J. Fialová 8.7.2021 20:30

Právě to psi umí, sami od sebe, bez zbytečného špekulování Na rozdíl od mnohých lidí

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Zemanová 8.7.2021 20:03

Jo, a ještě oprava. Ta rozhledna se prý jmenuje Špička, i když vypadá jako lžička.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Zemanová 8.7.2021 20:02

Máš pravdu, zamyslím se nad tím a zkusím se domluvit. Přece jen už jsou děti větší, tak snad už nebude problém.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Zemanová 8.7.2021 20:01

Melounový dort mi ještě nikdo nikdo neudělal. Že bych sama sobě?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Zemanová 8.7.2021 20:00

To je výstižné, Jarko. Ale měla jsem spíš na mysli, že je dobré si uvědomit všechno hezké, těšit se z toho, ocenit to v duchu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Zemanová 8.7.2021 19:59

Děkuju, milá Jenny. Mám to podobně. Čím jsem starší, tím víc si vážím každého dne. I když teda remcat taky umím.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lika 8.7.2021 19:57

Také blahopřeji. Když se může chodit, všechno je mnohem lepší, zdravější

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Zemanová 8.7.2021 19:57

Děkuju vám za přečtení a milé komentáře. Jako vždy jsem dávala odkaz na článek na fb a dostala tam odkaz na článek Meditace Vděčnosti, který se mi líbí. Tak sem ten odkaz zkopíruju: https://1url.cz/XKEPV

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Zemanová 8.7.2021 19:54

Je to pašák! Mám taky radost a držím palce, aby bylo stále lépe.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Crossette 8.7.2021 16:47

Ano Jenny. Třeba pokaždé, když se nám tady vyhne nějaký běsnící přírodní živel (a že jich tu je dost, jako právě teď bouře Elsa), tak jsme za to velmi vděční. Jenže si jsme zároveň moc dobře vědomi toho, že je to "soubecké vděčnosti". "Nám" se to vyhlo, ale co ti chudáci "vedle", kteří to schytali a kolikrát jen nepatrným odklonem.

Vave, hezké zamyšlení. Já si v posledních letech častěji uvědomuji vděčnost za to, že jsem se narodila (a celý život žila) zdravá - vnitřně i vzhledem Jak je teď net plný různých videí (ne že bych o tom dříve nevěděla) , uvědomuji si, že to rozhodně není dané i když oba rodiče mohou být zcela zdraví. Je to k pláči, kolik dětí třeba už od narození, takové štěstí nemělo (však do dokazují ty právě háčkované dečky a darované velké quilty). A ti všichni se s tím vyrovnat a prát po celý život, protože nic jiného jim nezbývá. Jaké pak mám já vůbec právo brblat, protože jsem si trochu narazím kotník a pár dnů kulhám !!!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 8.7.2021 16:05

Alenko, máš úplnou pravdu, jen je někdy trochu dřina si tu situaci uvědomit a správně vyhodnotit. Jako třeba že jsem zaplaťpánbu relativně zdravá a nic se mi neděje.

Aktuálně jsem fakt vděčná, že Franta vypadá, že chodí .

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Yga 8.7.2021 9:36

Možná by sis měla s rodiči promluvil a holčiči dny navrátit. Proč se ochuzovat o tu radost... rodiče by se právě v takové dny mohli věnovat jenom synkovi. Protože je mladší, tak vlastně ani nepoznal, jaké to je, když se nemusí o pozornost dělit

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 8.7.2021 9:11

Vave,opět dobrá úvaha o vděčnosti,hlavně o té, která způsobuje radost.Osobně jsem vděčná za to, že tu vůbec ještě jsem a mám nevýslovný pocit štěstí,že jsem přežila. Hodně lidí to štěstí nemělo.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Zemanová 8.7.2021 9:08

Jooo, a jedno dítě, žádné dítě. :) Když mám děti čtyři či pět, vlastně vůbec není čas s nimi v klidu pobýt, jednotlivě si povídat. Ale oni stojí o to, aby u nás pobývali společně, tak si říkám, že je fajn, když můžu dopřát, aby mezi sebou upevňovali vazby, že se jim to bude v životě hodit. Když byla Emča menší, alespoň občas proběhly "holčičí dny", ale Krýša si prý doma sám stýskal, tak se to nějak vytratilo, škoda.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Fialová 8.7.2021 9:04

Kdesi jsem četla dobrý citát: „Vděčnost je psí nemoc nepřenosná na člověka.“

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Zemanová 8.7.2021 9:02

Líbilo se mi u vás moc, i když mám namožené všechny svaly na nohou. bo jsem děvče z roviny. Ovšem včera během dne se přidala silná bolest v pravém zápěstí. To mě zarazila, neboť jsem si dokázala zachovat jistou důstojnost a všechny úseky zdolala, aniž bych šla na všechny čtyři, byť jsem o tom místy silně uvažovala. Teprve v noci, kdy mě ta ruka budila, mi došlo, že jsem po večerech jedné sestřenici pomáhala háčkovat malé dečky pro Dítě v srdci. Zajímavé je, že při práci a povídání mě to vůbec nebolelo a povedlo se mi dokončit dvě celé deky pro miminka, která neměla to štěstí, aby na tomto světě mohla zůstat.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Xerxová 8.7.2021 8:59

nejsou velcí - ale oslavenkyně raději "klasiku" - takže pojede ovocný kupovaný a velký meloun (aby prababča a Fanča měly taky radost) k tomu... V srpnu budou melouŇáky dva - pro Fany a pak pro babču - obě jsou výrazně melounožravé...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Zemanová 8.7.2021 8:53

Ano, Liko, tak nějak. Nemám na mysli žádné přehnanosti, jen si uvědomovat, že je dobře, a oceňovat skutečnost, že jsem právě v této nohavici času. Aby vesmír věděl, že tak je to spravne, tak to ma byt.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lika 8.7.2021 8:40

Vděčnost... konotace z mých již dávných časů nešťastné. Ale naučila jsem se, že vděčnost je pro mě prostě příjemný pocit v přítomnosti, taková ta pohoda při běžném provozu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lika 8.7.2021 6:54

Bude melounový dort? Nebo už jsou na to moc velcí?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Xerxová 8.7.2021 6:31

hezký čtvrtek všem Zvířetníkům a zvířátkům

jsem ráda, že se ti v Jizerkách líbilo. A že "babinec" se vydařil. My si užíváme "jedináčka" (je to tak jiné, když nemá ségru v patách) a zítra jedeme směr rodinný mejdan do Orliček - vrátíme dítko, odepřejeme nějaké ty narozeniny a svátky... prostě prázdninová pohoda

• reagovat
• nahlásit příspěvek