Nedávno jsem psala na Dedeníku, že k nám přibyla tříměsíční pruhatá kočička Adélka. Kotěti se u nás zjevně líbí, problémy začal dělat Oriáš.

Na kotě nesyčel, neježil se, seznámení proběhlo, až sám chtěl, záchůdky měli každý svůj. Potud dobré a pravidla dodržena. Kotě neobtěžovalo (bodejť by jo, když kocour na ni hleděl jako na odpad ze smetiště a psice si hrály obětavě a vytrvale). Adélka vždycky zkusila vstřícné gesto, a pokud Oriáš byl v milé náladě, tak si chviličku hrál na packovanou-kupodivu s citem. Ovšem obvykle nebyl a znechuceně odešel. V tom případě Adélka nenaléhala a šla se mydlit s Karamel, která je připravena ke každé špatnosti, i když je kotě poloviční.

Adelína přepere i krysu

Po týdnu se kocour jako obvykle vrátil z noční procházky a označkoval zeď. Když jsme viděla, jak po světle žluté malbě stékají pramínky krve, bleskly mi hlavou dvě věci- pámbuzaplať za omyvatelnou malbu a sakra, je neděle dopoledne. Veterináři jsem se v telefonu omluvila za vyrušování od rodiny, ale po popisu situace byl ochoten za hodinu dojet do ordinace a vyšetřit neošetřitelného kocoura. Oriáš zatím viditelně s bolestí učurával po domě.

Zvládli jsme i ultrazvuk (byli jsme na něj s Kubou dva) a vetovi se ulevilo, že nemá písek ani kameny ani ucpanou močovou trubici, jen strašný zánět. Ten prý může vzniknout i ze stresu! Ano, takže nejspíš kotě. Nechala jsem mu píchnout injekci na 14 dní i analgetika a vzala jsem si s děsem v očích dvě dávky analgetik v sirupu. Ne že bych jej do kocoura nedokázala dostat. Jen zatím vyzvracel všechno, co jsem mu kdy dala. A se sirupem to bylo totéž, takže další dva dny jsme cestovali na veterinu na injekce.

Adelína a Oriáš - ten velikostní rozdíl!

Vet konstatoval, že to není žaludkem, ale v hlavě, a když kocour nechtěl z transportky, vsunul dovnitř obě ruce i s injekcí a píchl mu ji po hmatu. Vzhledem k tomu, že šestikilového atleta den předtím viděl, vážil a vyšetřoval, udivila mě jeho odvaha (připadalo mi to jako ekvivalent cpaní prstů do mlýnku na maso). Druhý den jeho kolega udělal totéž.

Dva dny jsem kocoura držela doma. Vyčurat se na kočkolit zvládl, ale s bobkem to nešlo. Po dvou dnech jsem ho ze zoufalství pustila ven, i když měl být v teple. Během té doby jsme se dopracovali k tomu, že mě kocour nemá rád- držela jsem ho doma a ještě vozila na veterinu.

Jelikož nikdy předtím nebyl nemocný, oklepal se rychle. Ale nemá mě rád. Pokud HNED neudělám to, co on chce (obvykle jít ven), dokáže se mi s citem zahledět do očí a něco označkovat (a ano, je kastrovaný, než se znovu zeptáte).

Adelína opatrně přilehla k Oriášovi

Adélka zatím doma lítá, bije psy a vesele škodí. Kupodivu nekrade tolik, jako kocouři, když byli mladí (i když vlažný chleba dokázala shodit ze stolu a vlekla ho i s mikrotenem mimo dosah).

Když přijdeme z práce, kotě obvykle leží na pohovce tak 15-20 cm od kocoura a oba se tváří, že nevědí, čemu se divíme. Přitom jinak je Oriáš toho názoru, že TOTO jsme mohli nechat tam, kde jsme to vzali.

Zajímavé je rozdělování kuřecího masa. Psice si vezmou jakž takž s citem, Oriáš si to nechá hodit na zem, aby viděl, že to není jedovaté, a Adelín mi maso urve málem i s rukou, zajede pod židli a hučí tam jak nastartovaný kompresor, aby jí to maso někdo nesebral. Oriáš je nad to povznesen a psice si kradení nechají rozmluvit.

Máme Adélku doma 14 dní. Oriáš učinil jakési pokroky, my ho pouštíme ven o dost rychleji a psice se nesmírně baví. Až na to, že kotě mělo být společníkem pro kocoura, tak dobrý…

Foto: Matylda. Další obrázky si můžete prohlédnout přímo zde na Rajčeti.

Osobní stránky autorky: http://matyldin-svet.webnode.cz