Předchozí část najdete zde.

Zákoutí Troje a Bohnic

Dnes to bude připomínat spíš bloudění a výškový rozdíl mezi údolím Vltavy a Bohnicemi prozkoumáme opravdu důkladně. Zapomenutá místa, která stojí za to znovu objevit.

Trasa vycházky zákoutími Troje a Bohnic

Začínám na autobusové točně Poliklinika Mazurská. Průchodem vedle supermarketu a stále přibližně rovně přicházím k ulici K Bohnicím. Jdu až k jejímu konci, u lesa z ní odbočuje široká cesta vpravo. Ta mne přivádí až ke třem vztyčeným kamenům.

Zajímavé oživení jinak nenápadné louky. Ještě kousek rovně a v místě, kde silnice končí smyčkou, jdu vlevo k pomníku Jiřího Sedmíka. Zpátky na smyčku, ještě pár kroků v původním směru a pak vpravo úzkou cestičkou podél plotu. Ta mne po vrstevnici dovede obloukem zpátky k louce s kameny. Zatáčím prudce vlevo do údolí, nad kterým jsem teď šla. Úzké kamenité údolíčko, na čtyřech stech metrech ztrácím osmdesát metrů výškových. Průchod na silnici, po ní vpravo. Teď můžu skalnatý kopec obdivovat zespodu.

Po půl kilometru se u zákazu vjezdu cesta napojuje na vltavskou cyklotrasu. Já uhýbám zase vpravo, po pár metrech narážím na potůček a proti jeho proudu se drápu vzhůru Černou roklí. Převýšení je stejné jako před chvílí, jen tentokrát nahoru. Ale je na co se dívat, tak nepospíchám a vychutnávám si vodopády a zákoutí, které tady potok vytváří.

Zbytky teras, kruhové jezírko a už jsem nahoře.

Těsně před štěrkovou cestou uhýbám pěšinou vpravo, obloukem mne přivádí na vyhlídku, ohrazenou palisádou.

Obcházím, fotím údolí,... Vyhlídkové místo opouštím dřevěnou bránou a panelovou cestou.

Obloukem nad zpustlou loukou, u bývalého vjezdu zataraseného panely opouštím tento zarostlý kousek a po chodníku mířím vlevo (našlapáno 3,5 km, kousek odsud zastávka Sídliště Bohnice). První možnou odbočkou jdu vlevo, procházím ulicí nízkých cihlových domků s malými předzahrádkami – jako bych ani nebyla v Bohnicích, známých svými obrovskými panelovými domy – ten nejdelší je jen kousek odsud, za mými zády.

Cesta se stáčí doprava a končí křižovatkou. Opět vlevo, kolem softbalového hřiště. Za hřištěm se skrývá další vyhlídka, tentokrát i s posezením.

Vyhlídka za hřištěm

Pokračuji pěšinou kolem hřiště, v rohu hřiště uhýbám doleva a širokou lesní cestou dolů až nad psí útulek. Tady se držím vpravo, vyjdu před útulkem (v nohách 5 km, autobusová zastávka je přímo přede mnou). Přecházím silnici k turistickému rozcestníku Zámky a vydávám se po modré značce Bohnickým údolím. Další terasy, zarostlý můstek přes neviditelný potok.

Cesta začíná stoupat a výškové metry už zase pěkně nabíhají. Značená odbočka k vyhlídce vede kolem zdejšího hřbitova bláznů. Třetí dnešní vyhlídka, zase trochu jiný pohled. Cestou zpátky zahnu kolem hřbitovní zdi vlevo a zajdu ještě na malý psí hřbitov. Pod tím největším pomníkem nikdo neleží – ani by se sem nevešli...

Pomník laboratorním zvířatům

Vracím se zpátky na modrou značku, dojdu po ní až do starých Bohnic. Kostel sv. Petra a Pavla, náves s krásným průčelím zdejšího statku.

Kostel sv. Petra a Pavla v Bohnicích

A autobus domů. V nohách mám celkem osm kilometrů, nastoupáno i sešplháno asi tři stovky výškových metrů.

Dnes to byla trochu honička do kopců, ale jak jinak projít všechna ta kouzelná údolí? A to jsem jedno vynechala – projdete si jej sami?

Fotografie si můžete prohlédnout i přímo zde na Rajčeti.

Foto: autorka.