Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Mám moc ráda mapy. Papírové taky a pár těhle zelených také mám a uchovávám si i autoatlas. Jak říkáš lecos je tam jinak. Postupně ztrácím schopnost prostorové orientace, ale pořád ještě umím z lesa vylézt tak, abych věděla, kde jsem. Dřív se mi to v hlavě řadilo lépe a málokdy jsem bloudila. Musím si dát trochu oraz od navigace, to jsem nevěděla, že pomáhá ztrátě schopnosti se orientovat, ale je to logické. Světová knihovna v příruční krabičce lidi vede k hloupnutí v mnoha směrech

Přesně tak, co se nepoužívá, mizí.

I když už roky nikam necestujeme, různých map (evropských i US) máme v knihovně docela vysokou hraničku. Přesněji má ji manžel, který mapy miloval. Uměl se "prstem po mapě" skvěle orientovat (v autě i při pěších tůrách), zatímco já se v nich na rychlé hledání dost ztrácela. Takže naše jízda autem podle mapy v neznámém terénu vypadala často takto. Manžel mi dal otevřenou mapu do ruky a ukázal mi na ní, že jedem odtud až támhle, ať to sleduji a hlásím čísla silni, názvy míst. Když po chvíli viděl, jak mi to nejde, raději mi mapu vzal, položil si ji na volant, mně nařídil, ať ho levou rukou držím "v rovině" a sám bleskově našel, co chtěl vědět. Sice jsem takhle "řídila" jen chvilku ale dodnes se divím, že jsme neměli nehodu, nebo, že nás nezastavila policie.

Maričko, jsi můj člověk. Hledat cestu v automapě mi nikdy nešlo a nešlo.

Myslím, že kdyby v době, kdy jsem měla čerstvý řidičák, existovala navigace pro auta, tak jsem asi jezdila. Takhle jsem halt spokojený pěšák .

Nojo, mapy... Také jsme měli slušnou sbírku. Bohužel nepřežily stěhování, bylo jasné, že v novém sídle nebude na historické nánosy místo. Jen přemýšlím, jestli nám zůstala alespoň mapa Krkonoš, do které jsme si v dávných dobách za bezdětna zakreslovali všechny prošlé stezky v okolí Strážného, kam jsme hodně jezdívali...

Na Mapy.cz a určování polohy nedám dopustit (mám orientační nesmysl).

I v Chorvatsku, Lika by mohla vyprávět, jak jsme u Žuljany lezly na místní nejvyšší kopec Sveti Ivan.

Papírová mapa je papírová mapa, ale plánování v PC zvládám, mám veliký monitor a stejně si pak někdy tisknu čb mapky A4 - to spíš plánky částí měst.

Města jsou prevít, tam se mapa v ruce fakt hodí. A nebo si neomaleně pustit navigaci...

Mapa Krkonoš je takový základ , kdysi mi tatínek ukazoval svoje mapy - ještě černobílé. Ukrutně mě mrzí, že jsem si je nenechala, ale umíš si představit, jak to v paneláku vypadá s místem .

ještě k té orientaci... švagrová ráda cituje slavný rodinný výrok: "podle mapy jsme tááámhle na tom kopci"

To jsi mi připomněla skutečnou příhodu z plachtění - podle zobrazení navigace jsme ryli břehem Ale to bylo v počátcích a hlavně jsme měli zkušeného kapitána, který tamější vody znal. Jinak by to byl malér - spousta skalisek a mělčin, tam hrají roli metry... Dnes už jsou i ty navigace lepší.

Ještě jsem si vzpomněla na další příhodu s papírovou mapou - plánovač trasy jaksi odmávl zahuštěné vrstevnice, kudy jsme se měli vracet (vzhůru), takže jsme si pak užili skutečný stoupák, jako na střechu, a to dlouhou, předlouhou střechu... Nebo vysokou??

Tak mapy miluju, pokaždé si koupíme aktuální na místa, kde jsme na dovolené. Navíc na druhé straně je spousta povídání, někdy tam najdeme i něco, co Bimbo při plánování nějak opomněl. Jo a pokaždé navštívím íčko a doluju z domácích, co ještě u nich vidět. Někde jsou přeochotní, jinde bohužel brigádník neví...

Ty informace na zadní straně papírových map jsou príma bonus. A Íčko, jasně. V nejhorším mívají aspoň nějakou mapu místních pozoruhodností.

I když asi nejvíc si toho nahledám předem na internetu, s trochou tpělivosti člověk objeví spoustu zajímavostí .

Mapy máme ještě schované, kdepak vyhodit takový poklad. Navigaci v autě resp. v mobilu máme taky, zlatá navigace a dokonce mluví a nekecá. Protože buď můžu koukat na cestu a nevidím na mobil, nebo mám brýle a nevidím na silnici. Nebýt navigace, tak ještě dneska rotujeme někde na pražském okruhu na cestě do Davle pro dlaždice.

Orientace podle mapy - prstem po mapě, jo, to by mi šlo. Jakmile jsem v terénu, mapa nemapa, jsem ztracená. Mám totální orientační nesmysl, tady chodíme do lesů 30 let !!!!! a dneska, když mě otočíš dvakrát dokola nebo se koukám po houbách, nevím, kde jsem a jsem schopná jít úplně někam jinam. MLP by mohl vyprávět. Ve městech se orientuju líp, ale taky žádný zázrak. Jsem si jistá, že se neztratím v Mostě, Lounech, Žatci a Praze, v Kralovicích a částečně v Plzni. Jinak , pokud jsem někde jinde sama, mám chuť si sednout na chodník a volat o pomoc. Obdivuju Zanu a jejich cestování. Ještě si zjišťovat autobusy a vlaky, to už bych byla dávno ztracená

Nooo, v lese... když na to myslím, tak se v lese neztratím. Problém jsou místa, která znám. Tam hlava vypne - a helemese, kde to jsme ? V Brdech, kam jezdíme každou chvíli, jsme už zabloudili několikrát .

Jak psala Lika, v téhle zemi se nejde ztratit tak, abys zhynula hladem a žízní.

Ve městech je to horší, tam spoléhám na Frantu, který si ve městě líp pamatuje cestu. Ale kdybych byla sama, tak halt půjdu pomalu a nebudu koukat, kde co lítá, ale kde mám orientační body .

Mapy mám ráda, moc. Ráda cestuji prstem po mapě, hledám trasy. Nepotřebuje dobíjet, je lehká. Je pravda, že podrobnosti najdu na mapy.cz šikovněji, ale třeba je můžu dohledat předem. A hlavně mám ráda, když se na křižovatkách nebo nejistých odbočkách můžu rozhlížet a pátrat a uvažovat, kudy vede cesta. Všímat si náznaků vyšlapaných tras, rozlišovat zvířecí a lidské chodníčky, a pak v dálce spatřit červenou na smrku, to je blaho. Je tedy fakt, že v našich končinách se celkem nemusím bát, že navěky zmizím v hlubokých lesích, naše turistické značení je vynikající a po čase člověk vždy na nějaké narazí - nebo na železnici, silnici. V neznámých horách nebo expedicích neznámými kraji se ale gps určitě hodí. Nebo zkušený průvodce. Ale gps můžou dojít baterky, průvodce se sťal... Připomnělo mi to oblíbenou scénu dobrodružných i romantických filmů - ocitnou se v pustině a jsou si jistí, že když mají mobil, je to v suchu.

Zano, nad tou hromadou map v knihovničce jsem jen nostalgicky zavzdychala. Tu svoji jsem už zlikvidovala, nebo s chozením nám poklóklo (jak se na Moravě říká :-), a pokud se přece jen vyskytne potřeba orientace - jako například okolí lázní -, máme přímo za rohem Turistashop, kde mají papírovky ve velkém. Myslím ale, že jde především o zvyk. A ano, správně podotýkáš, o schopnost orientace vlastními silami. Kolik znáte případů, kdy řidič auta spoléhá na gps navigaci natolik, že si nepamatuje trasu?

Zaujaly mě v knihovně také ty knihy, neznám, zapátrám Zano, díky za moc pěkné téma.

Taky ráda koukám v přírodě po vyšlapaných cestičkách. Ale mobil má svoje výhody - jako například, kdy jsme došli na vykácenou obří paseku, kde býval smrkový les - a včil mudruj...

A jasně - kdysi na úsvitu navigací pro auta jsme autobusem dojeli k polňačce

Na knihy se podívej, je to takový nenáročný průvodce historií

hezkou orientační středu všem Zvířetníkům a zvířátkům

taky máme staré dobré papírové mapy. Ale holt mapy cz už vedou. Dá se tam ve fotoverzi najít místo k parkování, nepřehlédne se žádný místní křížek, každý kopeček dostane své jméno a nejenom kótu... a třeba i aktuální uzávěru na trase...

Sice si píšu papírové itineráře i s plánovaným přibližným časem na dlouhé trasy a procházky městy a zajímavosti do přesunů (ano, plánuje se další - tentokrát jarní velevýlet s Trpajzlíky), ale tam už jedu jen podle google maps (v zahraničí mají více fotek, poznámek, otevíracích časů) a map cz (stále nejlepší na plánování). Neb i když máme sérii nejpodrobnějších autoatlasů řady evropských zemí - tak už ani ty dálnice ne vždy sedí...

Za navigaci v autě je myslím vděčná spousta řidičů. Mlaďoši by bez ní nejspíš daleko nedojeli (synek taky asi ne). Když koukám, jak je to jednoduché...

Nutnost jezdit podle cedulí byla jedním z důvodů, proč jsem nezačala jezdit po autoškole .