H. Williamson 4.7.2014 23:34

Matyldo

zelne flicky s burtem/klobasou se u nas delaly dost casto a ma je moc rada. Ale nezapikaly se. Dokonce I Chet to ma rad, i kdyz rade Americanu to zni divne, prapodivne. Jinak ja se bojim pripeceneho zeli. To jsem jednou to nechala ZVOLNA dusit na plotne a sla delat neco do zahrady. Zasadni chyba. Prala jsem pak ubrusy a zaclony a strikala spraye do potahu a vetrala velmi dlouho. I kocka smrdela. A bylo mi z toho fakt soufl.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Crossette 4.7.2014 18:50

zajímavé receptíky

ráda jsem si je všechny přečetla. Ale jak už napsala Hanka, buřty (tedy špekáčky) se tady neprodávají. Ale nechybí mi, my uzeniny velice málo. Vlastně jedině tu Hankou zmíněnou, výbornou poslkou klobásu (zrovna dneska večer bude v leču) a pak občas krájený salám, když po návratu z divadla jíme studenou večeri.

Ale napíchnutých a nad táborákem opečených špekáčků jsem si užila dost. Měla jsem je ráda hodně nakrojené, aby se fakt rozšklebily a měly krásně křupavé růžky. A jako Pů, nesnášela jsem ty mrmle (hezké slovo - neznala jsem). Býval ve špkáčku většinou jen jeden (jestli se nepletu), ale ten stačil, zabral skoro třetinu buřta. Když jsem se do něj omylem zakousla, až se mi zvedl žaludek. Takže jsem ho roznou vydloubla, ale pak se cítila ošizená, protože dobrého masa špekáčku bylo hned o to míň.

Dobré utopence měli v malé hospůdce úplně nahoře v Nerudové ulici. Venku stála typická černá tabule a hlásala "Utopenci". Když jsme s manželem při procházkách Prahou do těch míst zavítali, dali si ho a chutnal i choti.

A ano Hanko, na buřty a párky z Václaváku také nostalgicky vzpomínám - šťáva (vlastně mastnota) se hezky vcucla do krajíce chleba pod ním, jeden pak jen prsty olizoval. Ten tvůj recept vůbec neznám, ale hořčice s grape gelly - no neví, nevím !!! Já zde používám pouze dijonskou hořčici, tu americkou take neoblibuji.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

H. Williamson 4.7.2014 17:18

Seznamovak

Tak jsem rikala burtove variaci, kterou jsem casto varila, kdyz jsme jezdili s Chetem kempovat. Spehkcky v nasich koncinach nejsou, tak jsem mela cemu se rika polska kielbasa, v podstate toceny salam. Podusila jsem si na plynovem varici cibulku, pipadne cesnek, prihodila kosticky kielbasy, zalila vodou a prihodila pytlik gulasove polevky z pytliku, ktere jsem v kempovacim obdobi pilne schranovala. K tomu zelenou paprika a bramboru, vse v jednom. Za chvili kemp vonel, spolukempujici, kteri se dloubali ve fazolovych konzervach nebo uzdibovali nejaky posmutnely sandwich, nasavali vzduch. Vetsinou toho bylo dost, a kdyz lidi vypadali sympaticky, tak jsem je pozvala na ochutnavku, oni zas vetsinou hodili do placu pivo nebo panaka a uz byla zabava.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

H. Williamson 4.7.2014 17:08

Vzdycky jsem mela rada

v noci ty burty na Vaclavaku, zejmena pri pozdnim prichodu domu (bydlela jsem tehdy v Krakovske). Taaak to vonelo, a moje milovana obyc ceska polotucna a chleba na ktery ten padal. A pak temer vzdy mi po tom bylo krapet blbe, ale stejne zase cestou domu v noci jsem proste musela...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Žampachová 4.7.2014 12:19

Na utopence

mám úžasnou vzpomínku. Dělalo jsme je u známých v Německu.

Naše receptura je mírně netradiční. Na kolečka buřty, prosolit, hooodně opepřit, stejná vrstva cibule (půlkolečka nebo jakékoliv útvary) atd. až do naplnění nádoby. vrstvy radši nižší, cibule a buřty téměř 1:1. Pepřem opravdu nešetřit.  Na to nálev cca 1/3 octa 1/3 vody a 1/3 vína (přiznám se že podvádím, takže ta třetina octa je o něco větší, než ta vody. Moc nepěchovat, aby se nálev pořádně prosákl. Zalít olejem a zavíčkovat (stačí igelit). Donutit rodinu, aby to 3 dny nesežrala a stačilo se to uležet a ty chutě prolnout. Používám buřty méně tučné (např telecí párky, drůbeží kabanos, ale to je v podstatě naše libůstka).

No a teď si představte, že tohle známí, kterým to strašně chutnalo, servírovali naši specialitu při slavnostní večeři na nobl porcelánu, div ne na stříbře. I tak mohou vypadat naši "utopenci", ostaně jsme to přeložili jako ertrunkene wurste - nevím, zda je to jazykově správně, ale úspěch to mělo.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lika 4.7.2014 10:51

Další sběrný Mlsotník

bude na téma Rybíz a později Přílohy. Rybíz by mohl jít příští pátek, máme sezónu... co říkáte?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Paleček 4.7.2014 10:44

...

Buřty jsou pro mně problematické, protože konzumuji jen ty, které neobsahují takzvané mrmle. A většina jich bohužel mrmle obsahuje. Kdo neví co jest mrmel, tak mrmel se nazývá to bílé uvnitř buřtu. Já ty uzeniny ostatně stejně moc nesmím...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 4.7.2014 10:43

Zdravím všechny buřtomilce

taky k nim patříme, celá smečka. Bohužel čtení musím odložit na  později, jakož i předchozí písání. Musím napřed setřesat novou domácnost o jednoho člena, zavést systém a pořádky a pak se zase vrátím. Tak buďte hodní a mějte se prázdninově. Posílám blemcáky a pohlazení všem zvížatům v této zvířetnické smečce. Jdu si dát buřta. Ahoj !

• reagovat
• nahlásit příspěvek

D. Ruščáková 4.7.2014 10:32

Liko, tohle je bezvadnej nápad!

Ač mě buřtové recepty nic neříkají (uzeniny nějak nevím), skvěle jsem se pobavila a potměšila jsem si užila hlavně ty buřty na zabití:)))

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Louk 4.7.2014 10:16

No vida

tak jsem se přeci jen dočkala. Sice jako spoluautor, ale přesto! Jarka v Mlsotníku! Konečně mohou být zahlazeny stopy jednoho mého dávného trapného omylu se záměnou nicků (ještě dodatečně se moc omluvuju JarceK, která již od těch dob bohužel nebyla spatřena).

Liko, děkuji! Očistilas mé jméno a pověst! Ehmm, zato jiná, setrvale a dlouze pěstovaná imáge dostala značně na frak. V tolik štěstí jsem se ani neodvažovala doufat :- )).

Jinak z dnešní nabídky u mne jednoznačně vede buřt na zabití... A HaniW, díky za obzvlášť odstrašující příklad! Uff.

• reagovat
• nahlásit příspěvek