ROZHLEDNÍK: Po stopách neobjasněného zločinu z roku 1595

Od smrti opavského zemského hejtmana Ondřeje Bzence z Markvartovic uplynulo 421 let. Ve své době způsobila úkladná vražda významné osobnosti značný rozruch, vyšetřování se táhlo léta a nebylo uzavřeno ani 10 let před začátkem třicetileté války. Zájem o starý zločin však přetrvává po staletí, jak dosvědčují četné práce historiků. Mám k tomu pojednání Jana Kudely z roku 1926 a pak článek historika Jiřího Tichánka z roku 2013. Našly by se i četné texty dalších autorů, kteří se záhadnou vraždou zabývali a vyslovili přitom různé hypotézy – zejména na téma, kdo má nebo spíš může mít zločin na svědomí.

Nejdříve několik slov o tom, kdo byl Ondřej Bzenec. Pocházel z významného rodu Bzenců. K jeho statkům náleželo městečko Klimkovice, vesnice Langov, Poruba, Třebovice, Martinov, Polanka, Svinov, Bělá, Výškovice a dvůr Hýlov. Kromě toho měl lenní biskupské statky Zábřeh nad Odrou a Bartultovice na Osoblažsku. Nouzí rozhodně netrpěl, naopak byl považován za velmi bohatého.

Starou tvrz v Porubě přestavěl Ondřej Bzenec v roce 1573 na renesanční zámek. Dnes to je v městském obvodu Ostrava-Poruba po kostelu sv. Mikuláše, kde jsou hroby členů rodu Bzenců, druhá nejstarší budova. Později Ondřej Bzenec přesídlil na zámek do Klimkovic, kde přestavěl kostel svaté Kateřiny, který zasvětil patronce své manželky svaté Kateřině a zřídil v něm rodinnou hrobku.

Zámek v Porubě

Ondřej Bzenec měl významné společenské styky. Na Opavsku se tehdy silně rozšiřovalo protestantství, avšak Ondřej Bzenec zůstal věrný katolické víře. Byl blízkým přítelem olomouckého biskupa a měl dobré vztahy s císařským dvorem. Byl mecenášem spisovatele a historika Bartoloměje Paprockého. Členové rodu Bzenců sloužili na bojištích v Uhrách, ve španělské armádě a několik jich ve válkách padlo. Ondřejův bratr Albrecht byl nezvěstný po námořní bitvě s Turky.

Od roku 1578 zůstal Ondřej z osmi sourozenců sám. Ani on se nevyhýbal válečným dobrodružstvím. Poprvé byl v poli roku 1556. V roce 1566 uspořádal na Opavsku výpravu do Uher proti Turkům a císař ho jmenoval velitelem oddílu z knížectví opavského. V roce 1592 se stal v knížectví opavském hejtmanem.

Tak to byl ve stručnosti profil oběti: odvážný, zámožný a úspěšný člověk. Nějaké nepřátele mít musel. A jeden z nich, ať už osobně nebo rukou najatého vraha, jej připravil o život.

Cesta směrem na Raduň a Opavu, na místě činu jsou boží muka

Jako opavský hejtman dojížděl Ondřej Bzenec z Klimkovic do Opavy. Měl sice v Opavě vlastní dům, raději ale pobýval na svém zámku v Klimkovicích. Ve čtvrtek dne 27. dubna 1595 na zpáteční cestě domů byl zavražděn u Podvihova. Vrah se skrýval na kraji Podvihovského lesa, odkud sestoupil k cestě a na jezdce vystřelil. Podle dochovaných svědectví Ondřej Bzenec svému zranění za dvě hodiny podlehl.

Z toho, že Ondřej Bzenec jel sám, lze usuzovat, že nejel povozem, ale na koni. Určitě se neřítil tryskem, ale použití střelné zbraně a to, že vrah zasáhl pohybující se cíl, vypovídá o mnohém. V kriminalistice se tomu říká modus operandi. Okruh možných pachatelů se tak v podstatě zužuje na ty, kteří si mohli v té době nákladnou střelnou zbraň opatřit a uměli s ní zacházet tak, aby bezpečně zasáhli jezdce na koni. Na nespokojené poddané by to svést rozhodně nešlo.

Cesta směrem na Pustou Polom

Podezření okamžitě padlo na rod Vrbnů. Bzenci jako rytíři patřili k nižší šlechtě a páni Vrbnové byli šlechtou vyšší. Vrbnové nelibě nesli vzrůstající bohatství Ondřeje Bzence. Krátce poté, co Ondřej Bzenec koupil klimkovické panství, došlo ke rvačce mezi ním a Hynkem z Vrbna. Bitka, při které se oba navzájem notně posekali a pobodali, se udála na náměstí v Opavě. Stalo se to ale roku 1575, tedy 20 let před vraždou. Nevraživost mezi oběma rody dostoupila vrcholu, když bohatá vdova Barbora z Vrbna odkázala velké jmění Ondřeji Bzenci.

Z vraždy byl podezírán pan Pertold Tvorkovský z Raduně, který byl zetěm Hynka z Vrbna. Zde si ale musíme uvědomit, že tehdejší způsob vyšetřování, vznášení žalob a soudní systém byl i v tak závažných zločinech jako je vražda, založen na soukromých žalobách. V 16. století tento delikt nebylo možné žalovat z veřejné iniciativy.

Ondřej Bzenec neměl potomky a veškerý majetek po něm zdědil jeho synovec Krištof Bzenec. Ten se také ihned ujal pátrání po vrahovi. 21. června 1595 píše v dopise císaři Rudolfu II., že očitým svědkem vraždy byl jistý Jan Duloch. Podle jeho svědectví přijel pan Pertold na koni, kterého uvázal u jedle. Pak přišel k cestě, kleknul, vystřelil na Ondřeje Bzence a ihned odjel na koni směrem k Raduni. Současně ale v dopise císaři píše, že Jan Duloch „řečí svú velmi sprostý a při nedospělém rozumu býti se zdá“. Proto Krištof Bzenec proti panu Pertoldovi nepodal žalobu a císaře žádal o radu.

Pertold Tvorkovský byl znám svou prudkou povahou, takové podezření ale odmítal a domáhal se, aby věc byla soudně vyšetřena. Stalo se tak až v prosinci 1598, avšak k ničemu se nedošlo, jelikož Krištof Bzenec se odvolal k císaři a soud byl odložen.

Zámek v Porubě

30. března 1600 Krištof Bzenec zemřel. I pak se Pertold Tvorkovský domáhal očištění svého jména. Vše šlo velmi pomalu, první císařští komisaři přicházejí do Opavy vyšetřit zločin v roce 1607 (12 let po vraždě!). K ničemu ale nedospěli. Pro nemožnost žalovat zločiny z veřejné iniciativy zůstávalo v té době mnoho závažných zločinů nepotrestáno a to je i případ zavraždění Ondřeje Bzence.

Mohla ta vražda Vrbnovým nějak prospět? Rozhodně ne! Okamžitě byli v podezření. Mezi nimi a rodem Bzenců to vřelo, je však značný rozdíl mezi rvačkou na náměstí a úkladnou vraždou. To první byl jistě pořádný skandál a zvěsti o něm se musely dostat daleko za hranice opavského knížectví, ale oba si své spory zbraněmi vyřizovali tváří v tvář. Možná skandální, ale pro ně ne nečestné. To druhé je daleko „za čarou“. Faktem je, že jen Krištof Bzenec mohl vznést obžalobu, a že tak nikdy neučinil. A také to, že ten, kdo byl podezírán, se celý život snažil, aby vražda byla prošetřena a on zbaven podezření.

Erb Bzenců z Markvartovic s okřídlenou rybou na zámku v Porubě

Ze smrti Ondřeje Bzence měl prospěch jeho synovec, který byl univerzálním dědicem. Ujal se sice okamžitě vyšetřování, psal císaři, ba i svědka vraždy si dokázal opatřit. Žádná literatura jej ale ani náznakem jako podezřelého nezmiňuje.

Skutečností je, že lidé v té době měli o osobě vrahova jasno. Panovala shoda, že jím je Pertold Tvorkovský, který měl jako hrubián mezi šlechtou nevalnou pověst. Ostatně několik životů měl již na svědomí. V roce 1589 zastřelil Kašpara Mléčku u Ilovnice. V únoru 1595 k smrti ukrutným způsobem utýral svého ovčáka, jehož příbuzní na Pertolda Tvorkovského podali žalobu. Rozhodovat o ní měl právě Ondřej Bzenec jako hejtman knížectví, avšak než k projednání žaloby mohlo dojít, byl Ondřej Bzenec zavražděn. To už je docela silný motiv pro toho, kdo se nedovede ovládat. Dlouholeté vyšetřování připravilo Pertolda Tvorkovského o značnou část majetku.

Literatura uvádí, že Ondřej Bzenec byl pohřben na místě vraždy. Jelikož Bzenci měli hrobky v Porubě a v Klimkovicích, zdálo se mi to podivné. Zřejmě tomu tak ale bude, protože o pohřbu na místě, kde došlo k vraždě, jsou údaje v článku Karla Hrbáčka ve zpravodaji ostravské pobočky Genealogické a heraldické společnosti v Praze z roku 1980 s odkazy na starší prameny.

Na místě vraždy tragédii připomínala boží muka s dlouhým textem. „Zde umřel statečný rytíř Ondřej Bzenec z Markvartovic“, tak nápis začínal.

Kříž na místě vraždy v Podvihově

Boží muka časem zchátrala, před 80 lety je nahradil dřevěný kříž a v roce 1952 kříž kamenný, který je tam dosud. Jinak na tom místě nic situaci před více než 400 lety nepřipomíná. Lesní cesta, po které Ondřej Bzenec jel, neexistuje. Na jejím místě jsou rodinné domy a kříž je na kraji asfaltové silnice z Raduně do Pusté Polomi, která v tom místě protíná zaniklou cestu. Nikde v dohledu není ani les, na jehož okraji vrah uvázal koně. A na místě, kde byl před čtyřmi stoletími pohřben opavský zemský hejtman, je plevelem zarůstající skládka drobného štěrku.

Uplynulo čtvrt století od vraždy Ondřeje Bzence a Pertold Tvorkovský byl zajat protestantskými vojsky a poslán Uher, kde měl být prodán do otroctví. Uzavření dočasného míru jej od toho uchránilo. Vrátil se a díky přízni císařského dvora se na čas stal opavským zemským hejtmanem. Nedlouho nato byly jeho statky vydrancovány dánským vojskem.

Osud rodu Tvorkovských byl považován za dopad spravedlivosti božích mlýnů. Netrvalo dlouho, jejich panství zchátralo a celá rodina skončila v chudobě. Poslední mužský člen rodu Karel Tvorkovský žil na Opavsku jako potulný rytíř. Není ani známo, kdy zemřel. Ví se jen, že to bylo po roce 1781.

Foto: autor