ZANINY CESTY: O papírových mapách
logo a ikonka pro Zaniny cesty foto: Zana, Neviditelný pes
Nejspíš si pamatujete mapy, které vydával Klub českých turistů. Byly na první pohled zelené, na titulní straně měly výsek z velké mapy, na které byl vyznačen čtvereček, který jste si koupili. Nejlepší mapy, jaké byly u nás k mání.
Mám u nich schovaný seznam výletů, který mi napsal tatínek, když jsem prvně v životě jela na týden sama (resp. s kamarádkou) do Krkonoš, naprosto dokonalý itinerář, vzdálenosti, barva trasy, rozcestníky… Tatínek v Krkonoších nějaký čas žil, dobře je znal a miloval je.
Krkonoše, Pančavský vodopád
Zpátky k mapám - kupovali jsme je vždycky před výletem někam, kam jsme jeli poprvé. Stávaly se součástí našeho těšení, studovala jsem je a vyráběla itineráře podle toho původního krkonošského vzoru.
Odjakživa jsme jezdili hodně, a tak jich máme doma… snad všechny. Dodnes máme, nedokážu se jich zbavit, i když už leccos neplatí, leccos chybí a hlavně mám v mobilu úžasné Mapy.cz, kde je všechno. A můžu si je zvětšovat, až málem vidím každou díru na vozovce.
Mapy a itineráře
Jenže… Nikdo není dokonalý, že. A tyhle mapy mají drobný zádrhel v tom, že na mobilu vidím právě jen ten nepatrný výsek, který se vejde na mrňavou obrazovku. Na počítači je to lepší, ale stejně… Na papíře to člověk vnímal nějak jinak, líp.
Takže je ještě nevyhazuju, občas do nich zadumaně koukám, když se snažím nějak poskládat, jak jsou vybraná zajímavá místa položená vůči sobě.
Mapy, samé mapy...
A pak – říká se, že častým používáním mapy v mobilu člověk ztrácí schopnost orientovat se v terénu. To bych nerada.
Foto: Zana (fotka Krkonoš je z loňského Kví kví kvízu – jestli se hecnu, bude časem další díl).
