Tak tedy, na pátek 30/7 2021 jsem si vzala dovolenou, měla jsem v plánu po strašně dlouhé době se opět vypravit do pražské ZOO, samozřejmě jak jinak u mne – v prvé řadě za gorilí rodinkou. Větší zájem právě o gorily ve mně probudili neteř se synovcem, kteří už dříve zapáleně sledovali vše, co se dělo kolem Moji. A tak jsem i já propadla těmto úžasným tvorům, sledovala je tehdy v přímém přenosu na kamerách z pavilonu. A díky rodinné vstupence jsem tak navštěvovala gorily častěji. A nejraději ihned ráno, kdy je v ZOO ještě docela málo návštěvníků. Takže jsem dorazila do pavilonu, sedla si před některé ze skel oddělujících výběh od návštěvníků a pozorovala dění v pavilonu, a to i poté, co byla rodinka vpuštěna do ložnic, protože se jim výběh uklízel. Miluju sednout si a jen se tiše dívat, jak se k sobě navzájem chovají.

Sousoší nedaleko původního pavilonu opic

V ZOO jsem nebyla dlouho před covidem – a moje absence návštěv se tímto ještě prodloužila –, takže tentokrát to byla po dlouhé době první návštěva. Dorazila jsem něco po desáté, na recepci jsem předala igelitku se zeleninou, ovocem pro gorilky a něčím sladkým pro ošetřovatele (to je takový můj rituál, už z dřívějška, od chvíle, kdy jsem se dozvěděla, že je možné zvířatům něco darovat i touto formou).

A vydala jsem se pomalu procházkou po areálu, kolem tučňáků, dravců, tapírů, plameňáků, ke gorilímu pavilonu. Ještě než jsem došla až před pavilon, všimla jsem si uprostřed cesty umístěného upozornění, že je třeba mít nasazené respirátory i před venkovním výběhem goril. Bohužel, ne všichni návštěvníci toto nařízení respektovali, a tak každou chvíli zaměstnanci ZOO na to museli upozorňovat.

Ve výběhu byli oba starší kluci, kteří spolu dělali vylomeniny, stejně tak jako lidská mrňata; dále Kamba – která opodál okusovala větvičky; také Kijivu; Richard odpočíval vleže na zádech hned u dvířek do pavilonu; Shinda s malým Ajabu posedávala v pavilonu na schodech a také oni obírali lístky z větviček… Do pavilonu jsme byli vpouštěni po malých skupinkách – takže tentokrát to na nějaké dlouhé posezení nebylo. A tak jsem si to více užila zdržením se před venkovním výběhem. A také jsem udělala pár snad docela hezkých fotek.

Pohled na dolní část Zoo Praha, 30. 7. 2021

Od gorilek jsem se vrátila zpět k restauraci U Gastona, kde jsem si dala oběd. A pak jsem vyrazila na lanovku, abych ušetřila nějaký ten kus cesty po svých. Nejprve jsem vylovila drobné na zakoupení jízdenky, poté si ji označila, sedla na přijíždějící sedačku a jala se peněženku uklízet do baťůžku. Ovšem v tu chvíli jsem pozapomněla, že mobil držím jen tak stiskem v podpaží – takže ouha – spadl na zem, zatímco já odjížděla v dál. Obsluha lanovky mne uklidnila: „… jen seďte, pošleme ho za vámi…“ V horní zastávce lanovky jsem pak vystoupila, obsluze jsem oznámila, že čekám na mobil, který mi upadl, a postavila se stranou. Asi třetí sedačkou po mně dorazil i mobil – tedy na sedačce za opěradlem byl zavěšený kyblík – a v něm mobil…

Takže teď už zase „kompletní“ a focení schopná jsem vyrazila dál – kolem velbloudů, bizonů, zubrů, takinů, prasat, losů, sobů, vlků k výběhu slonů. Od doby, kdy jsem tu byla naposledy, se hodně změnilo, přibyly atributy odkazující na indické zvyky, kulturu – svatyně, sochy božstev, slonů. Navíc se výběh dá podejít i zespodu, takže slony můžete vidět opravdu z různých úhlů.

Sloni

Odtud jsem pokračovala k Africkému pavilonu – žirafy byly v příjemném letním počasí všechny venku. V pavilonu jsem tak viděla „jen“ dva hrabáče kapské, kteří se spolu zachumlávali k odpolednímu šlofíčku. Z lávky je pak vidět i na nově stavěný pavilon pro gorily. A samozřejmě nejde si nevšimnout roztomilých surikat. Pak jsem zamířila k pavilonu hrochů, tady jsem se dívala ve výběhu a až po dlouhé době si uvědomila, že to není jen bazén a okolní „skály“, ale že jednoho z hrochů mám skoro před sebou.

Hroch

A ještě jednou jsem využila pohostinství a dala si tentokrát kávu se zákuskem. Když jsem dopila kávu, vyrazila jsem za dalšími obyvateli ZOO – lamou, antilopami bahenními, vydrou, ledním medvědem… a pak protentokrát už domů – kolem bazénu lachtanů, kterým se právě čistil, takže je nebylo možné vidět. Tak tedy zase příště!

P. S. Dorazila jsem domů, zalovila v baťohu i v papírové tašce s pexesem pro vnučku, hledala jsem klíče od domu a bytu. Neúspěšně, takže jsem obrátila baťoh naruby – klíče nikde. Uvědomila jsem si, že když jsem ráno vyrážela – věci jsem tak nějak dala do baťohu i tašky pro gorilky, bez ladu a skladu. Takže jsem si našla v mobilu číslo do ZOO a zavolala. Když jsem se dovolala, ujistila jsem se, že jde o recepci za hlavním vchodem – a vysvětlila slečně, že jsem nejspíš klíče od bytu nechala v tašce s vitamíny pro gorily, kterou jsem odložila u nich na recepci. Slečna se došla podívat – samozřejmě tam byly :-) Náhradní klíče mám u kamarádky v domě, ale nazítří, v sobotu, jsem měla být mimo Prahu – takže jsem se domluvila, že si klíče v Zoo vyzvednu v neděli dopoledne… :-)

Foto: Jitur. Další obrázky si prohlédněte níže v klikacím okénku nebo přímo zde na Rajčeti.