SOBOTNÍ CESTY: Norfolskými řekami ve stopách Arthura Ransoma (1)

Dorotka s Dickem jakživ neviděli tolik lodí... Z vysokých vlajkových žerdí vlály veliké vlajky mohutných lodí. Na stožárech najatých plachetnic se třepetaly drobné vlaječky, které napodobovaly velké vlajky. Kam se člověk podíval, všude byly samé lodě, nejrůznější plavidla od velké černé pramice s pestře natřeným stožárem, která právě nakládala pytle u staré obilnice nedaleko mostu a k ničemu než k těžké práci se nehodila, až po pramičky převozníků, které jezdily pořád sem a tam, motorové čluny, které čerpaly benzin, a na sta velkých a malých plachetnic, přivázaných k přístavním hrázím, nebo zakotvených jedna vedle druhé, do dvou třetin ponořených ve vodě, v zátokách i v umělých přístavech vedle hlavního toku.

(Arthur Ransome, Klub Lysek, překlad Zory Wolfové)

Snad každý ze starších českých námořních jachtařů a vodáků dobře zná cyklus dětských knížek o Vlaštovkách a Amazonkách (a také o Dorotce a Dickovi), které napsal britský spisovatel Arthur Ransome. Mnozí si pak dokáží připustit, že to byla právě četba těchto knížek, jež rozhodla o jejich celoživotní vášni k lodím a k vodě, a jako již dospělí čtenáři pak oceňují nenápadnost, s jakou se z těchto knížek učili základům plachtění. A proto je dnes podstrkují svým dětem, respektive vnoučatům, aby udrželi rodinnou tradici. Což je i případ jedné jachtařské seniorky, s níž jsem se po mnoha a mnoha letech loni sešel na palubě charterové námořní plachetnice v Chorvatsku. V polovině 50. let, to mi bylo asi deset, Jiřina již jako dorostenka závodila na Mloku a v roce 1958 pro tehdejší JO Spartak ZJŠ Brno vybojovala v této třídě ženský mistrovský titul.

Slovo dalo slovo, přišla řeč na námi oběma milované knížky, a tak vznikla idea splnit si dávný sen – plout ve stopách dětských hrdinů Arthura Ransoma, tedy ve stopách autora samého. Kromě Jezerního kraje na pomezí Anglie a Skotska, Hebridských ostrovů, přístavu Harwich a vymyšlených námořních příběhů se Ransomovy knížky také odehrávají ve východní Anglii, v systému norfolských řek, kanálů a jezírek vzniklých těžbou rašeliny. A na tento pitoreskní vodní labyrint, jemuž se říká Broads a kde se v roce 1880 začala poprvé na světě pěstovat vodní turistika, pak padla naše volba.

Arthur Ransome navštívil Broads již v roce 1914 jako mladík a na počátku 30. let je dvakrát proplul v najatých plachetnicích, když si ověřoval podklady pro knížku Klub Lysek (první český překlad pod názvem Potopená loď). Znovu si je projel v roce 1937 v motorovém člunu a tyto zkušenosti pak uplatnil v knížce Velká šestka. Naší ideou bylo zopakovat plavbu ALBATROSU z prvně jmenované knihy, jejímiž hrdiny jsou sourozenci Dorotka a Dick Callumovi, které autor uvedl na scénu v předchozí knížce Zamrzlá loď kapitána Flinta.

Uvědomil si, že většina jeho čtenářů nežije ani u jezera, ani nevlastní plachetnici a ani neumí plachtit, takže se snáze ztotožní s obyčejnými městskými dětmi, jakými jsou právě Dick a Dorotka, než s jachtařsky zdatnými Vlaštovkami a Amazonkami. V Klubu Lysek oba sourozence pozve na Broads stará paní Barrablová, někdejší učitelka jejich maminky, neboť zůstala sama na pronajaté plachetnici ALBATROS, a Dick a Dorotka, kteří doufali, že se na norfolských řekách naučí plachtit, jí mají na zakotvené lodi dělat společnost. Dalším hrdinou je místní chlapec Tom Dudgeon, předseda klubu Lysek, který, aby zachránil hnízdo vzácné lysky s bílým pírkem, uvolní lana nájemního motoráku MARGOLETTA a pustí ho po proudu, čímž poruší největší tabu celých Broads.

Paní Barrablová, která též poznala hrubost výletníků z MARGOLETTY, mu pak nabídne kapitánování ALBATROSU – jednak aby zmizel Hrubiánům z očí, jednak aby se Dick s Dorotkou pod jeho vedením naučili plachtit. Po cvičné plavbě na severních řekách Bure a Thurne odpluje ALBATROS přes Great Yarmouth na jižní řeky Waveney a Yare, avšak zarputilí Hrubiáni pronásledují Toma i tam, aby nakonec hanebně ztroskotali na Breydonském jezeře.

Od charterové společnosti Eastwood Whelpton v Uptonu nedaleko Aclu jsme si vypůjčili na 14denní plavbu tradiční loď s čelenem a gaflovým oplachtěním HIGH SEAS, který jako by z oka vypadl ALBATROSU.

„Naše“ loď High Seas je ta uprostřed

Od charterové společnosti jsme obdrželi plán řek s vyznačenými přístavišti a úvazišti. Nicméně jsem se rozhodl objednat si speciálního průvodce Hamilton ́s Navigations s dalšími mapkami, jež udávaly vzdálenosti po půl mílích a podrobný popis břehů včetně navigačních nebezpečí. Též jsem si objednal jednoduché, ale účinné pomůcky – papírové kalkulátory pro stanovení časů přílivů a odlivů a startovacích dob pro projetí Great Yarmouthu, neboť celé Broads „dýchají“ s dmutím Severního moře, které do nich vstupuje tímto přístavem, kde je společné ústí řek Bure a Yare. Zde pak přílivové a odlivové proudy dosahují rychlosti až 6 uzlů, což může pro pomocný motor plachetnice znamenat problém, nehledě na omezení výšky pod mosty za přílivu.

Kombinovaná pražsko-brněnská posádka se kompletně sešla v sobotu ráno 28. srpna 2004 na ruzyňském letišti. Bylo nás pět jako od Poláčka – Jiřina jmenovaná po vzoru paní Barrablové do hodnosti Admirála, já ve funkci kapitána, můj 1. důstojník z přeplavby Atlantiku v roce 1997, přezdívaný Ťop, moje žena Linda, která zorganizovala dopravu a s profesionální znalostí angličtiny fungovala jako lodní mluvčí, a brněnský bývalý vaurienista Jarda. Po nečekaně rychlém odbavení ve Stanstedu jsme stihli dřívější autobus do Norwiche, kde se na autobusové zastávce jako na zavolanou objevil taxík, aby nás odvezl do Uptonu. Byla to taková ta hranatá anglická bedna a k našemu údivu taxikář nezavolal další auto, ale i se všemi objemnými batohy nás všechny narovnal do svého vozu. Takže v Uptonu jsme byli již v půl jedné a poněkud zaskočili postarší manžele Anne a Tima Whelptonovy, jimž půjčovna patří.

Loděnice Eastwood Whelpton v Uptonu

Předání proběhlo velmi neformálně, zjistili jsme, že do lodě jsou kromě automatické chladničky (kompresor se spouštěl v závislosti na napětí baterie) a plynového sporáku s grilem vestavěny i průtokový ohřívač vody a plynové topení. Proto spotřebu kryly dvě propanbutanové bomby a nádní prostor hlídalo elektronické čidlo. Co se týče loďařských záležitostí, Tim mi jenom „nasucho“ vysvětlil, jak se spouští stěžeň. Pokládání a stavění stěžně je na norfolských řekách každodenním chlebem.

Ačkoli HIGH SEAS vyhlíží jako oldtimer, patří ke třídě relativně mladých plavidel s laminátovým trupem a plaňkovanou palubou přetaženou plátnem. Podlaha v kokpitu je kryta linoleem, uvnitř kajuty pak materiálem podobným jekoru. Pohovky v salonu sahají až k bokům a jsou opatřeny odnímatelnými opěradly, jež se dají na noc upevnit podél sedací plochy, takže rozšířením vznikne dvojlůžko. Přední kajuta, která obsahuje dvě kóje a v čele umyvadlo s nožním čerpadlem, je oddělena od salonu pouze závěsem a částečně na pravoboku šatníkem a na levoboku záchodem. Ten tvoří jenom jakási ohrádka a je tak těsný, že se dá používat pouze s otevřenými „dveřmi“. V praxi to znamenalo, že během používání museli ostatní členové posádky kajutu vyklidit.

Cvičná plavba

V souladu s knížkou Klub Lysek jsme si na první dny naplánovali cvičnou plavbu do ptačí rezervace, na jezerní slať Horsey Mere, která leží na řece Thurne. Znamenalo to projet vesnicí a nyní letoviskem Potter Heigham, kde vodáky čeká past v podobě středověkého kamenného mostu. My jsme si nemuseli dělat starosti, nájemné lodě mají nařízeno pro průjezd pod tímto velmi těsným a úzkým mostním obloukem použít lodivoda. V neděli 29. 8. ráno jsme vypluli Uptonskou člunovou strouhou (Upton Boat Dyke) směrem k řece Bure. Bylo to dost natěsno, po celé délce asi půlkilometrové strouhy již byly odstaveny lodě po sezóně, takže kdyby někdo plul v protisměru, nevěděl bych, jak mu vyhnout.

V 9 hodin jsme byli na řece a zamířili proti proudu k soutoku s řekou Thurne. Pod zataženou oblohou vál příhodný jihozápadní vítr o síle 3 °Bft, takže jsem vypnul motor a posádka zvedla hlavní plachtu. Zdála se mi tak obrovská, že na kosatku jsme rezignovali. Řeka neměla větší šířku než 50 m, spíše třetinu než polovinu šířky Vltavy v Podolí, a HIGH SEAS, vzhledem k tomu, že to byly moje první míle, po ní uháněla až příliš rychle.

Provoz před mostem v Potter Heighamu

V 9.15 jsme již byli u soutoku s řekou Thurne, která byla ještě užší, v 9.40 jsme u tabule upozorňující na potterheighamský most spustili hlavní plachtu a zapnuli motor. Jak jsem při spouštění otáčel loď proti větru, zatarasil jsem prakticky celou řeku, ale na to jsou tam všichni zvyklí a kupodivu řidiči pronajatých motorových prámů, jichž je dnes na Broads nejvíce, dávají plachetnicím opravdu přednost. Ačkoli místní stále plachtili i uvnitř Potter Heighamu a křižovali systémem obrat-rozjet-obrat i v úzké ulici, kde mezi domky místo asfaltu teče voda, byl jsem rád, že ve změti plachetnic a motoráků jedu na motor.

Dříve dosti často a dnes tu a tam se mi stále zdá běžný jachtařský sen, že plachtím uprostřed města, obvykle je to Brno, a nevím, jak vykřižuji Českou ulici. Teď jsem měl pocit, že se ten absurdní sen stal realitou.

Most v Potter Heighamu

V 10 jsme se vyvázali u přístaviště, určeného pro plachetnice, aby mohly sklopit stěžeň, a Linda vyrazila přes onen středověký most do lodivodské stanice. Vrátila se s nečekanou zprávou – loď naší výšky může proplout nejdříve v 17.30 a to ještě kdo ví jestli, neboť předchozí týden silně pršelo a je vysoký stav vody.

Nezbylo než čekat, až nastane oproti Great Yarmouthu o tři hodiny opožděný odliv, a zkrátit si čas návštěvou hospody. Volba padla na Potter Fish Restaurant, kde si většina objednala „fish and chips“, já si dal steak zapékaný s ledvinkami, což byla v těstovině zapečená fašírka z ledvinek s kousky masa – za 5 liber. Abychom „podpořili námořní obchod“ (jak se vyjádřila paní Barrablová, když v Potter Heighamu stál ALBATROS), navštívili jsme s Lindou místní jachtařský obchod kombinovaný se suvenýry a zakoupili pro Admirála obrazové leporelo s místními vodními ptáky (neboť svoji knížku o ptácích zapomněl v Praze), malý Union Jack, neboť 1. důstojník litoval, že loď, ač anglická, nenese anglickou vlajku (českou jsme hned po příjezdu vztyčili na levém vantu) a pro sebe pak anglický originál „Petra Kachny“ a knížku o uzlech.

V 17.30 s již dávno sklopeným stěžněm jsem přejel k přístavišti u lodivoda. Bylo tam ale plno a když jsem se chtěl řídit radou lodivoda pro takový případ a vyvázat se k jiné lodi, její posádka to odmítla. Nezbylo než v nouzi se točit před mostem (což je zakázáno) a dosti divokým manévrem v proudu se vyvázat jenom 2/3 trupu k volnému kousku nábřeží. Poté co přišel, lodivod doporučil, abychom stěžeň a obě ráhna sundali z nůžek a položili přímo na střechu kajuty. Mě pak instruoval, abych na povel „lift“ stěžeň zvážil, to znamenalo, abych napřed zvednutím vrcholu snížil patu s přečnívajícím olověným závažím, a poté, co závaží projde, opět stěžeň položil. Tedy aby se loď provlékla pod mostem jako nit uchem jehly.

Podplouváme pod mostem, labutě nás vedou

Nakonec to nebylo zapotřebí. Přestože podle stavoznaku výška pod mostem činila jenom 6 a 1/4 stopy (tedy 1,91 m), měli jsme pod klenbou ještě 5 cm místa. Lodivod s námi proplul i pod dalším moderním mostem, až k přístavišti pro zvedání stěžňů. Ačkoli podle příručky měl dostat 3 libry, žádné peníze nechtěl a nechal si jenom podepsat stvrzenku. Ještě než odešel, domluvili jsme si s ním na pondělí proplutí zpět.

Spouštění a vztyčování stěžně šlo opravdu velmi snadno. Stačilo zatáhnout rukou za dirk, aby se uvolněný stěžeň sklopil a přesně vyvážen uložil do nůžek k vratipni a gafli. Jen se nesmělo zapomenout na jednu věc, na kterou mě Tim důrazně upozornil – před sklopením uvolnit vidlici gafle a zatlačit bokem vedle stěžně.

Vztyčujeme stěžeň

Mezitím se rozfoukalo, a když jsme odrazili a uprostřed řeky zvedli hlavní plachtu, loď nechtěla na levobok odpadnout ani vyostřit. Šlo to teprve s pomocí motoru – napřed vyostřit, udělat obrat na pravobok a po získání rychlosti halzovat. To asi na 30 metrech. Halza mě vynesla až na pár metrů k trávníku, kde seděli u stolečku nějací postarší Angličané a pili čaj. Nijak se nevzrušili, když kolem nich zasvištělo naše ráhno, a naopak nám nadšeně kynuli, že se chystáme plachtit.

Čistý zaďák nás pak hnal po řece Thurne až k odbočce na ještě užší Candle Dyke. I ten jsme prokličkovali pod hlavní plachtou, projeli s ní i na začátek jezera Hickling a teprve před Lučním průlivem, odbočkou na Horsey Mere, ji nahradili motorem. Hlavním důvodem ke spuštění bylo počasí, zatáhlo se, odněkud hřmělo a bylo jen otázkou času, kdy začne pršet.

Jako vždy déšť s větrem udeřil v nejméně vhodný okamžik, když jsme na konci jezírka hledali ústí uzoučkého kanálu, který je k Horsey Mere přivěšen jako apendix. Na jeho konci pak stojí restaurovaný větrný mlýn, u něhož kotvil Ransomův ALBATROS, ale dnes je tam soukromé úvaziště. Takže jsme použili nejbližší mezeru mezi vyvázanými loděmi ve veřejné části Horsey Mere Staithe. Bylo 19 hodin, když jsme ukončili náš první plavební den na Broads, během něhož jsme upluli asi 15 km. Přetáhli jsme přes kokpit perzenik, rozvěsili mokré oblečení a uvařili čaj s rumem.

Po bouři

Celou noc pršelo a vál silný vítr, ale pondělí 30. 8. nás přivítalo sluncem mezi kumuly a slabým větrem. Podle předpovědi BBC Norfolk mělo být větrno a jasno, přičemž slunečné počasí mělo vydržet až do středy při slábnoucím větru z jižních směrů.

Ráno na kotvišti je jako vymalované

Jelikož jsme pod potterheighamským mostem mohli proplout zase až v 17.30, měli jsme dost času udělat si pěší výlet k Severnímu moři, jehož písečné pobřeží je v těchto místech vzdáleno jenom 1,5 míle (všechny míle jsou statutární o délce 1 600 m, nikoli námořní).

Vycházka k Severnímu moři

Cestou jsme objevili obrovské ostružiny, na které jsme pak narazili všude, takže každá pozemní výprava se zvrhla v jejich nadměrné pojídání. V 10.30 jsme se vrátili, abychom se ještě stihli vysprchovat, neboť ve 12.00 jsme museli odplout, abychom neplatili další noc. Na další plavbu se vydáme příště.

O jiných plavbách ve stopách Arthura Ransoma si můžete přečíst v knize Františka Novotného Za tajemstvím Vlaštovek a Amazonek, kterou vydalo v roce 2012 nakladatelství IFP Publishing.

Foto: Lika. Další fotografie jsou k nahlédnutí zde na Rajčeti.