Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
105 PLUS: Období přerodu podruhé, aneb Ty za to stojíš
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Z. Inka 29.8.2018 7:50ještě něco málo k tomuto tématu - včera už jsem neměla možnost. Rok k mamince chodily sestry převazovat nohy. Aby nemusela vstávat, seděla třeba celé dopoledne a dveře na chodbu byly otevřené! Léky, byť nadávkované v dávkovači zásadně brala jak se jí zrovna zdálo či nezdálo, po pádu se sama nezdvihla, několikrát vyvařila jídlo, usnula i na záchodě. I když jsme sehnaly polohovací postel, spala v křesle, čímž se dále zhoršovaly nohy a kruh se roztáčel. I když od smrti našeho tatínka mluvila o domově seniorů - prakticky patnáct let - bylo to v kontextu až už nebudu moct. A hranice až už nebudu moct se stále odsouvala. Dneska je rok v domově seniorů, i když to není doma, jsou tam zase jiné "výhody" a třeba ty nohy se jí zázrakem zlepšily, problémy s inkontinencí se silně zmenšily, pokud spadne, neleží nikde několik hodin. Bimbova bezdětná tetička vdova letos o Velikonocích spadla v chodbě v pátek po obědě, mobil pochopitelně nenosila, nad ní telefon, který vyzváněl a ona tam ve svých 81 letech ležela až do neděle dopoledne, kdy maminka poslala svého bratra, aby se šel podívat, jestli se jí něco nestalo. Jako zázrakem se noha dala operovat, ledviny neskolabovaly, ona se po čtyřech měsících vrátila jen o jedné holi! |
|
O. Joklová 29.8.2018 11:55Re: ještě něco málo Inko, to je strašné, oba případy - naštěstí oba se šťastným koncem "A hranice až už nebudu moct se stále odsouvala" - myslím že toto je velmi typické a nejspíš to ani nebude jenom o tom, že senior do toho domova nechce, docela věřím tomu, že jak se to zhoršuje plíživě, tak má opravdu pocit, že to ještě zvládne |
|
Z. Vave 29.8.2018 16:38Re: ještě něco málo Ano, většinou nastane okamžik, kdy domácí péče začne být kontraproduktivní pro všechny zúčastněné. Ale poznat a přijmout ten okamžik je obtížné. A když se pak teprve začne žádat o domov, může to být už pozdě. A žádat dřív se většinou nechce. Začarovaný kruh. |
|
Z. Matylda 28.8.2018 18:45Myslím, že vím, o čem je řeč. Oba rdiče jsou v důchodu, ale péči ještě nepotřebují. Zato babička (94) ano a musím říct, že sehnat ji bylo martyrium. nemyslím si, že je normální, když ve věku 84 let měla malou mrtvici a spadla a zlomila si sedm žeber, že bylo správně, že nám ji jen po rentgenu vrátili s tím, že dobrý a ať si bere Ibalgin na bolest. Nemyslím si, že je správně, že ji obvodní lékařka odmítla navštívit, že na ni nemá čas, ať si to nějak pořešíme sami. Pracně jsem ji dostali do LDN, protože jsme ještě všichni pracovali a nemohli jsme s ní být 24 hodin denně. Ale srostlo to křivě a už nemohla být doma a zase nikoho nezajímalo, že potřebuje pomoc. Obíhali jsme různé sociální pracovnice, ale všude jen krčili rameny. Navíc obíhat je v pracovní době- zaměstnavatelé jásali, že. Všude musíte přijít osobně, i k té obovodní doktorce jsme si pro lístek na sanitku museli dojít osobně y vysedět frontu, nešlo zavolat a předat lístek ve dveřích. Babička je dneska ležák a moc si přeje umřít... |
|
|
O. Joklová 28.8.2018 20:14Re: Myslím, že vím, Matyldo................. :-(((( |
|
|
Z. Vave 28.8.2018 21:55Re: Myslím, že vím, To je smutný příběh, který dobře znám. A proto také vím, že většina vyřizování byla na Tobě, protože Tvoje maminka nebyla schopná ty věci vyřídit, jaky by něco v ní popíralo nutnost takto jednat. Tady úřady selhávají, měly by být nápomocné v pro rodinu těžké situaci, ne všechno dělat ještě horší. |
|
|
Z. Matylda 29.8.2018 7:16Re: Myslím, že vím, V tu nejhorší chvíli ne a pak ale musela, protože se mnou by se úřady nebavily vůbec! |
|
|
Z. Vave 29.8.2018 8:53Re: Myslím, že vím, No jasně, ale stejně jsi tím tahounem musela být Ty. |
|
T. Zana 28.8.2018 12:59Taky znám Pár let mi po maminčině smrti trvalo, než jsem se vzpamatovala. Byla duševně v pořádku, ale prakticky komplet nepohyblivá. Navíc špatně slyšela. Zoufale nechtěla do nějakého zařízení a s ohledem na to, co jsem s ní zažila u pár doktorů a v nemocnici, uznala jsem, že tohle bych prostě na svědomí mít nemohla. Pro sebe si úpěnlivě přeju jednu věc - umřít včas. |
|
|
O. Joklová 28.8.2018 13:35Re: Taky znám sem se dneska přidám... nebudu rozebírat jak to bylo složité s našimi, to by bylo na hodně dlouho, ale podepíšu se pod to přání zemřít včas - nebo moci o tom nějak rozhodnout... akorát že na cestu do Švýcarska asi těžko budu mít :-((((( ale pokud nastane doba, kdy už nebudu moci mít kočičky, naléhavě prosím - nechte mě uspat !!!!!!!!!!!!!!!! |
|
|
V. Vovák 28.8.2018 15:04Re: Taky znám Já už jsem požádal budoucí pozůstalé, že až na mě budou pozorovat příznaky blbnutí, nebo až neujdu víc než deset metrů, ať mě dovezou k mostu přes Želivku, nechají mě vystoupit z auta a v klidu ať odjedou domů. :-) |
|
|
Z. Vave 28.8.2018 16:24Re: Taky znám Když to je právě hrůza. Někdy staří či nemocní říkají "nechte mě umřít", případně prosí o pomoc, chtějí uspíšit konec, jenže co ty děti, které by to udělaly? Nestrašilo by je to? Určitě ano. |
|
|
O. Joklová 28.8.2018 20:18Re: Taky znám asi ano... možná... záleželo by na okolnostech, ale je to prostě problém... proto píšu o tom Švýcarsku tak nevím zda mám chtít vyhrát ve Sportce abych mohla žít - nebo abych mohla zemřít... asi přijde na to, jak v kolika letech |
|
|
Z. Vave 28.8.2018 21:24Re: Taky znám Tohle je moc složité téma, záleží na tolika okolnostech. |
|
|
Z. Vave 28.8.2018 16:21Re: Taky znám Zlatá slova, zano - mám na mysli tu poslední větu. Pamatuju, jak ses tou situací trápila. Naštěstí to šlo relativně rychle; slovo naštěstí je vzhledem k situaci asi přiměřené, i když to zní hrozně. Ale kdyby to trvalo delší čas, celé roky, asi bys nakonec nemohla nic jiného dělat, než najít pro maminku místo s celodenní péčí. Vždycky si vzpomenu na veram. Půl roku intenzivně pečovala a myslím, že to vyčerpání se na ní tragicky podepsalo. A takových případů znám víc. Pečovat do sebezničení nejde, jenže člověk jednak težko pozná míru, jednak "to prostě nemůže mít na svědomí". Ale tak by to asi být nemělo, ta zainteresovanost státu by tu měla být. |
|
|
T. Zana 28.8.2018 17:20Re: Taky znám Vave - ano, naštěstí to šlo rychle. Rozhodně naštěstí. Nevím, třeba už je dneska líp - ale nevěřím tomu, tady nejde o technickou stránku věci, ale o lidský, případně nelidský, přístup ke starým lidem. Samozřejmě, stát by měl pomáhat... |
|
A. Lex 28.8.2018 12:10Vave! Výborná 105-tka. Naprosto s Tebou souhlasím. I když píše Xerxová, zdravotní stav se u seniorů zlepšil, ale jak u koho a když se dívám na své vrstevníky, tak mají neduhů víc než dost. S některými se dá bojovat, ale v mnoha případech to nejde. Ženy sice vypadají v obličeji lépe, než stejně staré ženy před šedesáti lety,(kosmetika, vlasová kosmetika atd.) Tím, že už patřím ke generaci, která musela povinně navštěvovat se školou zubního lékaře (ach ta hrůza :-) , tak se zlepšily i dentální problémy. Ale únava, opotřebovanost kloubů dostihne většinu seniorské populace dřív nebo později. Navíc tak jak žije moje maminka a mnoho dalších seniorů v opravdu už vysokém věku, takto by si přál končit svůj život málokdo. Máš naprostou pravdu v tom, že to máme my, ve svých hlavách, jestli se starat samy, nebo přibrat na pomoc organizace, v případech, pokud je na dvacetičtyřihodinovou péči člověk naprosto sám! Když mluvím o péči, tak tím myslím se vším všudy i s krmením. Dvacetčtyřihodin denně. Jsem moc ráda, že se moje maminka dostala do zařízení, kde má tak skvělou péči, že v tomto stavu zatím ještě žije. I když ..... S menopauzou jsem to měla dost divoké. Tím, že jsem nerodila, tak hormony se mnou cloumaly. Měla jsem tehdy výbornou lékařku se kterou jsme si velmi rozuměly. Tázala jsem se, zda dřív za našich prababiček se menopauza řešila. Říkala, že ne, že tehdy ženy měly za svůj život mnoho těhotenství (nezáleží na tom, zda děti přežily či ne) ale tahle ta těhotenství a porody v pozdějším věku ženy, (které se pozdějšího věku dožily) hormonálně chránily před neblahým vlivem hormonální smrště v menopauze. |
|
|
Z. Vave 28.8.2018 16:42Re: Vave! Děkuju, Alex. Ty jsi měla velké štěstí, že jsi pro maminku našla laskavý domov. A patříš k těm, kdo vypomáhají a starají se, jak jen můžou. Je dobré vědět, že ta vlastní péče má hranice, přijmout to, jako jsi to dokázala Ty. A netřeba mít za to výčitky. |
|
A. Bytová 28.8.2018 12:03Všechny/všichni naší generace jsou ještě vychováni, by se o své rodiče postarali. Dřív bývaly výměnky, doběhlo se přes dvůr, rodiny žily společně, relativně snažší to bylo. Teď je to většinou šílená nálož. Ale není třeba se sebezničit. Univerzální řešení není a furt se do toho navíc pletou výčitky svědomí. |
|
|
A. Lex 28.8.2018 12:11Re: Všechny/všichni Abytko, přesně tak. Výčitky, ty fůrie jedny pitomé, jsou strašné. |
|
|
Z. Vave 28.8.2018 16:40Re: Všechny/všichni Ano, "univerzální řešení není a furt se do toho navíc pletou výčitky svědomí". Je to téma, o kterém se nemluví, a spousta žen se s tím pere sama. Je to podobné, jako s neláskou matky, za tu se stydíme, a stejně tak se stydíme za to, že už nezvládáme péči o blízké. Ale to není naše vina. Takové břímě nemůže a nesmí být naloženo jen na jednu dvě osoby, které jsou navíc často ve věku, kdy začínají mít starosti sami se sebou. A přitom odchod do důchodu se stále prodlužuje, takže nároky na starší člověka se neúměrně zvyšují. Prodlužuje se věk práce i doba péče o blízké, to není v pořádku. V tomto ohledu mám pocit, že stát sice bere, ale nevrací. |
|
Z. Jenny 28.8.2018 10:31Milá Vave, na tvé dnešní téma bych mohla povídat mnohé. U sebe už mám vše zodpovězeno ale je to pro mne stále bolestné i když zpovzdálí a konečně méně osobní.Vůči mým mladým se snažím neopakovat chyby a máme výborné vztahy. Jo, ráda bych je viděla častěji ale tak to je a nechci prudit. Vynahrazuji si to s vnučkou, která ještě stále je ochotna se mnou pobývat. Na stáří jsem se o nás dva (s MLP) postarala, nebudeme nikoho zatěžovat, využijeme nabízených služeb a víme kam půjdeme i s pejsky. Tož tak je to. Naštěstí nelpím na nějakých rodových majetcích, o to to bude jednodušší. A dáli ten nahoře, ještě cosi pocestuji. Ne každý z mé generace je takto připraven. :-) |
|
|
Z. Vave 28.8.2018 16:46Re: Milá Vave, Jenny, Ty jsi skvělá baba. Obdivuju už řadu let, jak se srovnáváš s měnícími se životními situacemi a jak se na ně dokonce připravuješ. |
|
|
V. Vovák 28.8.2018 10:00Vave, Xerxová Nedá mi, abych se nevetřel do tématu výsostně ženského, protože my pánové to schytáváme taky, byť zprostředkovaně. Matička příroda prý nastavila lidské tělo na dožití cca 45 let. Pak nastávají změny vedoucí k tomu, že se dotyčný objevil na jídelním lístku hyeny, šavlozubáka, či jiného milovníka steaků. Pomalejší reflexy, ztráta krátkodobé paměti, opotřebení šlach, kloubů, zraku... Něco současná věda vyspravit dokáže, něco ne. Stávající úroveň nám umožňuje, abychom byli čiperní, s dmoucími ňadry, hebkými studánkami a tyčícími se oudy, ale za prase si nemůžeme vzpomenout, k čemu je to vlastně dobré. Je dost možné, že je to rubikon, který nedokážeme se stávajícími možnostmi vědy překročit. Možná, že nás čeká doba kyborgů, klonů, či genetických mutací, je možné, že po zániku říše římské nastane doba temna trvající tisíce let. Kdo ví? Já osobně jsem příznivcem pohřbívání do země, protože na době posmrtné mě láká perspektiva, že jako lebka budu moci čumět po lepých příslušnicích opačného pohlaví, ať už v zasklené vitríně anatomického ústavu, či v chatrči kouzelníka. zdraví ptakopysk |
|
Z. Yga 28.8.2018 10:43Re: Vave, Xerxová Tedy já osobně jsem pro pohřeb žehem - nepotřebuju ještě po smrti se starat o to, jak vypadám, když budu vystavena v anatomickém ústavu, natož v chatrči kouzelníka ... (;o)). |
|
|
A. Lex 28.8.2018 12:14Re: Vave, Xerxová Ptakopysku, díky, že jsi způsobil, že při tak vážném tématu jsem se zasmála! Zdravím! |
|
|
T. Zana 28.8.2018 12:45Re: Vave, Xerxová Ahoj Ptakopysku, díky za pohled z druhé strany :DDD |
|
|
O. Joklová 28.8.2018 13:29Re: Vave, Xerxová též zdravím ptakopyska, ale pro pohřeb žehem jsem už z toho důvodu, že je to tak nějak "lepší" pro pozůstalé, než jezdit někam třeba do daleka opečovávat hrob |
|
|
V. Vovák 28.8.2018 15:38Re: Vave, Xerxová Ani zpopelnění není bez nebezpečí. A když jsou kočky v baráku, je nebezpečí několikráte vyšší. Tatínka zpopelnili a přišel dopis, aby si vyzvedli urnu. Maminka poslala Pepíčka. Pepíček byl zvědavej, cestou urnu rozšrouboval a čučel dovnitř. Přitom zakopl, plácnul sebou a tatínka vysypal do kanálu. Sedí tak nad kanálem a pláče. Jde okolo pán a když to nadělení vidí, vezme urnu, hrábne s ní do popelnice a nabere trochu popelu, že to stejně nikdo nepozná. Pepíček přijde domů a maminka, že se na ten popel podívá. Kouká do urny, drbe si hlavu a mumlá si: "To je zajímavý, takovej let jsem s tatínkem líhala a že má na vejcích skořápky, jsem si nikdy nevšimla." Taky jsem viděl jsem film Fotr je lotr. Tam měli maminku budoucího tchána v urně na krbové římse. Budoucí ženich ji shodil na zem, maminka se vysypala, načež přiběhla siamská kočka, do popela vykonala potřebu a zahrabala ji. |
|
|
Z. Vave 28.8.2018 16:44Re: Vave, Xerxová Ptakopysče, teď jsi mi připomněl Rpuť. Nebo www. Ti také uměli takové skvělé šrapnely. |
