První část najdete zde.

Praha stověžatá, dlážděná a betonová. Tak tu nemusím. Hledám v Praze zelené kouty, které jsou příjemné psům i nám. Přidáte se?

Roztocký háj – Tiché údolí – Kozí hřbety

Moje oblíbená procházka! Je tu krásně – lesy, voda, balvany...

Většinou začínám u sedleckého přívozu, vyšlapu hromadu schodů a už jsem na vyhlídce. Kdo nemá rád schody, vyrazí ze zastávky Kamýcká. Odsud je to k vyhlídce necelý kilometr po rovině. Krátká odbočka k vyhlídce rozhodně stojí za to.

Dál se držím žluté značky a zároveň i naučné stezky, procházím přes zahrádkářskou kolonii. Na jejím konci se cesta dělí a značka není úplně zřejmá – správná cesta je ta mírně vpravo přes pole, pod vedením vysokého napětí. Za občasného zastavení u cedulí naučné stezky procházím lesem - kdo se chce jen tak toulat, má tady nespočet cestiček, jen se pak nezapomeňte zase najít! Po mírném sestupu mne značka provádí okrajem Roztok a přes potok. Tady odbočím vlevo a dál jdu po modré. Úzká stezka mezi potokem a ploty vede k bývalé restauraci Maxmiliánka.

Smutné vyhořelé torzo, zbytky vedlejšího objektu u bývalého rybníka. Značka mne vede údolím proti proudu potoka, míjím Spálený mlýn a další zastávky naučné stezky, kousek dál Trojanův mlýn a jsem u rybníka. Modrá značka láká k výstupu na Alšovu vyhlídku, já ale půjdu na Kozí hřbety, které nabízejí podobné výhledy. Pokud se sem přesto vyškrábete, zajděte po pěšině i dozadu, směrem k Roztokám – zdejší výhledy také nejsou k zahození. Komu se naopak nechce škrábat nikam, pokračuje vlevo po žluté značce mírným stoupáním a vyjde kousek od kaple sv. Václava, kam oklikou mířím i já.

Mne teď čeká terénní vložka – prudký výstup po zelené značce na Kozí hřbety. Odměnou je výhled na údolí, protější skály i blízké Únětice. Zelená pokračuje po sklanatém hřebenu, výhledy se mírně obměňují, nízko nad hlavou prolétavají letadla... Zelená značka po chvíli vyúsťuje na širokou cestu, připojující se zleva. Kdo má ještě málo skal a letadel, popojděte až k poslední velké skále a poseďte nahoře.

Já zatáčím ostře zpátky širokou cestou, která mne přivádí ke kapli sv. Václava a za ní se napojuji na žlutou značku. Jdu vpravo přes Starý Suchdol – většinou neodolám a zastavím se ve zdejší příjemné restauraci. Ještě půl kilometru po žluté značce a jsem u autobusové zastávky Výhledy, v nohách asi devět kilometrů, v hlavě i ve foťáku plno krásných obrázků.

Zajímavou variantou této trasy je kousek za Maxmiliánkou uhnout ze značky vyšlapanou cestou vzhůru doprava – chodníček nás provede nad údolím a vrátí nás zpátky dolů až kousek před rybníkem. Výstup odmění vyhlídky do údolí a úplně jiný biotop než dole.

Foto: autorka. Fotografie si můžete prohlédnout i přímo tady na Rajčeti.