Donut, pro změnu, jel na hlídání k „dědovi“. V půlce týdne jsme se ve složení 3+1 vrátili domů. A Lucka si vyzvedla Donyho. Až koncem týdne si všimla, že si Donut líže zadní tlapku, ale už si tam i stačil vykousat kapánek srst. A tím se ukázalo oteklé, fialové, okrajově až zčernalé místo ranky. A tak Lucka zavolala mojí mámě, vzala Donyho a společně šli raději na veterinu. Když ránu viděla moje máma, tipovala pořádně velkou osinu (viz níže). Pí doktorka Donymu tlapu pořádně oholila – a zranění se ukázalo v celé své kráse, teda spíš hnusotě – a rána nebyla jedna, ale dvě asi tak 1,5 cm od sebe. Takže Donyho nejspíš uštkla zmije. Tam, kde se to barvilo do černa, už okraje ranek nekrotizovaly, ale mělo by se to zhojit – v ordinaci dostal injekce, s sebou atb, doporučení otok mazat heparinovou mastí. A vzhledem k tomu, že k poranění došlo už před pár dny, Donut vlastně nevykazoval prakticky žádné známky, které by souvisely s hadím útokem – byl tu předpoklad, že se to bude dobře hojit, což se ukázalo na následné kontrole, kdy otok změnil barvu, úplně zmizel černofialový odstín, i otok splaskl, nekrotizovaná místa se odloupla a ranky se začaly uzavírat. Donut je třikrát tak velký a těžký jako já, takže pro něj to nejspíš nebyl takový problém – no stát se to mně, tak to by bylo docela drama. A stát se to může, i když si mne máma docela dost hlídá. Jenže stejně tak hlídají i Donuta – on dokonce nechodí vůbec na volno, jen na vodítku – a vidíte, stalo se.

Chtěl jsem po mámě vědět, co je to ta „zmije“ – tak pár info – jde o nejrozšířenějšího jedovatého suchozemského hada na světě, a to i v Česku. Má vysoce účinný jed na malé savce. Život člověka její uštknutí neohrozí, rizikem může být pro alergiky, malé děti a staré a nemocné lidi. Smrtelná dávka jedu představuje 15-20 miligramů, zmije ho v průměru mívá asi 10, a navíc při jednom uštknutí se uvolní jen část jedu.

To já mám zase jinou zkušenost, a to s osinami, dost často opakovanou. Není proč si lhát – jsou to prostě neuvěřitelně houževnaté „vtěrky“. Že někteří z vás nevědí, o čem je tu řeč? Tak tedy – tohle mi o nich našla máma na netu:

Osina je část trávy – ječmene myšího (Hordeum murinum). Většinou roste podél cest, silnic; na loukách, v přerostlých parcích a neudržovaných travních plochách. Z jara rychle zraje a v letních měsících začíná vysychat, klásek se rozpadá a semena vypadávají z rostliny – každá obilka má několik dlouhých štětin s mikroskopickými hroty a ostrým špičatým koncem. Díky svému jedinečnému tvaru se po zapíchnutí pohybuje vždy vpřed, nikdy zpátky. A tak se může stát, že z místa vpichu putuje osina dál do těla.

Mně se pokaždé osina zapíchla do některé z tlapek, vždy do meziprstí. Ale prý se vetřou i jinam, a tak jsem chtěl vědět kam:

Osina se může objevit i v uchu, v oku, a dovedete si to vůbec představit - můžem ji i vdechnout! A čeho byste si, milé paničky, páníčkové, mámy a tátové, měli tedy všímat?

Tlapka – kulhání, nadměrného olizování, oteklého místa, či hrbolku;

Ucho – nadměrného třepání hlavou, drbání ucha, kňučení – pokud se nás třeba snažíte podrbat v místě vpichu, naklánění hlavy, začervenání ucha, ev. výtoku;

Oko – oteklého, červeného, podrážděného oka, šilhání, drbání oka packou, nebo otírání se o koberec nebo nábytek

Vdechnutí – kýchání, kašle, obtížného dýchání, náhlého nástupu špatného dechu, výtoku z nosu (může, i nemusí být krvavý).

Co tomu všemu říkáte? Že to ani my, čtyřnožci, nemáme s tím zdravím vůbec jednoduché, že jo?

Tak přeji všem parťákům nikde žádné osiny; dvounožcům bystré oko a v dosahu žádnou vyhřívající se zmiji!!! (Máma dodává, že setkání se zmijí nepřeje nikomu, a to ani s některou z těch „převlečených“)!

A užívejte si krásné léto!

Foto: Obrázky najdete níže v klikacím okénku nebo přímo zde na Rajčeti.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Zmije_obecn%C3%A1

https://www.metropolevet.cz/osina/