Jak jsem už psala tady, koncem srpna jsme se vydali na týden do lázní, v plánu bylo pár procedur a výlety.
Procedury… já zřejmě nejsem ten správný člověk do lázní. Zvlášť když je horko. Utkvěla mi vzpomínka na kinezioterapii rukou v bahně. Paní lázeňská mě zavedla do maličkého výklenku. Bylo tam ještě větší vedro než na chodbě. Donesla bedýnku s bahnem – vypadalo a bylo cítit jako smecta (pro šťastlivce, kteří neznají: lék na průjem, takový prášek, rozmíchá se ve vodě, vznikne šedavá hmota, která je velmi podivně cítit). Bahno bylo horké.
Prý ruce dovnitř a cvičit s nimi. Sedím po lokty zaražená do bahna, jak je husté, pohybovat v něm rukama je docela dřina. Teče ze mne. Na stěně za bednou jsou nalepené obrázky, podle kterých mám cvičit, nějak se mi před očima míhají. Na povrchu bahna se dělají bubliny a líně praskají. Teče ze mne. Moc blahodárné mi to nepřipadá.
Ostatně soudím, že pokud je člověk relativně zdravý, nemá v lázních co dělat. Tedy aspoň já ne…
Přeji vám příjemný podzimní víkend.
Toto je obvyklý vípák, takže sem pište o čemkoliv, co vás zajímá a oč se chcete podělit.