Jsou lidé, co nesnídají. Já ano, bývaly doby, kdy se mi na lačno dělalo špatně, takže rychlý start z postele do autobusu u mne nikdy nehrozil.

Naši mne vychovali k pití mléka, dodnes ho mám k snídani nejraději a doma ráno nic jiného nepiju. Mívala jsem na něj půllitrový hrnek, ale když jsem ho rozbila (ach jo, takovej byl krásnej), koupila jsem si třetinku, ona pak ta snídaně je taková svižnější.

Ovečky jsou na mléko.

Když jsme někde na cestách, piju ráno většinou kávu (se spoustou mléka). Ale kafová moc nejsem, turka nemůžu vůbec (je mi po něm špatně) a hlavně musím to kafe stihnout do čtvrté hodiny, pokud chci ještě ten den usnout. Doma si udělám nejčastěji espresso z kapsle, pokud jdeme do kavárny, bývá to cappucino.

V létě s mírně provinilým pocitem ujíždím na ledové kávě (myslím samozřejmě tu se šlehačkou).

Občas si vzpomenu na brigádu, kdy jsem skončila v sekretariátu jakéhosi velkého šéfa. Dost si se mnou užil – myslím, že vrchol byl, když jsem mu na jednání nesla čtyři kávy a zvrhla jsem je na nový světlounce šedý koberec. Nejspíš to už nikdy nepustilo.

I když to tak nevypadá, je to porcelánový hrnek na malinké espresso.

Ale stejně jsem hlavně čajová, čaje za den zvládnu ke dvěma litrům. Vařím si převážně opravdický čaj (černý, zelený, bílý…), vzhledem k tomu, že ho piju ve velkém, vezmu si i pytlíkový, ovšem sypaný je sypaný… 

Ráda si dám i některé bylinkové čaje (mátu, rooibos, maté), ale nikoliv čaje ovocné, přijdou mi kyselé.

A tohle jsem si musela pořídit :-)

Piju samozřejmě vodu, čímž myslím i minerálky (pouze čistou, bez příchutí a šťáv), ale neumím jí vypít moc – proto ty čaje. A asi se o mě ví, že mám ráda pivo, vyhovuje mi – zvlášť na výletech – pivo co nejméně alkoholické, abych někde nezabloudila. Ale ne nealko, to zvládnu jen proto, že mám žízeň, obvykle mi nechutná.

Víno mám teoreticky ráda, ale prakticky ho mám ve sklínce zřídka.

Další tekutiny už mě nenapadají. Tak a teď vy :-)

Foto: Zana