Naše adoptované psisko, australský kelpie Max, se letos s námi v pohodě dožívá třinácti let. Tedy plným jménem to je Maxmilián, a v jeho věku je na tom se zdravím asi tak jako my.

Nyní mě prosím dovolte menší, ale zajímavou odbočku. Při hledání odkazu na kelpie v češtině jsem narazil na vysvětlení tohoto výrazu. Roku 1872 bylo štěně narozené na pastvinářské farmě Warrock Station nedaleko Castertonu, ve Victorii pojmenované Kelpie. To podle kelpie, keltské mytologické bytosti vyskytující se ve vodě a nebo u vody s vlastností volného měnění tvaru a nebo formy či podoby. Nejčastěji měl podobu zvířecí, koňskou https://en.wikipedia.org/wiki/The_Kelpies a nebo hadí a patří mezi ně i známá Loch Nesska jejíž plné jméno je „Kelpie of Loch Ness“.

Takže to mohl být také i vodník a nebo vodní žínka a nebo dokonce i panna. Ostatně jak si takové „vodnice“ představovali koncem 19. a počátkem 20. století umělci na Britských ostrovech je vidět na Rajčeti. No uznejte, co bych si s takovou kelpie místo Maxe počal? Pochybuji, že by tak ráda jako Max šla se mnou časně zrána se projít po buši. Jinak ovšem je tato vodní bytost součástí keltského folklóru či mytologie.

Max 13 let, australský kelpie, červen 2020

Ne pokaždé se dnes Maxovi podaří vyskočit do auta, kdy mu pomůžeme, a asi to je i tím, že na výživné stravě, co u nás dostává, dorostl na kelpie do rozměrů spíš větších až obludných. Do schodů už také neběhá, ale jde rozvážně, aby snad nějaký ten schod neminul.

Wikipedie nám říká, že by měl vážit mezi 12 – 19 kg, ale ten náš drobeček váží kilo 30. A vyžraný, tedy obézní, jak se dnes slušně říká, není, protože včera jsme byli u naší místní veterinářky a byl jsem ujištěn, že psisko je na svoji výšku tak akorát. Oddechl jsem si, že není po nás.

Na nedávné každoroční zdravotní kontrole, kdy Max dostává i injekci „Proheart SR12“, která ho po celý rok chrání proti infekci „Heartworm“, která je zde dosti rozšířená (jsou to parazitičtí červi, kteří se usadí v srdci psíka a časem jej zabijí), a také roční očkování proti Parainfluenze a Bordetelle. To jsou zase lahůdky typu bakteriální infekce dýchacích cest. Veterinářka zjistila i havarijní stav Maxova chrupu a dásní, vysvětlující, proč v poslední době mu z tlamy táhlo jako z příslovečné senkruvni, pro neznalé septiku. Takže za kontrolu a injekce jsme zaplatili 242,60 klokaních dolarů a zároveň dostali i odhad, kolik by stál zákrok v Maxově tlamě.

Když jsme se, pro nás, z astronomického odhadu ceny vzpamatovali, tak jsme Maxe objednali k operaci a s ní spojeným úkonům. Šlo o anestézii, rentgeny postižených zubů, komplikované vytržení šesti zubů (tahali je po kouscích) a opravu postižené dásně a krevní test. Max si v nemocnici pobyl 9 hodin a večer jsem ho, ještě trochu podroušeného z anestézie, dovezl domů se zásobou prášků proti bolesti a antibiotiky. Kreditkou jsem s přehledem zaplatil 1263,95 zdejších dolarů a spočítal si, že na to padlo více jak tři a půl týdne naší starobní penze.

Přes noc jsme psisko nechali chrupat u nás v domečku, normálně má ložnici v garáži, a na dnešní ranní procházce bušem se čokl choval naprosto standardně. Pobíhal, čmuchal a značkoval jako obvykle. Dokonce se i pokoušel trávu spásat, což občas dělává, ale moc mu to dnes nešlo. Asi ho tlama bolí a štychy na zašitých dásních zavazí a nebo dráždí.

Takže příští týden bude krmen polo-tekutou, měkkou stravou a prášky proti bolesti s antibiotiky. Potom půjde na kontrolu a zbavení štychů. Já už jen doufám, že tento úkon bude započítán v ceně celé operace.

Psáno 30/6/2020.

Foto: George Švehla. Další obrázky najdete přímo zde na Rajčeti.