Z. Matylda 29.5.2019 19:11

Rodinní psi

tohoto druhu jsou obvykle vzpomínáni takhle. Hodní, starostliví a na vylomeniny se často zapomene nebo je snad nevyváděli? O psech mého dědečka si vylomenin moc nepamatuju, o vylomeninách mých psů bych mohla psát romány- že by proto, že žijí s námi v domě a nejsou jen na dvoře?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Crossette 29.5.2019 18:56

Kimi, milé vzpomínky na psí kamarády

Mně se dětský sen mít psa nesplnil (zpětně samozřejmě rodiče chápu)ale byla jsem moc vděčná i za tu kočku :) Ale i toho psa jsem se nakonec dočkala.

Dan byl překrásný pes a Aran jistě také. A vzpomínky na naše zvířata, která jsme měli jako první, nebo v době dětství nikdy nevyhasnou. Napsala jsi o nich moc hezky.

Myslím, že v době seriálu, si pomalu každé dítě přálo mít tu huňatou, věrnou, bílou "Bellu", asi stejně jako v Americe (a jistě i u vás) kolii "Lassie". Ono to tak bývá při všech seriálech, kde vystupují psí hrdinové - ta která rasa se pak na určitou dobu stane hitem, někdo jí zůstane věrný celý život :)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 29.5.2019 11:20

Vzpomínky

na psí kamarády , co už s námi nejsou(teda zatím) jsou krásné a zároveň bolí. Nikdy ne ně nezapomeneme a napsala jsi je moc hezky.

Čas jde a jde a my jsme stále s nimi, to je na tom to krásné. Taky mi chybí fotky naší druhé boxerky Edynky,babi je někam zašantrala ale i tak ji pořád vidím před sebou, byla strašně chytrá a hodná, holčička naše. Tak dnes budu s tebou milá Kimi vzpomínat.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 29.5.2019 10:55

Jo, staré fotky...

Krásné vzpomínání na psí partnery a mládí.

Škoda že se ztratily fotky Arana. Kolie z těch dob byly krásné - dnes se mi zdají nějak malé. A taky je jich vidět moc málo.

Koukám, že láska k velkým psům ti vydržela :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Yga 29.5.2019 8:23

Milá Kimi

Ty fotky! Byla jsi náramná kočka (teda kočka jsi pořád, i když vlasy zbělely a jsou na krátko) a Dan byl krásný, moc vám to spolu slušelo. Je vidět, že velcí psi jsou tvými celoživotními souputníky... A s kolií jsi určitě naděla hodně parády - kór když to bylo v době, kdy čistokrevného psa aby pohledal. Vzpomínám si, že za svého dětství u nás v dědině byl jeden vlčák (či-li německý ovčák) - ty choval až donedávna náš soused, jeden hóňák (či-li německý ohař) - toho měl jeden myslivec, a jeden malý knírač p+s - toho měl švagr mé nejlepší kamarádky (dodnes si vzpomínám na její jméno Iris z Palíčkova). Jinak tu bylo psů jak psů, ale všechno místní podvraťáci (:o))) velikosti maximálně po kolena, většinou černí typu špic.

Bella a Sebastian - tak tohle asi známe všichni a všichni jsme toužili po věrném bílém psu. A je pravda, že asi díky tomuto seriálu se potom u nás říkalo o huňatých psech "je to taková bela". Vzpomínám si, že po černobílém seriálu následovala další série - dokonce barevná! - Sebastian mezi lidmi. Jasně, že i tam byla Bella

• reagovat
• nahlásit příspěvek

D. Ruščáková 29.5.2019 7:51

Kimi

s takovými psími přáteli musela být radost vyrůstat :) Já jsem toužila po psovi marně, dočkala jsem se až jako dospělá. A na "Bellu" jsem stonala taky:))

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lika 29.5.2019 7:28

Nostalgie

černobílých fotek a mladých dívek s milovanými psy jejich dětství. Moc pěkně se na to kouká. Ze vzpomínek na seriál Bella a Šebastián (jak jsme říkali) mi zůstal hlavně neurčitý pocit smutku a obav (asi že se psovi něco stane :-).

Dan byl nádherný a i když byl s Kimi krátce, určitě rozdal hodně radosti. Díky za vzpomínku, Kimi.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Xerxová 29.5.2019 6:26

hezký den

hezkou středu všem Zvířetníkům a zvířátkům :o) ...

Hezká vzpomínka na kamarády z mládí (Trpajzlík by řekl z doby dávno minulé, když fotky byly ještě černobílé :o) )

• reagovat
• nahlásit příspěvek