J. Dokonalová 18.8.2016 8:54

Naše kočka má životů už jenom sedm

DOBRÝ DEN,

dnes jsem nahodou narazila na příběh Indy a přesto, ze nemam ráda diskuze, kde se nedá bez přihlášení ani poděkovat za krásný článek, musela jsem tentokrát udělat výjímku. Děkuji Vám paní Marto za Váš příběh, četla jsem ho se zatajenym dechem, az do úplného konce. Indy je opravdu VELKÁ maličká statečná číča a Vaše péče a starost o ní, mi vehnala slzy do očí. Jsem v naprosto totožné situaci, jako Vy. Bohužel moje Mášenka takové štestí neměla, i když vlastně kdo ví. Manžel nám před 9 lety přinesl domů ze stavby krásný šedý malý uzlíček. Schoulené se třesoucí kotě, stříbrno šedé, hunaté jako šlechtěná plemena. nikdo z okolí nám nechtěl věřit, že to není dáma s rodokmenem. Ještě musím uvést můj a manželův velmi zaporný postoj ke všem kočkám a vše kolem kočičího světa od A do Z. jsme oba rodilí Pražáci z paneláku, ve třiceti jsme si pořídili domek na vesnici u Kolína, kde žijeme již deset let. A protože jme přišli na to, že než stovky myší, raději strpime jednu kočku, která nás zbaví míší fóbie. Musím říct, že tak jak jsme si Mášu zamilovali během pár týdnů, to bylo k neuvěření. Její chování a milá povaha nás dodnes udivuje. nikdy se nevtírá, svým důstojným krokem a vyzáží působí na člověka jako opravdová dáma.

• reagovat
• nahlásit příspěvek