Úterý 7. 10. 2025

Jsem na samovandru v Českém lese až do pátku 10. 10. a toto jsem si ráno po probuzení zapsala do poznámek: „Dnes v noci byl úplněk, a to spávám příšerně. Pořád se budím, nemůžu spát a do toho mám hodně děsivé sny, ze kterých se budím vyděšená tak, jako by se to opravdu dělo.

Dnes jsem se sice občas vzbudila, to když jsem špatně ležela a rozbolela mě páteř z neměnné polohy, nebo když se rozpršelo, překvapivě ale byla kvalita spánku nezvykle dobrá. Sen se mi zdál tak hezký, že vzbudit se z něj byla škoda. Donesla jsem si v něm totiž domů štěňátko vlčího špice.“

Je to fakt divný, ale nepamatuju si, že by se mi někdy o Ferince zdálo jako o čerstvě příchozím štěňátku do rodiny. Až dnes. Jenže... náhody asi neexistují. Nebo jo?

Píšu o dnešním úplňkovém snu kamarádce bez zjevného důvodu, pokud jako důvod nestačí fakt, že se ze samovandru občas hlásím, aby věděla, jestli je vše OK.

Čtvrtek 9. 10. 2025
Nečekaně jsme zjistili, že na plánovanou oslavu narozenin mojí tety, která se koná příští týden, se nemůžeme dostavit. Muž musí do práce, přestože v plánu byla volná sobota. Na oplátku bude mít volnou tuto sobotu, a tak můžeme k Novému Strašecímu na návštěvu teď. Je to organizačně náročnější, ale vše se daří domluvit tak, aby to klaplo.

Pátek 10. 10. 2025
Poslední den dovolené jsem si klekla do mokré trávy u poutního barokního kostela Svaté Anny ve Všerubech, že vyfotím Boží muka, umístěná sem ze zaniklé obce Myslív. Pak jsem si zničehonic řekla, že se kouknu pod koleno, jestli tam není. Byl tam. Můj zrak na něj padl přímo a bez hledání. Čtyřlístek. Nechala jsem ho tam, kde byl.

Volám muži z konce své cesty a on přichází s nápadem, že přece nepojedu celý den vlakem z Domažlic přes Prahu do Brna, abychom druhý den jeli zpět přes Prahu za Kladno, a že bychom si nejlépe dali sraz až zítra v Praze. Toto rozhodnutí mi poskytuje celý večer blízko elektřiny, a protože už nemusím šetřit baterii telefonu na mapy, nedělám nic užitečného a prohlížím, co mi za ten týden uteklo na facebooku.

Dustin, útulkový inzerát. Střední špic

Ve skupině Špicové v nouzi, kam se sdílejí špicové ztracení, nalezení nebo hledající domov, na mě vykoukne pejsek. Jako vždy si čtu informace k němu, ale na rozdíl od rutiny minulých měsíců či let nepřejdu hned na další příspěvek v pořadí. Ze zvědavosti se podívám, kde asi leží Kralupy nad Vltavou.

Jaká je pravděpodobnost, že na mě právě dnes v podvečer vyskočí pes, který mě zaujme natolik, abych se šla vůbec pídit po tom, odkud je? Teď, když žádného psa nehledáme a ani teoreticky nad tím neuvažujeme? Dost nízká. Ono se to nezdá, ale jsem dost vybíravá. Psy ze Slovenska nechci. Štěňata nechci. A vůbec. Žádného dalšího psa celkově teď nechci.

Jaká je pravděpodobnost, že ten útulek je jen 20 minut od cíle naší sobotní trasy? Když převaha špicích zájemců o domov je právě ze Slovenska?

Posílám fotku muži a nesměle se ptám, zda by do auta nemohl zítra naložit Charlieho. Volá mi o půlnoci, když končí v práci, takže mě budí. Prý si myslel, že mě pes nenechá spát a že budu vzhůru celou noc :-)

Lapinkoira Charlie, přípravy na příchod nováčka.

Sobota 11. 10. 2025

Hned ráno volám do útulku a domlouvám návštěvu, do které musím započítat možné zpoždění na dálnici, návštěvu tety a děděčka a další proměnlivé parametry, které nelze dobře odhadnout. Nakonec příjíždíme jen s půlhodinovým zpožděním. V útulku mají po nemocné majitelce nejen tohoto pejska, ale i pár dalších. Ukazuju muži fotky a on se rozhoduje, že by rád viděl ještě jiného. Ten původní na fotkách nijak zvlášť nezaujme.

V útulku si ale napřed bereme na procházku toho, který si nás přivolal. A po procházce s ním muž ošetřovateli v útulku Lesan hlásí: „Toho druhýho nám ani ven nedávejte.“

Každý útulek má jiné podmínky a tento vyžadoval minimálně jednu návštěvu před osvojením. Navíc takhle narychlo a v sobotu odpoledne s adopcí vážně nikdo nepočítal. Odjíždíme s prázdnou, vybaveni jen telefonním číslem na osobu zodpovědnou za adopce.

Dustin, střední špic

Posílám kamarádce fotku našeho potenciálního přírůstku. A ona mi odpovídá: „Tak to jsi měla prorocké sny. Není to štěně, ale jako štěně vypadá. A pak že nejseš čarodějnice.“

Oba moji vlčí špicové se tak snoubí v jednom těle – v těle německého středního špice barvy vlčí.
Moje štěňátko milovaný, moje Ferinka, v něm bude zastoupená v té velikosti. A Vokoun? Ten byl na jedno oko slepý, stejně jako tohle pětikilové zvířátko. A nakonec bude mít i něco společného s Charliem. Věk, ve kterém si ho vezmeme. Charlieho jsme si vzali těsně před 9. narozeninami. I tohoto pejska inzerují jako osmiletého. (O Ferince a Charliem si můžete počíst např. zde.)

Úterý 14. 10. 2025

Pořád ho ještě nemáme doma. Ale mám dojem, že si nás přivolal. Dnes jsem znova mluvila s útulkem. Dnes zvládl kastraci, nejdřív za 10 dní jde na stehy a na svátek 28. 10. si pro něj pojedeme.

Dustin, střední špic

Já vím, že se říká, že zvíře není hračka ani dárek k narozeninám. Jenže Charlie k mým narozeninám dostal domov. Doufám, že i Dastík dostane k mým narozeninám stejný. Už jen pár dní...

Toto bylo napsáno během čekání na Dustina 22. 10. 2025

Úterý 28. 10. 2025

Vstáváme brzy ráno, abychom před pátou ráno vyrazili na cestu.

Pro Dustina je kalendářní den číslo 28 asi osudový, protože 28. 8. jej útulek přijal od paní, u které se dobře neměl, a tak si o něco polepšil. Dne 28. 10. 2025 si polepšuje znova, protože bude mít skoro soukromého posluhovače, o kterého se bude dělit jen s jedním dalším psem.

Lapinkoira Charlie a střední špic Dustin.

A nakonec se ukazuje, že Dustin toho bude mít s Charliem společného mnohem víc, než podobný věk a nekonfliktní povahu s nezájmem o další psy. Charlie k nám přišel v říjnu 2021 jako osmiletý pes s narozeninami v prosinci téhož roku. Dustin k nám přichází v říjnu 2025 jako osmiletý pes s narozeninami v prosinci téhož roku. A jejich osud od narození až po přijetí do útulku nese podobné rysy.

Nejsem si jistá, kdo tu je nakonec čarodějný. Ale z těch možností vyhrává Dustin.

Dustin a Charlie čekají na baštu

Dustin, lamač srdcí dívek a dam, který natolik okouzlil tchýni, která vždy opatrně a s respektem hladí naše pejsky, že si ho toužila pochovat v náručí. A on se nechal. Okouzlil i šelmičku, která má v majetku rodinu mojí sestry a jiných psů se taky bojí. Běhala kolem něj, ocásek se mrskal a bylo zřejmé, že si právě vybrala parťáka na hraní.

Dustin. Roztomilost sama. Mně se moc nelíbí malí psi, ale tenhle pes byl na první dojem tak ňuňavej, že by mu neodolal nikdo. Ani předchozí majitelé, kteří si ho vzali, aby zjistili, že to s jeho častou potřebou venčit nakonec nezvládnou tak, jak doufali. A díky tomu se usmálo štěstí na nás. Při jeho předchozích inzercích a sdílení jsem si jej totiž nikdy nevšimla. Zapadl. Čekal. A pak udeřil přímo do černého.

Vítej doma, Dasty.

Dustin, střední špic

Napsáno 30. 10. 2025. Foto: Mawenzi. Podívejte se do pěkné fotogalerie. Osobní stránky autorky: www.mawenzi.cz