PSI: Bóňa v tašce

Zdravím vás – jsem tu zas, naše hýčkaná slečna Bony, český strakatý pes. Čubizna.

Naší čubizně bylo koncem června 13 let, je hluchá, má epilepsii a určitou potravinovou nesnášenlivost a taky bolavá záda. Ale zatím je spokojená, baví ji svět a užívá si stáří, co to jde. Najde si hračku, přinese nám ji, celá šťastná, pak zapomene, cože to vlastně chtěla… No jo.

Šmatlá, pajdá, po schodech chodit nesmí, pan doktor zakázal, a protože bydlíme vysoko bez výtahu, musíme ji nosit. Podotýkám, že naše krasavice obstarožní váží víc jak jednadvacet kilo! Já prostě neumím popadnout takovou hmotu do náručí a chodit po schodech nahoru-dolu jako páníček. Navíc ona je fakt neskladná, má mohutný a těžký hrudník a na druhém konci už věkem zhubenělý lehký zadek a to, jak jsem ji tahala, ji vysloveně rozčilovalo. Takže vymyslet nějaké nosítko.

Na první pokus jsem vymyslela dvě nosidla: do dlouhého plátěného ručníku jsem vystřihla díry pro přední tlapy, pečlivě je obšila, aby netlačilo, a když to měla čubizna oblečené, na lopatkách jsem ručník zavázala na uzel. Pod bříško jsem jí podvlékla druhý ručník, patřičně zpevněný, a vyrobila nad zadkem druhý uzel. No a takhle jsem ji nosila. Potíž byla v tom, že se ty ručníky rozvazovaly, padaly a čubizna z toho nebyla nijak nadšená, natož aby spolupracovala.

Bony v pomocné tašce. Pomůcka pro nošení nemocného psa do schodů.

No ale nosit se po schodech, to zas většinou jo. Někdy zdrhla a šla po svých, což zhusta končilo potupným sjetím schodiště po břiše a po čumáku a pak se, poučena okamžikem, nechala omotat a odnést.

Pak mi PetraK poradila paní inženýrku K., která šije postroje pro invalidní psy. Bylo to super, materiál byl neopren – úžasně měkké a příjemné. Jenže postroj nevyhověl praxi. Zadní nohy byly zastrčeny v otvorech, nahoře na zadku se to sepnulo na suchý zip, až sem dobrý. Ovšem předek psa, výrazně mohutnější hrudník, se měl uchytit soustavou popruhů zakončených suchým zipem, přičemž se rafinovaně překřižovaly a proplétaly. No a zkuste do toho upoutat nespokojené zvíře, které pobíhá po předsíně, že chce ven TEĎ a NEBUDE tu nikomu dělat modela. Správné upnutí byl základ, jinak totiž pes – když byl vyzdvižen a nesen – padl na čumák. Čubizna mi dala dva pokusy a dost. Tak holt jsem musela vymyslet něco jiného.

Bony v pomocné tašce - částečně rozepnutá, aby se mohla vyvenčit.

Zkombinovala jsem zadní díl koupeného postroje, přední díl svého ručníku a vznikla PSAŠKA, tedy taška na psa. Nahoře to drží na suché zipy, pod bříškem je to vyztužené, aby to nedřelo a než vyjdeme z domovních dveří, vyndám zadní nohy a zadní díl psí tašky mazaně spojím pod předními držadly, tedy držadly na předním díle, aby čubička mohla čůrat a bobkovat a já nemusela postroj nechávat v chodbě domu nebo ho nosit s sebou. Čuba získala, byť poněkud neslušivý, kabátek a já ji takhle snadno unesu a dopravím podle potřeby.

Kdyby někdo měl zájem ozvěte se, pomohu, poradím, pošlu nákres střihu.

Kontakt zprostředkuje redakce na e-mailu: zviretnik.lika@gmail.com

 Foto: autorka.