Byl jednou jeden velký žlutý bagr. A ten bagr s sebou po stavbách vozil jezevčíka, protože měli společného páníčka. Jezevčíkovi se všichni smáli, že má krátké nožičky, a tak se často schovával v bagru.

Jednoho dne odešel bagrista na oběd a bagr nechal zaparkovaný na nedaleké stavbě. V bagru zůstal schovaný i jezevčík. Zdánlivě opuštěného bagru si všiml zloděj a pokusil se ho ukrást. Jezevčík vyskočil a se strašlivým štěkotem se vrhl na zloděje. Zakousl se mu do kalhot a statečně mu je rval. Zloděj se tak vyděsil, že se strachy počůral, vytrhl se jezevčíkovi a s mokrými a roztrhanými kalhotami utekl.

Od té doby se už nikdo jezevčíkovi neposmíval, protože věděli, že má nejen krátké nožičky, ale i statečné srdce (a ostré zuby).

Malý jezevčík Ali zaslouženě dřímá | foto: Midisonminis, wikimedia

Dobrou noc, a když budeš pěkně spinkat, tak za tebou přijde kočička.

Pro milovníky detektivek připojuji, že zloděje chytili kvůli těm roztrhaným kalhotám a díky DNA jezevčíka na nich ho i usvědčili.

Není to nakonec tak, že ta jezevčíkovská tvrdohlavost je statečnost?